Zobrazují se příspěvky se štítkemDivoši/Les Sauvages. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDivoši/Les Sauvages. Zobrazit všechny příspěvky

středa 8. května 2019

Na Světě knihy

Na letošním veletrhu Svět knihy v Praze budu v sobotu, těším se na vás!

Autogramiáda
Od 13 do 14 h budu podepisovat a kreslit na stánku nakladatelství Práh v levém křídle L104. Kromě všech pěti dílů Anči a Pepíka se tam bude také prodávat nové vydání Zlatých českých pohádek v češtině i angličtině.

Divoši
 Od 17 do 18 h mám pořad v pavilonu Rosteme s knihou před Průmyslovým palácem, kde budu mluvit o tom, jak postupovala při práci na komiksu Divoši. Jak probíhala adaptace Fričových textů, o sbírání materiálu, o jednotlivých fázích vzniku komiksu i o tom, jak je fikce provázaná s realitou. Program bude provázet promítání ukázek z komiksu i dokumentárních fotografií.

Kromě toho je v hotelu Mama Shelter (bývalý Parkhotel, Veletržní 20, Praha 7) výstava tisků k komiksu Divoši.









pondělí 28. srpna 2017

Festival v Bruselu

Letos mě pozvalo České centrum do Bruselu na mezinárodní komiksový festival, který se koná od 1. do 3. září 2017. Budu tam mít workshopy a autogramiády. Také tam za český komiks jede Štěpánka Jislová, čerstvá absolventka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, která tam prosloví přednášku „Gender a komiks“.

Lucie Lomová à la Fête de la BD:
(BOZAR, Rue Ravenstein 23, 1000 Bruxelles)
International Pavilion, B5
Ateliers enfants: Samedi 2 à 15h00 et Dimanche 3 à 13h00
Dédicaces: Samedi 2 à 16h30 et  Dimanche 3 à 14h30







pondělí 27. března 2017

Pozvánka do Příbrami

Galerie Františka Drtikola zařadila mě a moji sestru do cyklu Dvojice - dvojvýstav většinou příbuzensky sblížených tvůrců. V krásných prostorách Zámečku Ivana vystaví ve druhém patře obrazy, já v prvním patře komiksy.

úterý 24. června 2014

London: Comics Unmasked

Britská knihovna
V londýnské Britské knihovně probíhá od 2. května až do 19.srpna výstava Comics unmasked: Art and Anarchy in the UK, kterou kurátorsky připravil John Harris Dunning a Paul Gravett. (Paul se objevil loni i na Komiksfestu, kde představoval knihu 1001 komiksů, které musíte přečíst než zemřete a mohli jsme ho vidět i v pořadu Marka Ebena Na plovárně. English version here.) Na jeho blogu lze najít odkazy k dalším informacím o výstavě i Paulových dalšímch aktivitách, po právu je označován jako Man at the Crossroads.
Výstava se snaží uvést vývoj britského komiksu do historických souvislostí a představuje bohatý vzorek na procházce mezi exempláři z depozitářů knihovny, vystavena jsou i spřátelená díla jako je Punch a Judy z poloviny 19. století nebo tarotová  karta od Aleistera Crowleyho.

Výstava není řazena chronologicky, ale je členěna do šesti barevně odlišených tematických oddílů :
Uličnictví a chaos,
Vidět sami sebe,
Politika: Moc a lidé,
Mluvme o sexu,
Hrdina tisíce tváří a
Zhroucení: Vnější hranice komiksu.

 Důraz se klade na překračování hranic a tabu, míchání "pokleslého" a "vysokého" umění, výsledkem je živá, zajímavá expozice, provokující otázky o podstatě komiksu, o jeho mnohotvárnosti a schopnosti bořit stereotypy. Je tu  třeba představen populární ochmelka a žertéř Ally Sloper, jenž byl absolutním protipólem populární viktoriánské představy o tom, že pracující třída se povznese vzděláním a tvrdou prací.
Skvělou scénografii výstavy vytvořil Dave McKean, od začátku do konce nás provází papírová páska - strip - která výmluvně končí na samém konci expozice na stojanu malířského plátna. Návštěvníky provázejí figuríny s maskou Guy Fawkese, známého anarchisty (který chtěl v r. 1605 vyhodit do vzduchu parlament, a jehož podobu si vypůjčil komiks V jako Vendeta Alana Moora a Davida Lloyda). Byl to dobrý nápad, jejich přítomnost je zneklidňující, občas působí jako kustodi, jindy jako schůzka spiklenců, pak zas jako zločinci, číhající na svou kořist nebo jako demonstranti.

Kdo má hodně času, může se posadit a na tabletech si číst vybrané komiksy v elektronické podobě. Běží tu i ukázky z filmů, inspirovaných komiksy, výstava se také zabývá cenzurou komiksu v 50. letech, můžeme si poslechnout plamenná prohlášení a projevy, brojící proti zhoubnému účinku komiksu na morálku mládeže.
The comic book is the marihuana of the nursery. (John Mason Brown, kritik) Při té příležitosti jsem si vzpomněla na knihu Františka Holešovského Ilustrace pro děti z r. 1977, kde označuje komiks jako "chrlič nevkusu a banality" a  píše: "...jde v podstatě o sociální jev blízký narkomanii...".

Unikátním exponátem výstavy je také obrovitá (zavřená měří asi 1m čtvereční) černobílá komiksová kniha Woodrow Phoenixe - tady je odkaz na listování. Woodrowovi jsem složila kompliment za jeho Rumble strip, který jsem nedávno četla, který je zase unikátní tím, že v něm není nakreslený jediný člověk.
Paul a Judith Vanistendael
Paul a Line Hoven
Jako doprovodný program pořádá knihovna řadu setkání a akcí, jednou z nich byla i Noc literatury 14. května, kam mě Paul Gravett přizval. Akci tradičně podporuje londýnské České centrum, které mně cestu umožnilo.  Na večeru jsme se představili čtyři komiksoví autoři -  Line Hoven (Německo), Judith Vanistendael (Belgie), Max (Španělsko) a já. Přestože simultánně probíhalo ve vedlejším sále setkání se spisovateli, bylo vyprodáno.
 Judith mluvila hlavně o své  knížce Když David ztratil hlas, která vypadá výborně a zasloužila by si jistě i český překlad, totéž by se dalo říct i o dvou dalších autorech, Line Hoven, která pracuje technikou scratchboardu, představila kreslený román Liebe Schaut Weg (Láska se dívá jinam) a objevem byl pro mě Max s jeho pronikavě chytrými a vtipnými komiksy. Na rozdíl ode mě všem těmto třem autorům vyšly knížky v angličtině, já jsem představovala Divochy.
Byla jsem poslední na řadě a požádali mě o obrázek, moje kreslení kamera snímala a promítalo se na plátno. 

Paul a Max
Paul a já

Pepík v Londýně

Paul a Woodrow Phoenix

Paul Gravett, Woodrow Phoenix, Line Hoven, ..., Anka Suška (Polsko, Ligatura), já, Tereza Porybná (ředitelka ČC Londýn), Max

 Na Youtube je video z akce v British Library zde.








sobota 8. září 2012

Rodolfo Ferreira Frič v Praze

Rodolfo Ferreira Frič na letišti
V úterý 4. září přiletěl do Prahy Rodolfo Ferreira Frič, vnuk Alberta Vojtěcha Friče. Vitální usměvavý sedmdesátník je jedním z mnoha dětí Herminie Ferreira Fric, dcery Alberto Vojtěcha Friče, již zplodil s indiánskou dívkou Lorai - Černou kachnou při své druhé cestě do Jižní Ameriky v r. 1905. AVF zemřel v roce 1944, když Rodolfovi byly dva roky. Přes půl století pak ještě trvalo, než se o existenci indiánské větve rodiny Fričů dozvěděli jejich příbuzní v Praze, protože cestovatel Alberto se o své dceři nikdy nikomu nezmínil, a dokonce se ani neví, zda o ní sám věděl. Víc se dozvíte na stránkách, které Rodolfovi založila Yvonna Fričová, žena Fričova českého vnuka Pavla. Stránky jejich sdružení Checomacoco přinášejí také podrobné informace o české pomoci Čamakokům.
Vítání Rodolfa v Ruzyni (foto Pavel Frič)
Rodolfo přijel, aby pokřtil Indiánskou knížku, která právě vychází. Potkávají se v ní jeho texty s texty jeho slavného dědečka, dělí je propast téměř stoletá. Oba vyprávějí indiánské mýty, tak, jak je k nim donesla ústní tradice.
Indiánská knížka, nakladatelství Titanic


Krom toho kniha obsahuje také Rodolfovy dopisy a některé další texty. Jako červená nit nás provázejí obsáhlé a zajímavé poznámky pod čarou.
Rodolfovou mateřštinou je jazyk išir neboli čamakokština, knížku ale napsal španělsky, řečí, kterou se naučil až od misionářů. Jehořeč je jednoduchá, a zároveň vzletná, místy bezděčně legrační, ale ne směšná. Rodolfovy texty skvěle přeložila Yvonna Fričová, která vládne velkým citem pro jazyk a dokázala zachovat křehkou rovnováhu komiky a vážnosti, rozvernosti i opravdového patosu.
Rodolfa se jako chlapce ujali misionáři, když právě prožíval těžké období, naučili ho číst a psát, obrátili jej na víru. V jeho projevu je křesťanská výchova znát: "(...) také nás ochraňuje (Bůh) před všemi formami tradiční kultury našich předků. Dokud totiž budeme setrvávat v bludu našich předků, nikdy si nepolepšíme a nebudeme mít takový život jako civilizovaní lidé (běloši)."
Rodolfo doma v Puerto Esperanza s mou knihou Divoši (foto Pavel Frič)
Včera jsem byla v Divadle Na Prádle, kda se konalo setkání s Rodolfem. Večer připravila Hana Kofránková a s pomocí několika herců představila celou historii "českých indiánů" a řadu mýtů z knížky. Obecenstvo se dobře bavilo a hodně smálo. Znova jsem pak přemýšlela o tom, jak je těžké, spíš nemožné, představit si myšlenkový svět tak odlišné kultury. Spoustě věcem se smějeme, protože jim nerozumíme nebo nám připadají naivní, jiné jsou legrační záměrně.  Konec báje Večernice: "Nešťastný mladík nevěděl, co si počít, hlavou mu vířily výčitky,běhal po lese jako šílený a nakonec se vrhl na zem a stala se z něj ještěrka. Takto to bylo."
Rodolfo zůstane v Čechách až do 11. října a čeká ho pestrý program.
Ještě jeden úryvek z Rodolfova dopisu z 2. srpna 2005, kde oznamuje své rozhodnutí převyprávět indiánské báje:
"Budu vyprávět tak, jak vypravují ve svém jazyce domorodci, ale pokusím se to napsat španělsky. Přeji si, aby se tyto příběhy přeložily do jazyka České republiky, aby tam čtenáři a čtenářky mohli lépe poznat indiány Čamakoko. Doufám, že všemu porozumějí a že to vzbudí jejich zájem. Chápu se pera a tužky, a jestli mraky nezastíní mé slunce v těch dnech, se kterými pro mě Bůh ještě počítá, a zachová mě při životě, snad své čtenáře tímto vyprávěním potěším."
Mucha suerte, Rodolfo!



pondělí 21. května 2012

Festival CoLibriS v Marseille

Alpy a Ženevské jezero (Lac Léman) s Lausanne
Přístav v Marseille
Byla jsem pozvaná na festival CoLibriS do Marseille, který pořádá společnost La Marelle. Marseille je druhé největší francouzské město, je to pestrá směsice národností a město mnoha tváří. Stačí zahnout za roh a bohatou ulici s obchody globálních značek nahradí pestrý trh s atmosférou severní Afriky, s horami koření, sušených rajčat a zelenin, které jsem viděla poprvé v životě. Rozhodně to není město typické pro Provence, není tak elegantní a kultivované, zato to tu žije. Ani přístav teď není zrovna vábné místo pro turistu, je celý rozkopaný a kavárničky na nábřeží hledí místo na štíhlé stěžně jacht do staveniště za usilovného rachotu sbíječek a strojů.
Pláž Kalatánců a v dálce ostrov If a další dva ostrovy.
Téma festivalu bylo Indiánské hlasy a přijelo sem přes dvacet spisovatelů, překladatelů a odborníků, kteří se jím zabývají. Prezentovala jsem tady svoje Divochy, příběh z počátku 20. století. Problémy indiánů ale trvají a jsou stále aktuální. Přijela jsem domů a pustila si film, co jsem si tam koupila, o zoufalé situaci kmene Ayoreo, o nichž psal i A.V.Frič. Ten příběh, všechny ty příběhy, pokračují a vyhlídky do budoucna neslibují nic pěkného. Indiáni ztratili svou zem, postupně ztrácejí svou kulturu a identitu. Bílý muž, který kdysi tak suverénně vtrhl do jejich končin, aby drancoval zem i lidi, dnes v lepším případě marně hledá způsob, jak jim zajistit důstojný život a dát vizi do budoucna.  V Marseille jsem si uvědomila, jak málo toho vím a jak málo se my ve střední Evropě dovídáme o situaci "prvních národů" v Americe.  
Na dvorku galerie - samé lahůdky
V malé galerii Art cade probíhaly přednášky, setkání s autory, workshopy pro děti. Bylo vedro, ale třetí den začal vát mistrál, studený silný vítr, jako když se u nás blíží bouřka, který brání lidem v chůzi, restauracím, aby rozevíraly slunečníky, který rozhání smetí po celém městě a čistí vzduch. 
Jennie Carasco Molina a Fanny Pomadére














Briceida Cuevas Cob


Na obrázku vlevo je Briceida Cuevas Cob z kmene Mayů, přijela z Mexika se svou překladatelkou a etnoložkou Valentinou Vapnarsky. Mluvily spolu maysky, je to řeč plná zvláštních zvuků a sykavek. Briceida je básnířka a žena s velkým smyslem pro humor. Pán, který s ní mluví, se tak podobal Waldemaru Matuškovi, že jsem mu to musela říct a upozornit ho, že kdyby přijel do Čech, budou se po něm lidé nejspíš hodně ohlížet.
Benoît Gontier, Tamara Scott Blacud, Karla Suárez






Další zajímavou ženou je Karla Suárez (s mikrofonem), která pochází z Kuby a žije v Lisabonu (nebo v Paříži?). Podle jejího románu vzniklo krásná one-woman-show o dětství a mládí v jedné svérázné rodině v Havaně.Pán vlevo je sympatický režisér inscenace Benoît Gontier, který studoval v devadesátých letech na FAMU.

Wingston González (s mikrofonem), Valentina Vapnarsky, Claude Bleton













Joseph Boyden a překladatelka Marquerite Capelle
Představuju Divochy s pomocí  knihy Boggianiových fotografií
Joseph Boyden besedující

V neděli festival skončil, zůstali jsme tam jen dva, já a Joseph Boyden, kteří jsme měli domluvená setkání v jiných městech kraje. Jenže knihovník v Manosque, kam jsem měla jet já, si zlomil nohu, a tak jsme jeli všichni do Aix-en-Provence, kde měl setkání se čtenáři Joseph. Pochází z Kanady, je nositelem prestižní Gillerovy ceny. Je z jedné čtvrtiny indián z kmene severoamerických Odžibvejů a napsal bestsellerovou trilogii, volně inspirovanou osudem jeho tatínka, který bojoval ve 2. světové válce. Byla přeložena do 15 jazyků, do češtiny zatím ne.   





Když jsem měla volno, udělala jsem si výlet na ostrov If, proslavený tím, že ho Alexandre Dumas použil ve svém románě Hrabě Monte Christo. Vše bohatě zdokumentováno. Pevnost skutečně sloužila jako vězení a byl tu uvězněn i přítel Dumasova otce, Napoleonova důstojníka, též důstojník, což spisovatele inspirovalo. Ptala jsem se kustodky, zda skutečně tehdy házeli mrtvé vězně zašité v pytli do moře, ovšemže neházeli, vozili je na pevninu pohřbít, není to tak daleko.  Kromě této fiktivní postavy tu ale v r. 1515 přebýval i další slavný tvor, nosorožec, tvor do té doby v Evropě neznámý, kterého poslali Portugalskému královi. Ten ho odeslal na lodi jako dar papeži Leonu X., jenže loď byla cestou poničena a zakotvila poblíž ostrova, kde zvíře nalezlo dočasný příbytek. Když se na Ifu zrekreoval a pokračoval v cestě, loď se potopila poblíž Janova a nebohý nosorožec s ní. Posléze ho vytáhli, osušili a poslali papežovi alespoň vycpaného. Kdosi ho pak popsal důkladně Albrechtu Dürerovi, jehož kresba nosorožce je dodnes věhlasná, byť se skutečnému příliš nepodobá.
Prostitutky dole na ulici v přátelském rozhovoru.
Bydlela jsem v krásném hotelu v marockém stylu, který se jako z udělání nachází v ulici plné prostitutek. Jejich pracovní doba začíná už dopoledne, jak jsem zjistila, když jsem si toho konečně všimla. Předtím jsem se koukla párkrát za sebou z okna a říkala jsem si, proč tam ta paní tak dlouho čeká, opřená o motorku? V Marseille chodí jako prostituky oblečené jenom prostitutky. 

Proměna
Když se Lucie L. jednou ráno probudila z nepokojných snů, shledala, že má v koupelně ve vaně švába. Obrovského, černého, jižansky masivního. Vzala dva papíry a jala se švába chytat. Brouk chtěl utéct, ale po hladkých stěnách vany mu to klouzalo. Pohlednicí festivalu ho překulila na záda a on začal mrskat nožičkama v zoufalé snaze se převalit zpátky. Něco jí to připomnělo a napadlo ji, není to on? Pevně ho splácla mezi pohlednici a prospekt města a vyhodila ho oknem z druhého patra na ulici. Zůstal ležet bez hnutí. Sešla dolů, aby si ho prohlédla, ale už tam nebyl. Na konci ulice zahlédla muže v dlouhém černém kabátě, s aktovkou a v klobouku, který kamsi pospíchal, snad do úřadu.

neděle 26. února 2012

Divoši v Táboře

Na zdech visí obrazy Terezy Říčanové

V sobotu 25. února odpoledne jsem byla představovat Divochy v Táboře v malém, ale krásném knihkupectví Baobabu. Přišlo plno chytrých dětí s rodiči.


Foto: Lenka Vocílková


Děkujem manželům Tereze a Jurajovi Horváthovým za vlídné přijetí!

pondělí 2. ledna 2012

Lednové zprávy

Již po páté bude Asociace Artemisia vyhlašovat vítězku ceny Prix Artemisia. Můj komiks Divoši (Les Sauvages) byl spolu s dalšími deseti komiksy také nominován. Cena má ocenit ženské autorky, ve Francii je jich sice docela dost, ale stále mnohem míň než mužských autorů. Na stránkách Actuabd.com se rozvinula debata o tom, zda se jedná o nepřípustnou pozitivní diskriminaci anebo je to chvályhodná snaha povzbudit komiksářky a upozornit čtenáře na jejich knihy, které přinášejí do komiksového světa nová témata a ženský pohled na svět.
O vítězce se rozhodne 9. ledna a cena bude vyhlášena 10. ledna  v 18,30h v knihkupectví La Hune (Librairie La Hune, 170 Boulevard Saint-Germain, Paris), které je shodou okolností jen malý kousek od Českého centra. Nominované knihy tam budou vystaveny od 4. do 12. ledna.

Aktualizace: Vítězkou Ceny Artemisie je Claire Braud s albem Mambo. Gratuluji!

Letos se chystám se a těším po pěti letech opět na festival do Angoulême, kde budu mít autogramiády u stánku Actes Sud/Éditions de lÁn 2.
Mes horaires de dédicaces au festival d´Angoulême:
jeudi 26.1 - 16:00 -18:00
vendredi 27.1.- 14:00 - 15:30 et 17:30 - 19:00
samedi 28.1.- 10:00 - 11:00 et 15:30 - 17:00
dimanche 29.1.- 10:30 -12:00

Vous pouvez me trouver chez Actes sud/Éditions de l´An 2, dans le Forum de noveau monde, stand No.27, Champs de Mars.




Fotografie Tomáše Nováka, který fotí hosty Radiožurnálu pro svou internetovou galerii.
Koncem října tam se mnou mluvil obdivuhodně pohotový a milý Václav Žmolík.

úterý 13. prosince 2011

Benefiční prodej tisků

Vrátily se mi kvalitní tisky z několika výstav, a proto zahajuji benefiční prodej tisků. Kompletní nabídku najdete na stránce, kam se dostanete po kliku na pravé části této strany. Celý výtěžek půjde na podporu indiánů Čamakoků, kterou už léta úspěšně vykonává společnost www.checomacoco.cz . Zařazuji do prodeje obrázky z Divochů, Tylovy hlídky (anglické texty) a komiksu Anna chce skočit. Stránky z Divochů jsou bez textů, ale pokud si budete přát, mohu ho tam tužkou dopsat (tuš by se na papíře asi rozpíjela). Všechny tisky budou podepsané, bezpečně zabalené proti zmačkání cestou.
Ještě očekávám návrat velkoformátových tisků z výstavy v Plzni, které zařadím, jakmile dorazí.
Za cenu jednoho tisku si budou moci indiáni koupit ku příkladu devět ovocných stromků.
Více informací: Benefiční prodej tisků.


neděle 20. listopadu 2011

Čekomakokové s komiksem

Clemente López, šaman
Podívejte se do Gran Chaca, k hornímu toku řeky Paraguaye, do končin, kde se odehrává část příběhu mého komiksu Divoši, kde dodnes žijí potomci Alberta Vojtěcha Friče. Letos v létě k nim Divoši doputovali, sice v češtině, ale s přiloženým španělským překladem.
Fotografie: www.checomacoco.cz , kde najdete i další zajímavé informace o indiánech a české pomoci.

Sdružení Checomacoco pořádá v neděli 27. listopadu 2011 v 18 hodin v Divadle na Dobešce (Praha 4-Braník, Jasná I. 1181/6) přednášku se světelnými obrazy, kde se o jejich činnosti můžete dovědět víc.


Yvonna Fričová představuje knihu - na pravém obrázku dáma v bleděmodrém je překladatelka do čamakokštiny Hadasa

Angela, vnučka A.V. Friče
Úplně nalevo Andrea Fajkusová, které děkuji za španělský překlad, pán vpravo je Rodolfo Ferreira Frič, vnuk AVF, který sám také píše. Holčička u sloupu se jmenuje Draga podle české manželky AVF.

Studenti zemědělské školy v Belénu nedaleko Concepciónu sledují na monitoru obrázky z komiksu.