Deník z Angoulême - 6.

(Minule, v neděli 12, září vyrazila naše hrdinka  na výlet na zámek, sledujme její další dobrodružství:
Last time, on Sunday, the 12-th of August, our heroine set out for a trip to a castle, let's follow her adventure:)

On the map, it looked like an ideal place for a short break.

But when I see it, I don't want to have a swim anymore.
RNNN (highway)
PADDLING
NON-SWIMMERS
SWIMMERS
NOBODY!

After next 8 kilometres...

One can go only to the courtyard, the castle is closed. Just the windows are open.


So I go again...

I'm out of water, so I asked some good lady.
- Take!
- I thought just tap water,  to fill my bottle...
- Take it! It's well chilled!
Then another good lady gave me a ride as I decided to hitch-hike. The first car I waved at.
- Thanks a lot!
- Moc děkuju!

Monday, 13.
This is Mr. Jones, the character of Franco Matticchio. It's beautiful, poetic, lot of ideas, fun, boundless fantasy, joy. If I were a publisher, I would publish it.




Going to the library here is a big pleasure, I would just need better French.


Nothing special today, I'm in the studio until late at night,...
...where Noemi pays me a visit...
- In Lebanon everybody speaks English, French and Arabic.

...and Rojer, both from Lebanon.
- ...byla šílená!




Pokračování již brzy!
New episodes coming soon!

Deník z Angoulême - 5.

Saturday, 11.
Time to go to the market...
- What kind of animal beings are they?
- Sole - sea tongue in Czech...from the order of flatfish...synaptura lusitanica lusitanica... Raie = ray

- How to prepare it?
- First, you have to xxxxxxxxxx and xxxxxx, and then xxxxxxxxxxxxx!

So I rather took a piece of filet, after long studies...

With Matylde, we are cleaning the whole apartement... We whooped it so much we stopped not closer than on the sidewalk...

- The Indian from Kashmir observes it and he must think I belong to the lowest caste...

Tony celebrates his birthday.

Sunday, 12.
- It's a bit odd to post on one's blog fresh daily reports. Real situations with real people... when I know they could read it right now...

- It's different than just write a diary for myself and show it to somebody from time to time. It's kind of mediated communication with the characters of that diary...

- First of all, no self-censorship!

- Yes, that's exactly what I need.

- Do you need something?
- No, thanks. I'm just looking at the trees, how they are beautiful.

- Well, there is a whole alley of those plane trees... and where are you heading to?

- I'm going to Balzac, there is supposed to be a castle...
- It's quite far by foot.

- I know, I wanted to take a bicycle, but I haven't found a bike rental in Angoulême...

- I have one home at the basement, I could lend it to you. What about tomorrow?
- It would be nice.

You've almost believed me, right? At least you can see what a tricky thing is this diary. One can easily get carried away. Nothing happened exactly how it looks here. I have to translate the reality all the time. So - it was like this:

- Well, there is a whole alley of those plane trees...
- Oh, I see. So goodbye!
- Goodbye!

You know what I mean? This diary as any other book is like an open letter to the reader. But that's not the end, because the reader could react. If I go to extremes, I give hashtags to this post like #Angoulême, # bicycle, #trip, #Charente, this man purely by accident finds it and then he would come to borrow me the bike. Another thing is, if I wanted it, but for the diary, for the diary it would be a great thing!

Deník z Angoulême - 4.

Wednesday,8.
It got cooler! Clouds, little bit of rain, balmy, splendid!
I go to the comics museum. There is an exhibition on René Goscinny and Arabian comics. But also the permanent exhibion keeps changing regularly.

In a big exhibition space at each period there is a "nest"  with comic books to browse.
I am always enchanted by the oldest ones, mostly...













Then, I sit outside and "inconspicuously" take pictures of a guy practising his monocycle.


Thursday,9.
Early in the morning I had a vivid, dramatic dream and it seemed to me it is an excellent idea for a story, good plot, interesting arrangement of characters. It persisted even when I woke up.

- A marvelous idea came in my dream! Now I know what I'll be working on!
- Fakt, jo?


But...

- Let me guess: you must be the salami skin?
- Go fuck yourself, little spill!


 Lunch with Thierry and Fanny.
- You could post your diary regularly on your blog...
- That's exactly what I told him, too!

- ...and then, if it's successful, you could publish it as a book...

10., Friday
We're going to see the new library behind the railway station.
It looks like a messy heap of binders, it's nice inside, imposing building.
From the terrace we have a panoramic view of the town. There is an exhibition Thierry was working on.
- "...On finishing a book, I should be different from the person I was when I started out..." (Alfred)
Exactly!

Deník z Angoulême - 3.

- The houses here are so close to each other! If I knew it I could spit there! If I left the window open and so did they, would they hear my snoring? In case I snored...





Let's see what I will hear...
At twelve Kashmir is closing and the guests are leaving.
At two the restaurants nearby are closing.
Then I sleep.
At six the dustmen are used to arrive.

Monday, 6.
I was doing my exercise on the edge of the island, on my old place at the floodgate.






It looks there will be no apple pie...


Mat and Gabri are having the series Office for a lunch again. It nicely reminds me Bety.









G. is leaving for one week tomorrow.

Tuesday, 7.
In the morning, with Brigitte we are solving the problems of my computer. The tablet and the Photoshop don't work properly. We don't know what to do.
On the computer next to me works everything well. So now I've got two computers. The conditions are perfect, so now, what for?

Hopefully, it's getting cold. The horizon is misty.

 At the early evening we go with Mat, Nina and cidre down to the river.


- Koukejte, bobr!
- To je taaaková krása!
- Au!
- Jsi v pořádku?


On the island, there is so much rubbish and shards of glass.

Mat showed us a swimming bay, where I haven't been yet.






Late at night I watch in the studio episode 3 and 4 of the series Castle Rock...
- The houses here are so close to each other! If I knew it I could spit there! If I left the window open and so did they, would they hear my snoring? In case I snored...

Deník z Angoulême - 2.

Friday, 3.
In the morning, I go for taichi to the island like then. I take the path to the end.
- It's like in a jungle here! Bamboo! And a palm tree over there!

There's a ruin of some factory...

The water seems to be clean, I'll take a bath here some day.







Maybe I could make an apple pie ...

I had a lunch at that Indian place, so I've got their password!
- What's the password, please?

But the wifi is so weak that I have almost to fall out of the window to download my mails.
So I am solving the dilemma wheather to stay at home, where it is more cosy and I can easily combine work and laziness, or in the studio, where it looks like in the night now, since we have to close all the shutters to prevent the heat, but there is good internet connection. So I'm running here and there several times a day, it's not a big problem cause it's like 3 minutes, stairs and elevator included.

Saturday, 4.
After the lunch I fall into a slobbery nap and then I was even more tired.
The heat chased me into a Museum where was - as I smartly anticipated - the air condition.

Sunday, 5.
Place du minage, late morning. It' pleasant to be in the shadow at the fountain, for the first time I enjoy drawing outside in the town. Pigeons guard on the roofs around and they take turns flying to the fountain - bar.
It's an oasis for everyone.















The sun moved and it starts roasting me. It must be already like 30° now. I'm getting weary of the hot, I can't even make a big nice trip like this.

Angoulême znova - 1

Až do konce srpna jsem zas v Angoulême v Maison des auteurs, na residenčním pobytu. Pod štítkem Angoulême najdete zápisky, co jsem si tu psala před osmi lety. Na tomhle odkazu je první z nich. Tentokrát sem budu asi spíš vkládat stránky komiksového deníku, co si tu vedu.
Vítejte v Nové Aqitanii, ve starodávném městě na řece Charente.

August 2018
Angoulême! 
This is how the French countryside looks like from the TGV windows. But then, I get out of the train and the smells and scents are here again and those old houses and I am happy to be here again. For the whole month, in the residency of Maison des auteurs.

Wednesday, 1.
In terrible heat I am happily climbing the hill up from the rail station to Maison des auteurs - House of authors. I have been here - how many? I am counting the years all the time - eight years ago, when I was drawing Les Sauvages. I worked really hard then.
- french tree
- french railing
I don't have to this time. But I would like to, anyway. I'm just not sure what to do exactly...
Two days ago I finished a big work for TV, so I have time to do "something personal", finally.
I just have to watch out so that this emptiness, this promising free time for creativity wouldn't be overwhelmed by the infamous horor vacui.

Mathilde and Gabriel, my room-mates, are waiting for me at the Maison.

We are greeting with Pili. Since last time she's got fantastic hair. (I mean, she had nice hairstyle, eight years ago she got hair too...)



The staircase like in some castle. Room-mates are so nice, they help me with my suitcases.

They even cooked the dinner.
He's of the age of Bety, she's like Martin. They live in Brussels, he' going there soon.







Later we go out for a drink, with Nina too, we know each other from Norway.

Thursday, 2.
The air is shivering with the heat outside. The sound of French chattering  and calming clinking of cutlery is wafting from the restaurant Jardin de Kashmir. I'll go there for a lunch, at least to get the password for wifi. Then I could catch it across the street.
- My empty half of the bookcase



I switch on my little radio I've brought.
- ... deep in the sky! Your light sees far... You travel around the wide world... (lyrics from Dvorak's opera Rusalka)
- Mooooon, stand stiiiill a while and tell me where is my dear!

I got a place in a studio in the 3rd floor. But I'm alone here. M+G are next.
I wonder what am I going to do here... What do I have in one month...


Pokračování již brzy!  New pages coming soon!

Komiksový květen

Letošní květen mám komiksově pestrý. Hlavně proto, že vychází poslední díl Anči a Pepíka a že komiks je hlavním tématem veletrhu Svět knihy.

 Jako pocta legendárnímu klubu za Stínadel vychází v nakladatelství Akropolis  sborník českých komiksových autorů (je jich skoro 50!)  Rychlé šípy a jejich úžasná dobrodružství, kam jsem také přispěla dvoustránkovým příběhem. Knihu si můžete prolistovat tady. Představí na Světe knihy výstavou Pocta Rychlým šípům, vernisáž bude ve čtvrtek 10. května v 15,00 v Sále komiksů v pravém křídle, po níž bude následovat autogramiáda některých z autorů. Kdyby se vám to nehodilo, výstava bude k vidění v galerii v Paláci Lucerna v Praze, tamější vernisáž 21. 5. od 17 h.

Tentýž den, tedy 10. května, se otvírá také výstava KomiX ve dvou patrech pražského Goethe Institutu. Vernisáž bude ovšem až o den později, v pátek 11. května v 19 h.Ve druhém patře budou vystavovat tři němečtí autoři, mezi nimi Reinhard Kleist, který nedávno vydal biografický komiks o Nicku Caveovi. O patro níž bude viset netradiční výstava tří německých (Mawil, Ulli Lust, Anna Haifisch) a čtyř českých autorů (Lela Geislerová, Vendula Chalánková, Lucie Lomová a Jiří Grus), které oslovil kurátor výstavy Marek Rubec, sám také komiksový autor.

Právě vychází 5. díl Sebraných myšek Anči a Pepíka. Představí se také na Světe knihy:
V sobotu 12. května budu mít na stánku nakladatelství Práh L 103 autogramiádu. O den později, v neděli 13. května jste zváni do Sálu komiksů v pravém křídle, kde budu od 12 h besedovat o svojí práci s Pavlem Kořínkem.

Poslední květnová pozvánka se týká také Anči a Pepíka - křest posledního dílu proběhne ve čtvrtek 24. května od 18 h na střeše Lucerny. Na úvod zahrají Buchty a loutky úspěšné loutkové představení Anča a Pepík: Kafemlýnek.

Litografie!

Moje první dvě litografie - níže detailnější pohled.

Už dávno jsem si říkala, že bych si chtěla zkusit nějaké nové grafické techniky. Konečně jsem si to splnila.
Před dvěma lety jsem potkala ve Špálově galerii na vernisáži Petra Nikla litografa Petra Korbeláře, který mě nabídnul, ať si tuhle disciplínu u něj zkusím. Představila nás moje sestra Ivana, která v jeho dílně tiskne, stejně jako řada dalších umělců, taky právě Petr Nikl. Ten dokonce souhlasil s tím, aby druhý Petr udělal z jeho litografií své vlastní variace, takže některá díla v galerii nesla jména obou umělců. A jak jsem to tak mohla pozorovat, práce litografa skutečně umění je.

Začínám kreslit na kámen.

Po dvou letech odkladů a boje s časem jsem se konečně rozhoupala a v březnu se rozjela do dílny pro kámen, speciální jemnozrnný vápenec, velký na dva obrázky. Sama bych ho teda neunesla. A když už mi ten balvan ležel na stole, nemohla jsem dělat nic jiného, než se do toho pustit.
Ještě předtím jsem si ve Vídni koupila takové odmotávací litografické tužky (na fotce vlevo), které se prý už přestaly vyrábět. Taky se používá litografická tuš a uhel. Přípravnou skicu si člověk přenese na kámen suchou rudkou, mastná litotužka se už gumovat nedá.
V největší stručnosti je princip takový, že co pokreslíte - namastíte, tam se uchytí barva a otiskne se na papír. Tam ji v tomto případě přenáší gumový válec, takže kresba není zrcadlově obrácená, jako kdyby se tisklo rovnou z kamene. Což mi vyhovuje, protože kreslím totiž trochu šišatě, a šišatost otočená zrcadlově vypadá divně.

Petr Korbelář v akci.

Barevná litografie vzniká skládáním barev. Čím víc barev, tím je to obtížnější - pro každou barvu musíte celý obrázek vybarvit znova, jen trochu jinak. Aby se člověk trefil na správné místo, vyrobí se tzv. astralóny, pro každou barvu jeden, podle kterých se na kámen natisknou nemastnou barvou základní kontury. Musí se to předem dost promyslet, pro někoho, kdo je zvyklý s barvama pracovat ve Photoshopu, tady chybí ten příkaz "zpět"...  Snažila jsem se počet barev minimalizovat, ale míň než šest to být nemohlo: černá na kontury, musela tam být růžová (Ančiny šaty) a šedivá (myší barva), žlutá a bleděmodrá, a znovu šedá na ještě větší ztmavování. Speciální případ pak byl Pepíkův červený motýlek, který jsem na radu vynalézavého Petra Korbeláře, který si ví rady asi se vším, pro každý tisk červeně naťukala prstem. Gumovat se sice nedá, ale dá se odleptávat a proškrabávat. Postupů, které se v litografii používají, je tolik, že si vybere každý podle svého stylu a představ.


V průběhu tisku se musí hlídat, aby na válci bylo správné množství barvy, kámen se musí udržovat mírně vlhký, ale ne zas mokrý, hlavně nesmí oschnout! - je to proměnlivý, živý proces, takže každý tisk je opravdový originál. Kvalita nesouvisí s pořadím tisku (s očíslováním) jako u technik, kde se podklad opotřebuje. Taky každý papír se chová trochu jinak... je to alchymie.
Nevýhodou je ovšem to, že místo pohodlného kreslení za stolem se člověk našikmo kroutí u stroje, podložený polštářem, aby to bylo trochu snesitelnější, ruku podloženou prkýnkem, aby se náhodou neumastilo něco navíc. Za několika dnů intenzivní práce po osmi nebo i více hodinách toho má člověk opravdu dost. Ráno slunce svítilo z jedné strany, večer svítilo dovnitř oknem naproti...
Ale přesto je to velká radost a dobrodružství.

Na Youtube najdete videa z dílny Petra Korbeláře, třeba s Jiřím Suchým nebo s Petrem Niklem.

No a tady jsou ty výsledky na fotkách. V případě zájmu mi, prosím, napište zprávu nebo mail: lucie_lomova@volny.cz.

Sova. 24,5x31,2cm/34,5x44,5cm, 53 kusů, číslováno, signováno. 3 500,- Kč / 140,- €

Anča a Pepík u jezera. 25x27cm/35x39cm,
52 kusů, číslováno, signováno.
3 500,- Kč / 140,- €

Brasília - město - sen

Na podzim vyšla mimořádná kniha Brasília - město - sen. Editorka Yvonna Fričová shromáždila desítky textů, fotografií, a obrázků, které dohromady vytvářejí strhující příběh města, jež koncem 50. let 20. století let vyrostlo na náhorní planině v srdci Brazílie jako smělý a zcela jedinečný urbanistický projekt. Nadšení z tohoto města je nakažlivé; přesto není knížka oslavnou ódou, předkládá i kritické hlasy. Ukazuje, jak se některé původní záměry v praxi neosvědčily, jak se město jako živý organismus vyvíjelo a jak žije dnes.

 Stejně jako samotná Brasília, i tahle publikace se vyznačuje velkorysou elegancí a stylem. Autorem většiny fotografií ze současnosti je Pavel Frič, který se fotografování architektury už dlouho soustavně věnuje, rozumí jí a na jeho práci je to vidět. Najdeme tu ale také řadu dobových snímků, původní skici budov a mnoho dalších materiálů. Graficky knihu s velkým porozuměním upravil Martin Hůla. Obrázky přispěl David Vávra, já jsem nakreslila pět stripů. Recenzi najdete tady nebo třeba tady.

Knížka se nezabývá jenom architekturou, ale taky okolnostmi vzniku města, lidskými příběhy, které jsou s ním spojené, i dobovým kontextem. Dozvíme se, kdo byli tři nejdůležitější muži, kteří za projektem stáli, prezident Juscelino Kubitschek de Oliveira (1902 – 1976), architekt Oscar Niemeyer (1907 – 2012) a urbanista Lúcio Costa (1902 – 1998). Najdem tu ale taky články o tom, jak a kde žili candangos, dělníci, kteří velkolepé město budovali.

Když jsem se dozvěděla, že bych mohla do knížky nakreslit taky pár komiksových stripů, pustila jsem si nejdřív film Muž z Ria. Belmondo je tam ve vrcholné formě, přeskakuje po rozestavěných domech jako opice, není divu, že mu při jedné scéně šlo údajně o život. Fotkou z tohohle filmu se také kniha otvírá.

Moje stripy v knížce se chovají spíš jako ilustrace, často je k jejich porozumění třeba znát kontext a reálie, jako třeba v tomhle stripu o snídani malého Oskárka Niemeyera. Dole zrod idey, vlevo realizace: brazilský parlament, nejznámější budova města.

Tady je video, kde o knize mluví Yvonna Fričová s Martinem Hůlou: