neděle 26. února 2012

Divoši v Táboře

Na zdech visí obrazy Terezy Říčanové

V sobotu 25. února odpoledne jsem byla představovat Divochy v Táboře v malém, ale krásném knihkupectví Baobabu. Přišlo plno chytrých dětí s rodiči.


Foto: Lenka Vocílková


Děkujem manželům Tereze a Jurajovi Horváthovým za vlídné přijetí!

sobota 11. února 2012

Tyl´s watch in English

Today Ulli Lust published my comics Tyl´s watch on her webpage electrocomics.com. It was translated into English by Mike Allen. You can dowload it for free and share it as you want. There are many beautiful comics from different european authors, worth your attention!
______________________________

Dnes zveřejnila Ulli Lust můj komiks Tylova hlídka na svých webových stránkách electrocomics.com. Do angličtiny ho přeložil Mike Allen. Můžete si ho stáhnout a šířit, jak je libo. Najdete tam taky spoustu dalších komiksů různých evropských autorů, které si zaslouží Vaši pozornost!

úterý 7. února 2012

Nicholas Winton

Komiks pro březnové číslo časopisu Bridge připomíná vzácného člověka Nicholase Wintona a jeho odvážnou akci s vypravením vlaků, které v roce 1939 na poslední chvíli odvezly z českého území stovky židovských dětí.

(Pro velké zobrazení klepněte na obrázek nejdřív levým tlačítkem, když vyskočí, tak pravým tlačítkem, zadejte "zobrazit obrázek" a pak lze použít lupu.)

neděle 5. února 2012

Proletář

"Zerach ten nový obrázek pozoroval a nějak mu to nešlo do hlavy."

Nová ilustrace do časopisu Maskil k povídce Avroma Reyzena (1876 - 1953) Proletář na čerstvém vzduchu.

středa 1. února 2012

Angoulême 2012 - II.

(Pokračování)
 28. ledna
Vincent Sardon: L´atelier noir
V sobotu podepisuju hned od rána, davy návštěvníků postupně sílí a odpoledne příliv vrcholí. V polední pauze jdu do divadla, ale začátek projekce Mattottiho filmu Triumf barvy jsem zmeškala. Prohlížím aspoň výstavu Černý ateliér Vincenta Sardona v suterénu divadla. Sardon publikoval v nakladatelstvích  L’Association, Delcourt či  Ego Comme X a na výstavě představuje opulentní množství autorských razítek.


Razítka pro nakladatele
    V jedné vitrince jsou razítka pro nakladatele. Text jednoho z nich: "Máme tu čest Vám oznámit, že vydáme Vaši autobiografii, ale to nic nezmění na Vašem zasraném životě."



Festivalové programy probíhají po celém městě, každou půlhodinu začíná několik akcí zároveň a je nemožné stihnout všecko, oč by člověk stál. Jdu do jednoho ze sálů konzervatoře, kde Paul Gravett představuje francouzské vydání svojí knihy 1001 komiksů, které v životě musíte přečíst. Nebylo by marné mít takovou knížku v češtině. Výběr se v anglické a jazykové verzi trochu liší vzhledem k tomu, co je v daných jazycích dostupné.
Pak v divadle projekce filmu o Chrisu Wareovi Umění paměti (Un art de mémoire), viděla jsem už po kouscích na internetu. Ware říká něco jako, "Já vám nic zajímavýho neřeknu, stále jenom sedím u stolu a pracuju. Opravdovej život mě míjí, jsem pořád doma...Když jsem byl malej, bydlel jsem dlouho u babičky, nutila mě, abych si chodil hrát ven, ale nakonec to vždycky vzdala a nechala mě si kreslit. Je v tom něco perverzního, být komiksovým autorem, asi je to pro lidi, se kterýma se nikdo nechtěl kamarádit, když byli malí..."

Než jdu zase podepisovat, stíhám se ještě podívat na výstavu švédského komiksu dole v Batiment Castro. Expozice je to skromná, na téma Augusta Strindberga. Figury na fotce jsou dílem Anneli Furmark, která vytvořila krátký komiks o tom, jak se Strindberg zničehonic objeví v roce 2008 a nestačí se divit. Anneli je jednou z autorek mého nakladatelství, stejně jako Loka Kanarp a Carl-Michael Edenborg, taky ze Švédska, tak spolu při společné večeři mluvíme. Ve Švédsku je komiks v poslední době prý taky na vzestupu, je tam teď prý spousta feministických komiksů  nevalné kvality. Taky se prý dbá se mnohem víc na příběh než na kresbu, což se na výstavě dá pozorovat. Nejvíc se mi asi líbí  práce Knuta Larssona, s nimiž jsem se už setkala dřív.
Bus mě veze zpátky a uvědomuju si, že jsem právě přišla o setkání s Charlesem Burnsem, které zrovna probíhá na jiném místě. No jo, tak někdy příště.
Marc-Antoine Mathieu (vlevo)
Kromě stanu Forum de Nouveau Monde je na druhém konci centra stan Le monde des Bulles, kde sídlí velká nakladatelství jako Delcourt, Lombard, Soleil, Dargaud a kde probíhají ty pravé honby za autogramy, které vyžadují dlouhé stání ve frontách. Některé autogramiády jsou dokonce jen na lístky, které si předem musíte jít vyzvednout. Ve stanu je taky pódium, kde probíhají rozhovory s autory nominovanými na některou z cen. Zastihuji na pódiu na chvíli Marc-Antoine Mathieua v rozhovoru o jeho poslední knížce 3´´, která je experimentálním komiksem s detektivní zápletkou, odehrává se ve třech vteřinách. Používá nepřetržité přibližování, prostřednictvím kterého odhaluje další a další věci, ještě jsem to nedočetla...
Společná večeře se koná v restauraci U babičky, obsluhuje výrazně nalíčená paní v natáčkách a pestré domácí zástěře, které se podepisujeme - a kreslíme - do speciální knihy. Je to Thierryho bývalá spoluherečka z amatérského divadla. Nakladatelství objednalo dva stoly,  u jednoho L´An 2, u druhého druhá komiksová odnož Actes sud. Ale jak je to ve Francii časté, jakmile se dojí dezert, už se jde pryč, a tak se s mými spolubydlícími ještě snažíme někde uchytit, ale všecko je přecpané, lidi stojí na ulici v zimě - už přituhuje , tak kupujem zásoby a jdeme do našeho domku pod kopcem, abychom pokračovali v zábavě.
29. ledna
Rychle to uteklo. Když skončím poslední podepisování, konečně se chvíli taky potuluju po našem stanu.
François Ayroles

Ulli Lust

Jon Mc Naught

Brecht Evens



Felix, za ním Brecht
































Felix Pestemer a Stephane Courvoisier

















Blutch, Goossens a moderátor Stéphane Beaujean
Oficiální stránky festivalu, kde najdete mj. vítěze letošních cen.
Na stránkách Komiks.cz - tady 1. díl - a tady 2. díl -   si můžete přečíst moji reportáž z Angoulême z roku 2007.
Tady je reportáž Tomáše Prokůpka na Komiksáriu z loňského festivalu.

Angoulême 2012 - I.

V malebném městečku na kopci nad řekou Charente se letos konal už 39. ročník mezinárodního komiksového festivalu, který je považován za největší a nejdůležitější na světě. Organizátoři se i letos snažili dostát této pověsti. Nespočet výstav, setkávání, projekcí, kreslených koncertů, programy pro děti, obrázky všude, kam se podíváte.Mnozí obyvatelé městečka se sestěhují, aby pronajali své byty a domky a město mnohonásobně zvýší počet obyvatel přičemž spousta návštěvníků dojíždí z blízkého okolí,.Zaslechla jsem, že letos festival navštívilo 250 000 lidí.
Presidentem festivalu byl letos Art Spiegelman, zásadní postava světového komiksu, který získal v roce 1992 za svůj již legendární opus Maus Pullitzerovu cenu a také díky tomu začal být komiks považován za druh umění, které si zaslouží všeobecnou pozornost. V Angoulême představil na velké retrospektivní výstavě Co-mix i svoje další práce a dokázal tak, že skutečně není autorem jedné knihy.  Dorazil i se svojí francouzskou ženou Francoise Mouly, která spolu s ním stála u založení časopisu Raw a dnes je uměleckou ředitelkou v New Yorkeru, kde se stará o podobu titulních stránek. Tradičně jsou to původní ilustrace významných autorů jako jsou vedle Spiegelmana Chris Ware, Lorenzo Mattotti, Jacques de Loustal, Daniel Clowes a mnozí další.
Spiegelman se podílel také na výstavě Art Spiegelman: Privátní muzeum v Muzeu komiksu, kde podle svého vkusu zmapoval historii komiksu. Velkolepá přehlídka, která vytáhla do vitrin stránky z depozitáře zdejšího muzea, ale také z nejrůznějších zdrojů v USA a jinde.Kurátorem výstavy je Thierry Groensteen.

25. ledna 
Do Angoulême jsem dorazila ve středu večer, těsně jsem prošvihla vernisáž. (Spiegelman se jí ovšem prý nezúčastnil, protože ještě dohlížel na dokončení instalace svojí výstavy na opačném břehu řeky v Batiment Castro.)
Anke Feuchtenberger: Berceuse for Noah, 2011
David B
V sousedních prostorách jsem si prohlídla senzační expozici  Jiná historie: Komiks, malované dílo. Představují se tu vedle komiksových stránek i obrazy komiksových autorů, které dokládají jejich uměleckou mnohotvárnost a šíři talentu. Princip vpodstatě stejný jako byla naše výstava Umění v komiksu, komiksovost v umění, která putovala několik let po českých centrech.
Najdeme tu v nezvyklé podobě autory jako jsou  Hergé, Philippe Bertrand, Alex Barbier, Régis Franc, Guy Peellaert, David B, Enki Bilal, Joseph Gillain a další.
Je první den večer a už mám pocit, že víc obrázků moje oči nepoberou. Potřebovala bych tu na každou výstavu mnohem víc času než mám a je mi líto, že už předem je mi jasné, že všecko nestihnu...
26. ledna
Bydlím v maličkém domku na opačné straně kopce než před dvěma lety, ráno přivádí Thierry dalšího autora z našeho nakladatelství, Felixe Pestemera, Němce z Berlína, který je tu se svou čerstvou knížkou Prach předků ( La Poussière des aïeux), která vypráví o kultu mrtvých v Mexiku, kde Felix několik let žil. Ještě s náma bydlí Stephan Courvoisier (Pages intérieurs) a Alexandre Franc (Victor et l’Ourours), který se ale nečekaně musí zas hned vrátit domů.
Ruta Briede (Lotyšsko)
Dopoledne prohlížím výstavu Europe se dessine. Je instalovaná na dobrém místě, ve velkém stanu v centru města u sochy Hergého, jemuž někdo nasadil obrovské brýle. O téhle výstavě jsem tu už před časem psala,  Odmítla jsem účast, protože se mi zdálo, že zadání je tendenční, účelové, propagandistické, a protože jsem se dozvěděla, že jakákoli kritika EU je striktně zakázána. Teď jsem si výstavu prohlížela se smíšenými pocity, vůbec není tak tendenční, jak se to chystalo, některé komiksy jsou moc pěkné, je tu zastoupeno 50 evropských autorů. Někteří z nich (jako například Jaromír 99, jehož obrázek jsem tu s radostí našla) nakreslili jednu velkou kresbu, jiní přispěli krátkými příběhy, jejichž hlavní hrdinkou je vždycky mladá Belgičanka na cestách po Evropě. Původní zadání bylo, že půjde o komiksy beze slov, z toho však sešlo. Stejně se ovšem nemohu zbavit pocitu, že je to jaksi příliš na objednávku, že to má charakter účelové akce.

Hlavní transparent výstavy Evropa (se) kreslí

Jaromír 99 - reprezentant ČR

Stavuji se v Maison des auteurs, jímá mě nostalgie, zdravím se s Brigitte a Pili, dušemi celého domu a známou cestou mířím dolů k řece, kde je od jedné vernisáž Spiegelmannovy výstavy. Jdu pozdě, lidí a novinářů jako much, uprostřed AS s ženou, novináři se můžou pominout, vypadá to spíš jako kdyby přijel Obama a ne prezident festivalu.
Skici a finální podoba

Jack in the box, knížka pro děti

Pas Anji Spiegelmanové
Kresba A.S.
Výstava je překrásná, Spiegelmanův vtip a invence jsou okouzlující. Je tu vystaveno nespočet stránek z Mausu (celý?), k tomu skicy, fotografické  dokumenty, v jedné vitrínce vycpané myšky. V další části výstavy díla pro děti, v jiném sále rané věci, taky dokumentární komiksy, obálky, Raw,  ilustrace. Obdivuju, že Spiegelman neztrácí nervy ani v tlačenici, která tu kolem něho nastala. V jedné ruce elektrickou cigaretku, v palbě blesků trpělivě výstavou provází přítomnou celebritu, ministra školství, myslím. Novináři shazují jeden z obrázků, ani ředitel Muzea neztrácí klid, když dávají všecko do pořádku.
Jedu festivalovou autobusovou linkou na kopec, na Náměstí New York, kde je náš stánek nakladatelství Actes Sud/L´an 2 ve stanu Nouveau Monde, rozbaluju nádobíčko a ve dvě začínám s dedikacemi. Zdraví mě má bývalá studentka Lenka z Plzně, která vyhrála zájezd do Angoulême v komiksové soutěži. Někteří návštěvníci-sběratelé jsou dokonale vybaveni, nosí si s sebou rozkládací rybářskou židličku, na níž čekají ve frontách u autorů, když na ně dojde řada, rozloží si ji u autora a konverzují s ním. U mě fronta většinou není, ale lidi si chtějí často povídat, tak vyprávím kostrbatě zas a znova o Čerwuišovi, jaká je to zvláštní historie.
Večer je vernisáž výstavy Constellations v Maison des auteurs, potkávám staré známé, některé teda, je tu už plno nových lidí. 
27. ledna
Francoise Mouly
Jacques de Loustal a Lorenzo Mattotti
Ráno vyrážím do města, podepisování mám až od dvou, tak toho chci oběhnout co nejvíc. Nejdřív jdu na setkání s Francoise Mouly a jejími autory z New Yorkeru. Francoise je velmi šarmantní dáma, zajímavě mluví o tom, jak se snaží předvídat možné události tak, aby měla připravené obálky dopředu (stále se marně čeká na velkou bouři...), jak vybírá autory. Z publika se ozývá dotaz, který se nabízí: jak se člověk může stát autorem New Yorkerových obálek? Odpověď se taky nabízí: poslat svoje věci. FM prý svědomitě prohlíží všecko, co k ní dorazí. Pánové Loustal a Mattotti jí spíš přizvukují, ke slovu se moc nedostanou. Bohužel do Angoulême nedorazil Chris Ware, který tu měl být a na kterého jsem se těšila nejvíc.
výstava španělského komiksu
Výstava španělského komiksu Tebeos je hned ve vedlejším sále. Jsou tu zastoupení autoři Paco Roca, kterého jsme loni ubvítali na Komiksfestu, Felipe Hernández Cava, Bartolomé Seguí, Kim, Antonio Altarriba, Miguel Gallardo, Sonia Pulido, Santiago Valenzuela, Juanjo Guarnido
a další.
(pokračování příště)