Seth-pohadka-workshop

Verte neverte, zase meli v pondeli dalsi svatek, tentokrat Pentecote neboli Letnice. Tak jsem zase vyrazila. Do vlaku jsem si s sebou tentokrat vzala Setha, meho oblibeneho kanadskeho autora a jeho knizku It's a Good Life, If You Don't Weaken z r. 1996 - v knihovne jsem objevila knihy v anglictine, slava! Seth a jeho staromilstvi me okouzluji, jeho rozvlacne tempo nikterak nenudi, navozuje atmosferu starych cernobilych filmu, ktere byly taky mnohem pomalejsi. Hraje s detaily, s textem a obrazky, ktere mnohokrat ukazuji neco uplne jineho, nez o cem se mluvi. Pribeh vypravi o az temer obsedantnim sberateli starych komiksu, ktery patra po davno zapomenutem a neuspesnem autorovi, ktery je uz samozrejma davno mrtvy a nikdo o nem nic nevi... Na zazloutlem papire, jednoducha, jista linka a jeden barevny ton.

Bylo krasne, horko, a tak jsme jeli na vylet na zamek Le Plessis-Bourée nedaleko Angers, kde to vypadalo jako v pohadce, jedna se tu pry taky natacela (Osli kuze s Jeanem Marais a Catherine Deneuve, 1970). Pred par lety nahodou odkryli prkna ze stropu v jedne mistnosti a objevili tam malovane kazety z 15. stoleti s vyjevy ilustrujicimi lidove pohadky. Tahle ukazuje, jak zakleta vlcice zere vernou zenu, smela totiz zrat jenom zeny verne svym manzelum nebo tak nejak, a dalo ji to praci takovou najit. Pouceni v tom radsi nehledejte.

Uz mam za sebou dva workshopy v novem Muzeu s detma, ctrnact, patnact let. Skupinka osmi deti z chudeho predmesti, dva cernosi, arab, kluk, co sem pred sesti lety s rodinou utekli z Cecenska (foto), ten byl zrovna moc sikovny a vedel, co chce, jako jediny si sel pracovat k sousednimu stolu, aby ho nikdo nerusil. Zkousela jsem s nim mluvit rusky (leda k tomu snad byly ty rusky okupace dobry), ale moc mi to neslo prepnout z francouzstiny a anglictiny (s cestinou v hlave) do ctvrteho jazyka...
Zasla jsem nad skvelym vybavenim tridy, prvotridni vytvarne materialy, spousta pocitacu , scanery, tiskarny, promitaci zarizeni, animatorske zarizeni a spoustu knih a publikaci o komiksu pro deti. Taky me prekvapilo, ze pred tim prvnim workshopem jsem se sesla s dvema milyma damama z Muzea, s nimiz jsme dukladne probiraly, jak to bude probihat, a pak jsem se jeste sla podivat, jak to tam vypada, abych vedela, do ceho jdu. Maji to opravdu skvele zvladnute, vselijake metodicke pomucky, predtistene ramecky, ruzne hratky na dotvoreni. Deti, ac pry z nuznych pomeru, velmi mile a vstricne, vypadalo to, ze je to opravdu bavi. Jeden ten cernej kluk na zacatku rikal, ze jeste neprecetl zadnou knihu a komiksy ze necte (moc prace a ztrata casu), ale jenom prohlizi. A nakonec udelal docela peknej komiks, tak jsem mu rikala, ze je to unikat, kdyz se stal driv autorem, nez cokoli precet' !
Slibila jsem fotit angoulêmske zdi, tak tady jsou dve dalsi: La fille des ramparts (Maxe Cabanes, 2004, Boulevard Pasteur) a Lucky Luke (Morris, 2001, Avenue Gambetta).