se mi tady podezrele rozbehl, ale je mi jasne, ze je to tim, ze stale pracuju; tolik prace jako tady v Praze zdaleka neudelam. Nic me nerusi, teda jenom to, co k sobe pustim. Dneska tedy par obrazku z meho pracovniho dne.Dum autoru zezdola, odkud se k nemu kazdy den vyskrabu od reky. Na dalsim snimku Dum autoru tak, jak je obvykle fotografovan a kreslen. Z oken se koukame na udoli reky Charente, na nadrazi, stadion, na druhe strane vedou ok
na na male namesticko, kde jezdi kluci na skateboardech, u stolku kavarny vysedavaji kavarensti povaleci, to namesticko vypada trochu jako byvavaly realisticke divadelni kulisy k nejakemu komedialnimu kusu, ale dnes je zase osklivo, tak nikdo nikde nesedi a nejezdi.
A tohle je moje pracovni misto, fungujou mi uz uplne vsechna zarizeni, a je to radost. Postupne se seznamuju s dalsimi lidmi, mluvila jsem treba s Japonc
em Fumio Obatou, ktery dela hezke veci a leta zije ve Velke Britanii, v Londyne studoval a ted se usadil ve Skotsku, ktere si nemuze vynachvalit. Podle nej v Japonsku nema moc sanci se uchytit, kdo kresli jinak, nez je tam zvykem. A zajem o cizi komiksy tam neni vubec, lidi to neznaji a nakladatele to nevydavaji, nechteji si pry sami pridelavat konkurenci, protoze komiks neboli manga, je tam obrovsky byznys. Ten je tu jen na tyden, byl tu nekdy driv na rok, pry bydlel ve stejnem byte jako ja ted. Vsichni se divi, ze jsem tu jenom na dva mesice, vetsina lidi, s nimiz jsem mluvila, tu chce byt co nejdyl a nevi moc, co budou dal delat, tak jako treba autorka z Jizni Koreje Jung-Hyoun Lee, ktera prisla do meho atelieru, predstavily jsme se, dlouze jsme se pak dorozumivaly nad jejimi strankami a ja ji ukazovala moje veci, az z ni vylezlo, ze puvodne hledala nekoho, kdo by ji dal cigaretu.***
Ve skalnim svahu, kolem ktereho kazdy den chodim, je slavna jeskyne Sv. Cybarda, patrona mesta Angouleme, ktery se narodil nekdy kolem roku 500 v Perigordu v galo-romanske rodine a kdyz prisel do A
ngouleme, aby se uchylil do samoty a odrikani, vyhledal tuto sluj, kterou si skromne zaridil a v te zil az do smrti. Konal ruzne dobre skutky, jako osvobozovani otroku a uzdravovani, zacal byt uctivan a chodili za nim poutnici. On sam byl vzor askeze, skoro nic nejedl, chodil v reznych hadrech, spal na rohozi, polozene na skale. Pozdeji , kousek opodal, na miste, kde je ted dum CNBDI, vzniklo v r. 852 opatstvi. Znicili ho Vikingove, ale pak se zase vzkrisilo k zivotu atd., doufam, ze jsem to moc nepopletla. Definitivne klaster zanikl behem francouzske revoluce, pak sem vtrhl prumysl, ktery zacal vyuzivat silu reky.Jsou tu ve skale jeste dalsi dve jeskyne ( jedna castecne zarizena - viz obr.), tak kdyby nekdo chtel prijet v lednu na komiksovy festival a vymlouva se, ze nema, kde by bydlel, chce to jen trochu trempske (nebo poustevnicke) zdatnosti a je to!
Na poslednim obrazku je prave budova CNBDI, kde bydlim, (uz jsem sem davala obrazek z predni st
rany, v blogu z 1.5. ). Mozna, ze to misto ma nejake svoje poustevnicko - kontemplativni kouzlo...
to je krásné! malebné náměstíčko jako z filmu, dům autorů působí tak tajemně až strašidelně, ale asi je to tím počasím trochu, ale je hezký. Ta tvá pracovna je pěkná! To s tou korejkou je teda legrační. Měj se dobře. papa V.
OdpovědětVymazatVždy když jsem si říkala že mě to v té mé práci nebaví tak jsem se dívala na různé portály a v oboru který je moje hobby jsem si hledala alespoň brigádu abych přišla na jiné myšlenky. Člověk nechce končit ze dne na den, a tak jsem si připravovala přistávací půdu několik let.
OdpovědětVymazat