Každý den je nový

   Pod tímto názvem mi v listopadu vychází v nakladatelství Labyrint další komiks. Tentokrát jde o práci, která se úplně liší od všeho, co mi až dosud vyšlo. Je to totiž komiksový deník, který jsem si psala a kreslila, aniž bych dopředu plánovala, že bych ho někdy mohla vydat. 

   Potřebovala jsem si odpočinout od dosavadního způsobu práce, kdy se příběh předem promýšlí, rozhoduju se, jak ho rozvrhnout na stránky, vymýšlím dialogy, následuje skica hrubá, skica čistá, potom čistokresba, vybarvování, a na konec lettering finálních textů. Užívala jsem si improvizace, kreslení z první vody na čisto, protože jedním z pravidel, která jsem si stanovila, bylo vůbec neskicovat. Nic si nepředkreslovat, aby se neztratil ten první, bezprostřední impuls, ta přímá cesta od nápadu v hlavě na papír. Takový obrázek mívá často nepřesné proporce, je všelijak "nedokonalý", ale zato bývá hodně živý. Mám ráda takové první skici, připomínají rukopis, ze kterého grafolog odhaluje povahu pisatele.

  A tak jsem si vlastnoručně svázala notes a 1. ledna 2017 jsem se do toho pustila.

   U deníku pochopitelně nevíte, co se druhý den může stát, takže o nějakých plánech na to, co bude dál, se moc nedá mluvit. Nedávala jsem si ale za úkol udělat zprávu o všem důležitém, co ten rok zažiju, nechávala jsem to plynout, kreslila i věci zcela banální. Nakonec jsem to opravdu (až na pár dnů) překvapivě vydržela celý rok. Chtělo to ještě nějaký čas, potřebovalo to odležet jako víno. Dneska mi ten rok připadá hodně vzdálený. Získala jsem odstup od toho, co se tehdy dělo, a svět se změnil, přišel covid, pak tahle hrozná válka...

   Doufám, že tenhle komiksový deník, tahle ryze soukromá zpráva může zajímat a pobavit i další lidi. Tak jsem na to zvědavá!

Knížku si můžete koupit třeba v Kosmasu, kde najdete i delší ukázku.

Strana 74 z první části - to jsem byla na Anifilmu v Třeboni:

 

 

 

Strana 51 z druhé části:

 

A takhle vypadají originální deníky ( jsou vydané knižně v jednom svazku.):

Anča a Pepík: druhá řada

V neděli 27. února 2022 v 9: 20 se na Déčku objeví příběh Den prasátek, první díl druhé řady animovaného seriálu Anča a Pepík, který vznikal v České televizi poslední tři roky. Vychází z  komiksů, které původně vycházely v časopise Čtyřlístek a nyní je najdete v souborném pětidílném vydání , které vydalo nakladatelství Práh. Pro potřeby filmu jsou příběhy ovšem přepracované, trochu košatější, obohacené o nové motivy, a často i postavy.

Zakletý kouzelník - kresba do Knihy Legend

 

 

Nových příběhů je šest, režie se opět ujal Michal Žabka, realizační tým je podobný, jen se rozrostl o Tomáše Končinského, který napsal scénáře ke třem dílům (9 - 11), a Kristýnu Plíhalovou, která vytvořila pro seriál nová pozadí. Hlavním rolím propůjčili hlasy Jan Maxián, Ivana Korolová, Jan Vondráček, Tereza Bebarová a další.

Modely prasátek

 

Seznam nových dílů:

1. Den prasátek (premiéra 27. 2.)

2. Vodopád přízraků (premiéra 6. 3.)

3. Příšera (premiéra 13. 3.)

4. Zakletý kouzelnák (premiéra 20. 3.)

5. Fantom Ušína (premiéra 27. 3.)

6. Vánoční příběh (premiéra 3. 4.)

Na webu ČT:D mají Anča s Pepíkem vlastní stránku, kde najdete kromě odvysílaných dílů také dvě počítačové hry s těmito důvtipnými myšími dětmi.

Vodopád přízraků - skica pozadí s instrukcemi

I na sport dojde - mač Ouškovští kanonýři vs. Ušínští pašáci ve Fantomovi Ušína

Vánoční příběh - skica pozadí

Vánoční příběh - pohybová skica pro animaci

Anča a Pepík, 2. řada ( Česká televize, 2022)

Režie: Michal Žabka, dramaturgie: Kateřina Kačerovská, námět: Lucie Lomová, scénář: Lucie Lomová a Tomáš Končinský, výtvarník: Lucie Lomová, výtvarník pozadí: Kristýna Plíhalová a Lucie Lomová, střih: Lucie Haladová, zvuk: Jan Čeněk, hudba Ondřej Soukup, animační příprava: Kateřina Pávová, animátoři: Andrea Loudová, Petr Fašianok, Tomáš Horovič, Jana Lesage, Anna Mastníková, Lenka Mohelníková, Helena Rosová, Žofie Zajíčková, Alexandra Vargová. Počítačové zpracování ve studiu Animo: Miroslav Valášek a Kristýna Černegová, vedoucí produkce: Zuzana Pavlů, výkonná producentka: Veronika Trčková, kreativní producentka: Barbara Johnsonová.

Hrají: Jan Maxián, Ivana Korolová, Jan Vondráček, Tereza Bebarová, Pavla Rychlá, Ota Jirák, Matouš Ruml, Růžena Merunková, Jiří Panzner, Jiří Lábus, Tomáš Juřička, Aleš Procházka, Dalimil Klapka, Barbora Hrzánová, Bohdan Tůma.

Na Světě knihy

Na letošním veletrhu Svět knihy v Praze budu v sobotu, těším se na vás!

Autogramiáda
Od 13 do 14 h budu podepisovat a kreslit na stánku nakladatelství Práh v levém křídle L104. Kromě všech pěti dílů Anči a Pepíka se tam bude také prodávat nové vydání Zlatých českých pohádek v češtině i angličtině.

Divoši
 Od 17 do 18 h mám pořad v pavilonu Rosteme s knihou před Průmyslovým palácem, kde budu mluvit o tom, jak postupovala při práci na komiksu Divoši. Jak probíhala adaptace Fričových textů, o sbírání materiálu, o jednotlivých fázích vzniku komiksu i o tom, jak je fikce provázaná s realitou. Program bude provázet promítání ukázek z komiksu i dokumentárních fotografií.

Kromě toho je v hotelu Mama Shelter (bývalý Parkhotel, Veletržní 20, Praha 7) výstava tisků k komiksu Divoši.

Komiksový květen

Letošní květen mám komiksově pestrý. Hlavně proto, že vychází poslední díl Anči a Pepíka a že komiks je hlavním tématem veletrhu Svět knihy.

 Jako pocta legendárnímu klubu za Stínadel vychází v nakladatelství Akropolis  sborník českých komiksových autorů (je jich skoro 50!)  Rychlé šípy a jejich úžasná dobrodružství, kam jsem také přispěla dvoustránkovým příběhem. Knihu si můžete prolistovat tady. Představí na Světe knihy výstavou Pocta Rychlým šípům, vernisáž bude ve čtvrtek 10. května v 15,00 v Sále komiksů v pravém křídle, po níž bude následovat autogramiáda některých z autorů. Kdyby se vám to nehodilo, výstava bude k vidění v galerii v Paláci Lucerna v Praze, tamější vernisáž 21. 5. od 17 h.

Tentýž den, tedy 10. května, se otvírá také výstava KomiX ve dvou patrech pražského Goethe Institutu. Vernisáž bude ovšem až o den později, v pátek 11. května v 19 h.Ve druhém patře budou vystavovat tři němečtí autoři, mezi nimi Reinhard Kleist, který nedávno vydal biografický komiks o Nicku Caveovi. O patro níž bude viset netradiční výstava tří německých (Mawil, Ulli Lust, Anna Haifisch) a čtyř českých autorů (Lela Geislerová, Vendula Chalánková, Lucie Lomová a Jiří Grus), které oslovil kurátor výstavy Marek Rubec, sám také komiksový autor.

Právě vychází 5. díl Sebraných myšek Anči a Pepíka. Představí se také na Světe knihy:
V sobotu 12. května budu mít na stánku nakladatelství Práh L 103 autogramiádu. O den později, v neděli 13. května jste zváni do Sálu komiksů v pravém křídle, kde budu od 12 h besedovat o svojí práci s Pavlem Kořínkem.

Poslední květnová pozvánka se týká také Anči a Pepíka - křest posledního dílu proběhne ve čtvrtek 24. května od 18 h na střeše Lucerny. Na úvod zahrají Buchty a loutky úspěšné loutkové představení Anča a Pepík: Kafemlýnek.

Brasília - město - sen

Na podzim vyšla mimořádná kniha Brasília - město - sen. Editorka Yvonna Fričová shromáždila desítky textů, fotografií, a obrázků, které dohromady vytvářejí strhující příběh města, jež koncem 50. let 20. století let vyrostlo na náhorní planině v srdci Brazílie jako smělý a zcela jedinečný urbanistický projekt. Nadšení z tohoto města je nakažlivé; přesto není knížka oslavnou ódou, předkládá i kritické hlasy. Ukazuje, jak se některé původní záměry v praxi neosvědčily, jak se město jako živý organismus vyvíjelo a jak žije dnes.

 Stejně jako samotná Brasília, i tahle publikace se vyznačuje velkorysou elegancí a stylem. Autorem většiny fotografií ze současnosti je Pavel Frič, který se fotografování architektury už dlouho soustavně věnuje, rozumí jí a na jeho práci je to vidět. Najdeme tu ale také řadu dobových snímků, původní skici budov a mnoho dalších materiálů. Graficky knihu s velkým porozuměním upravil Martin Hůla. Obrázky přispěl David Vávra, já jsem nakreslila pět stripů. Recenzi najdete tady nebo třeba tady.

Knížka se nezabývá jenom architekturou, ale taky okolnostmi vzniku města, lidskými příběhy, které jsou s ním spojené, i dobovým kontextem. Dozvíme se, kdo byli tři nejdůležitější muži, kteří za projektem stáli, prezident Juscelino Kubitschek de Oliveira (1902 – 1976), architekt Oscar Niemeyer (1907 – 2012) a urbanista Lúcio Costa (1902 – 1998). Najdem tu ale taky články o tom, jak a kde žili candangos, dělníci, kteří velkolepé město budovali.

Když jsem se dozvěděla, že bych mohla do knížky nakreslit taky pár komiksových stripů, pustila jsem si nejdřív film Muž z Ria. Belmondo je tam ve vrcholné formě, přeskakuje po rozestavěných domech jako opice, není divu, že mu při jedné scéně šlo údajně o život. Fotkou z tohohle filmu se také kniha otvírá.

Moje stripy v knížce se chovají spíš jako ilustrace, často je k jejich porozumění třeba znát kontext a reálie, jako třeba v tomhle stripu o snídani malého Oskárka Niemeyera. Dole zrod idey, vlevo realizace: brazilský parlament, nejznámější budova města.

Tady je video, kde o knize mluví Yvonna Fričová s Martinem Hůlou:

Vracejí se!

Letos je to třicet let, co se myšky Anča a Pepík poprvé objevily na papíře. A narozeniny oslavují novým pětidílným vydáním všech svých dobrodružství. Koncem října se na pultech objevil první svazek s červeným hřbetem, který se otvírá dlouhým příběhem Anča a Pepík na stopě, který poprvé vyšel jako samostatný sešit v r. 1989 v edici Ilustrovaných sešitů nakladatelství Panorama. Vytvořily jsme ho společně s mou sestrou Ivanou. Potom se Myšky přestěhovaly do časopisu Čtyřlístek, pro nějž už jsem je psala a kreslila sama.  V prvním svazku najdete kromě toho dlouhého i dalších osm příběhů z let 1991-1992.

Letos vychází svazky dva, ten druhý, zelený, je čerstvě venku z tiskárny a obsahuje čtrnáct dílů z let 1992-1994 .

K oběma knížkám, stejně jako k těm budoucím, jak doufám, napsali doslovy přední čeští komiksoví badatelé a nadšenci Tomáš Prokůpek a Pavel Kořínek. Doslovy jsou doplněny řadou dalších dokumentárních fotografií a obrázků.

První svazek koncem října...

...a druhý v listopadu.

Vychází v nakladatelství Práh, 112/104 stran, doporučená cena 299 Kč

Komiks v brněnské Vaňkovce - Pan Balón

Brněnskou nákupní galerii Vaňkovka v květnu obsadil komiks. Z iniciativy Rotary klubu vznikla myšlenka  soutěže pro studenty výtvarných škol CZ KOMIKS, jejíž vítěz za odměnu pojede na komiksový festival do Angoulême. Loni se uskutečnil druhý ročník - soutěž se koná jednou za dva roky - a do Angoulême se v lednu podívala Štěpánka Jislová, shodou okolností i moje studentka z Plzně s příběhem Strom. Vítězné práce ke shlédnutí tady. Ve Vaňkovce jsou vystavené práce devatenácti finalistek (16x) a finalistů (3x) spolu s deseti

Knihkupectví Dobrovský se vybavilo díly vystavujících autorů.

dalšími českými komiksovými autory (8x) a autorkami (2x). (Takhle to rozepisuju, protože se hodně mluví o tom, jak se komiksu věnují stále více ženy.) Každý jsme měli vytvořit čtyřstránkový komiks speciálně pro tuto příležitost. Původně jsem přemýšlela o jiném námětu, ale nakonec mě napadl příběh přímo z nákupního centra, podobně jako i některé ostatní autory.
Zahájení se povedlo, do Brna zas přijedu 22. května na dětský workshop a besedu pro veřejnost od 18 hodin.

Spolu se studentskými pracemi ve Vaňkovce vystavují:
Pavel Čech
Dan Černý
Bof - Bohumil Fencl
Renáta Fučíková
Jiří Grus
Tomáš Chlud
Tomáš Kučerovský
Lucie Lomová
Vladimír Tučapský
Jiří Zimčík

Alespoň několik ukázek ještě:

Kout každého autora zdobil vždy nějaký atribut jeho příběhu.

 

Rodolfo Ferreira Frič v Praze

Rodolfo Ferreira Frič na letišti

V úterý 4. září přiletěl do Prahy Rodolfo Ferreira Frič, vnuk Alberta Vojtěcha Friče. Vitální usměvavý sedmdesátník je jedním z mnoha dětí Herminie Ferreira Fric, dcery Alberto Vojtěcha Friče, již zplodil s indiánskou dívkou Lorai - Černou kachnou při své druhé cestě do Jižní Ameriky v r. 1905. AVF zemřel v roce 1944, když Rodolfovi byly dva roky. Přes půl století pak ještě trvalo, než se o existenci indiánské větve rodiny Fričů dozvěděli jejich příbuzní v Praze, protože cestovatel Alberto se o své dceři nikdy nikomu nezmínil, a dokonce se ani neví, zda o ní sám věděl. Víc se dozvíte na stránkách, které Rodolfovi založila Yvonna Fričová, žena Fričova českého vnuka Pavla. Stránky jejich sdružení Checomacoco přinášejí také podrobné informace o české pomoci Čamakokům.

Vítání Rodolfa v Ruzyni (foto Pavel Frič)

Rodolfo přijel, aby pokřtil Indiánskou knížku, která právě vychází. Potkávají se v ní jeho texty s texty jeho slavného dědečka, dělí je propast téměř stoletá. Oba vyprávějí indiánské mýty, tak, jak je k nim donesla ústní tradice.

Indiánská knížka, nakladatelství Titanic

Krom toho kniha obsahuje také Rodolfovy dopisy a některé další texty. Jako červená nit nás provázejí obsáhlé a zajímavé poznámky pod čarou.
Rodolfovou mateřštinou je jazyk išir neboli čamakokština, knížku ale napsal španělsky, řečí, kterou se naučil až od misionářů. Jehořeč je jednoduchá, a zároveň vzletná, místy bezděčně legrační, ale ne směšná. Rodolfovy texty skvěle přeložila Yvonna Fričová, která vládne velkým citem pro jazyk a dokázala zachovat křehkou rovnováhu komiky a vážnosti, rozvernosti i opravdového patosu.
Rodolfa se jako chlapce ujali misionáři, když právě prožíval těžké období, naučili ho číst a psát, obrátili jej na víru. V jeho projevu je křesťanská výchova znát: "(...) také nás ochraňuje (Bůh) před všemi formami tradiční kultury našich předků. Dokud totiž budeme setrvávat v bludu našich předků, nikdy si nepolepšíme a nebudeme mít takový život jako civilizovaní lidé (běloši)."

Rodolfo doma v Puerto Esperanza s mou knihou Divoši (foto Pavel Frič)

Včera jsem byla v Divadle Na Prádle, kda se konalo setkání s Rodolfem. Večer připravila Hana Kofránková a s pomocí několika herců představila celou historii "českých indiánů" a řadu mýtů z knížky. Obecenstvo se dobře bavilo a hodně smálo. Znova jsem pak přemýšlela o tom, jak je těžké, spíš nemožné, představit si myšlenkový svět tak odlišné kultury. Spoustě věcem se smějeme, protože jim nerozumíme nebo nám připadají naivní, jiné jsou legrační záměrně.  Konec báje Večernice: "Nešťastný mladík nevěděl, co si počít, hlavou mu vířily výčitky,běhal po lese jako šílený a nakonec se vrhl na zem a stala se z něj ještěrka. Takto to bylo."

Rodolfo zůstane v Čechách až do 11. října a čeká ho pestrý program.
Ještě jeden úryvek z Rodolfova dopisu z 2. srpna 2005, kde oznamuje své rozhodnutí převyprávět indiánské báje:
"Budu vyprávět tak, jak vypravují ve svém jazyce domorodci, ale pokusím se to napsat španělsky. Přeji si, aby se tyto příběhy přeložily do jazyka České republiky, aby tam čtenáři a čtenářky mohli lépe poznat indiány Čamakoko. Doufám, že všemu porozumějí a že to vzbudí jejich zájem. Chápu se pera a tužky, a jestli mraky nezastíní mé slunce v těch dnech, se kterými pro mě Bůh ještě počítá, a zachová mě při životě, snad své čtenáře tímto vyprávěním potěším."
Mucha suerte, Rodolfo!

Raba Suli

Tento týden pokřtí Boris Filan závěrečnou knihu své trilogie s názvem Raba Suli - Bratislava III, kterou vydává Slovart. Kreslila jsem obálku (a předsádku). Není to komiks, ale vzpomínková kniha o dětství a mládí v Bratislavě, jejíž tehdejší podoba a atmosféra už patří dávno minulosti. Křest se koná ve čtvrtek 8. prosince v 17,00 hodin v Café Reduta v Mostové ul. č.2 v Bratislavě, kdybyste měli cestu kolem...

Darda

V nakladatelství Druhé město vychází nová kniha Ireny Douskové, Darda. Volné pokračování Hrdého Budžese a knížky Oněgin byl Rusák, Helence Součkové se dějí další nemilé věci.. Kreslila jsem obrázek na obálku.

Původní obrázek, který se na obálce zčásti topí v temnotách a některé postavy nenacházejí uplatnění.

V Paříži

Mám za sebou pět dní v Paříži, kde jsme byli s Vojtěchem Maškem hosty Českého centra a představili tam svoje poslední knížky, které vyšly letos taky ve Francii - já Divochy, on byl vyslancem tříčlenné autorské jednotky (on plus Markéta Hajská a Máša Bořkovcová), která se spojila k vytvoření trilogie O přibjehi, ve Francii vydané v jednom svazku. Ubytovaní jsme byli přímo v Centru, vysokém starém činžáku v ulici Bonaparte, kousek od St. Germain des Prés. Takže jsme měli kousek (nebo to, co v Paříži znamená "kousek") cesty od Seiny, Louvru, Notre Dame atd.

Mašek a kniha - čerstvá, nová, v novinkách

Lomová a kniha - téměř nová, leč již  ve slevách

Nejdřív jsem vyrazila do komiksových secondhandů a moje odhodlání neutrácet vzalo rychle zasvé. Jak byste se zachovali v situaci, když vidéte před sebou čerstvé Acme novelty Chrise Warea, které místo původních třiceti stojí jen osm euro? A tak podobně.

Rue Bonaparte, kde sídlí České centrum, jehož osádka nám pokytla vřelé přijetí a milou společnost, díky!

Bylo teplo jak u nás začátkem září, dalo se tedy trávit celé dny venku a prokládat to výstavama. Kupříklad senzačním Munchem v Centre Pompidou nebo tamtéž halucinogenní výstavou japonské umělkyně Yayoi Kusama. Taky jsem navštívila pár prodejních galerií komiksu, třeba v Rue Martel, kde má výstavu Blutch. Opět jsem byla okouzlená jeho bravurou a úchvatným svobodným rukopisem jeho kresby, stejně tak jako půlhodinovým videem-rozhovorem, kde mluví o svém přístupu ke kreslení. V druhé galerii vystavuje Nicolas de Crècy kresby ze své nové knížky 500 dessins, v další měli plné desky nespočtu francouzských i světových autorů. Nešlo nevzpomenout na dražbu originálů na pražském Crweconu. Ceny jsou přibližně stejné s tím rozdílem, že u nás jde o koruny, zatímco tam o eura...

Beseda v Mediathèque Fnasat - Gens du voyage. Druhý zleva Jean-Gaspard Páleníček.

Guibert - Keler - Mašek

Náš večer v Českém centru byl milý, zúčastnili se ho také naši nakladatelé a Jean-Gaspard Páleníček z ČC skvěle překládal. Je to příjemné, mluvit s dobrým tlumočením, člověk má čas si v mezičase uspořádat myšlenky a překladatel vybrousí, doladí a eliminuje všelijaké koktání či parazitní slova. Někdy bych potřebovala takového překladatele i z češtiny do češtiny.

Guibert - Lomová - Mašek

Vojtěch měl pracovní program i na další večery - navštívil ještě dvě místa, já se na něj šla podívat do knihovny v odlehlé čtvrti, kam přišel taky Emmanuel Guibert, který se s Vojtou seznámil na loňském Komiksfestu a jeho kolega, fotograf Alain Keler; vydali spolu letos dokumentární komiksovo-fotografickou knihu o Romech ve střední a východní Evropě.
V sobotu jsem už byla tak uchozená a ukoukaná, že jsem neměla sílu na další galerii a proseděla dlouhý čas v Lucemburské zahradě, kde se lidi opalovali a jedli a bylo to jako o opravdických prázdninách. Když jsme pak večer přistávali v Praze a letuška hlásila, že je tam 4 stupně nad nulou, myslela jsem nejdřív, že mluví o teplotě na nebi.

Lucemburská zahrada, 15.10.2011