Festival v Bruselu

Letos mě pozvalo České centrum do Bruselu na mezinárodní komiksový festival, který se koná od 1. do 3. září 2017. Budu tam mít workshopy a autogramiády. Také tam za český komiks jede Štěpánka Jislová, čerstvá absolventka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, která tam prosloví přednášku „Gender a komiks“.

Lucie Lomová à la Fête de la BD:
(BOZAR, Rue Ravenstein 23, 1000 Bruxelles)
International Pavilion, B5
Ateliers enfants: Samedi 2 à 15h00 et Dimanche 3 à 13h00
Dédicaces: Samedi 2 à 16h30 et  Dimanche 3 à 14h30

Pardubice, workshopy, Perner

V březnu a dubnu jsem měla v Pardubicích na zámku celkem čtyři workshopy pro děti. Dělali jsme komiksy ze života zdejších velikánů, Jana Pernera, významného inženýra, který se stal jedním z projektantů rakousko-uherské Severní státní dráhy, a barona Artura Krause, nadšence pro moderní vynálezy a průkopníka všeho možného.

Tohle se mi stalo opravdu poprvé a doufám, že i naposled!

O Janu Pernerovi jsem nakreslila potom komiks i já sama, slouží k práci s dětmi při různých příležitostech. Fotky mám až teď, tak proto to zpoždění...

 

Tisky na prodej

Pro milovníky Anči a Pepíka jsem nechala vyrobit limitovanou sérii tisků. Všechny jsou vyrobeny metodou giclée tisku na bílém archivním, jemně strukturovaném akvarelovém papíře (Hahnemühle Albrecht Dürer – 210 gsm, 50% bavlna, 50% celulózový papír) a vypadá to krásně.
Formát 30 x 40 cm.
Signováno, číslováno. 
Cena 1200,- Kč.

Objednávky prosím na mail lucie_lomova@volny.cz .

Anča a Pepík v podzemí – tuš, akvarel, digitálně upraveno, autorský giclée tisk, 2010

Kouzelný strom - tuš, akvarel, digitálně upraveno, autorský giclée tisk, 2016

Anča a Pepík u trpaslíků – tuš, akvarel, digitálně upraveno, autorský giclée tisk

Prokletí skleniček

Komiks vyšel v příloze Hospodářských novin Ego ve čtvrtek 13.4.2017.

Pozvánka do Příbrami

Galerie Františka Drtikola zařadila mě a moji sestru do cyklu Dvojice - dvojvýstav většinou příbuzensky sblížených tvůrců. V krásných prostorách Zámečku Ivana vystaví ve druhém patře obrazy, já v prvním patře komiksy.

Anča a Pepík v televizi

Od 12. března do 23. dubna 2017 běží na ČT Déčko vždycky v neděli od 9,20 animovaný seriál o dvou myškách Anče a Pepíkovi, na němž jsme pracovali od roku 2013.  

Dvě sestry. Anča našla Zlatovce.

Ze začátku jsem si myslela, že to půjde raz dva, příběhy máme, postavy taky, stačí nakreslit nějaká ta pozadí, o ostatní se postará režisér a animátoři... Netušila jsem, do čeho jdu, kolik času, práce, lidí bude třeba, než se Anča s Pepíkem konečně proženou po obrazovce. Teď, když je všechno hotovo, mám konečně klid k tomu, abych napsala, jak seriál vznikal.

Kateřina Kačerovská

Celé to napadlo Barbaru Johnsonovou, kreativní producentku, a Kateřinu Kačerovskou, když přemýšlely, co by se dalo udělat pro nový formát delších příběhů pro starší děti, které už večerníčky tolik nebaví. Ozvaly se mně, já jsem byla trochu skeptická, protože za posledních třicet let, co jsou myšky na světe, jsem se je už dvakrát pokoušela do televize dostat, ale přesvědčily mně, že tentokrát to snad klapne! A měly pravdu. Na začátku práce byly náměty založené na komiksových příbězích. Do psaní prvního scénáře jsem se pustila koncem září 2013, zlehka a radostně, s pocitem, že to půjde jako po másle. Pak ovšem přišla dramaturgyně Kateřina Kačerovská a s mistrovskou diplomacií, tak, aby mě moc nezastrašila, povídá, že je to SKVĚLÉ, jen bude třeba TROŠKU opravit to a ono a dovymyslet tohle... Abych to zkrátila, scénář prvního dílu měl pět verzí a všechny další na tom pak byly podobně. I když jsem se vždycky trochu vztekala, že to ještě nestačí, zjistila jsem, že Kateřina má ostříží zrak, kterým vždycky prohlédne slabiny příběhu a pak ze mě laskavě, ale nemilosrdně dostane jednu verzi scénářů za druhou, dokud s ním nejsme obě spokojené. Její postřehy a rady byly vždycky přesné a hodně jsem se od ní naučila. Původní komiksové příběhy se musely přepsat, „vyztužit“, některé motivy vyhodit a jiné rozvinout.

Lipsynch

Animační příprava, Čertovský hrádek.

Když je hotový scénář, přichází na řadu režisér, v tomto případě Michal Žabka. (Má za sebou třeba čerstvě Vánoční baladu (2016), která sklízí úspěchy po celém světě nebo celovečerní film Čtyřlístek ve službách krále (2013), kde si vyzkoušel zfilmování původně komiksových hrdinů.)

Režisér připraví storyboard, česky scénosled, kde načrtne hrubou představu o tom, jak by měl film vypadat. Když je storyboard hotový, musí už být předem objednané termíny v nahrávacím studiu, kde herci namluví všechny repliky pro ještě neexistující film. Jedině tak můžou pak animátoři animovat na už hotovou řeč. Z této první zvukové stopy a storyboardu se připraví tzv. animatik, předobraz budoucího filmu sestavený zatím jen ze statických obrázků, ale v reálném filmovém rozsahu. Ten slouží k základní orientaci při animaci.

Než se přikročí k další fázi, musím mít už taky nakreslené modely všech rekvizit a postav, aby animátoři věděli, jak je kreslit. Ty důležité ze všech stran a v různých pozicích, gesta rukou a obličejů, včetně podkladů pro tzv. lipsynch, kdy postavy otvírají pusu podle řeči herců. Na základě storyboardu je na řadě animační příprava, layout,  kterou v tomto případě dělal Martin Otevřel, později Kateřina Pávová s mým přispěním. To znamená rozkreslení každého záběru a všech postav v klíčových pozicích, a zároveň se musí naskicovat prostorová představa o prostředí, kde se to bude odehrávat. 

Dvě sestry - studie chalupy

Režisér pak musí přesně propočítat délku jednotlivých záběrů, než tyto podklady rozdá animátorům a vysvětlí jim, jak mají jednotlivé záběry vypadat. Trpělivostí obdaření animátoři se odeberou do svých domovů či ateliérů animovat (to byla jedna z mých mylných představ - myslela jsem si, že kdesi v budově České televize je krásný veliký ateliér, kde všichni ti animátoři sedí a společně animují...), zatímco já s okopírovanými náčrty prostředí odcházím do své nory a kreslím pozadí. Další mylná představa byla, že jich bude stačit jen pár, protože se pak přece budou opakovat a recyklovat. Pro sedm dílů seriálu jsem celkem nakreslila celkem 312 akvarelových pozadí plus všelijaké předměty, stromy, skály a podobně, tzv. náložky, kterými se pohybuje samostatně.

Nahrávání. Jan Čeněk (vlevo) a Michal Žabka

Animátoři předají hotové rozanimované záběry (většinou 25 obrázků na vteřinu!) konturistkám, které kresby tužkou pečlivě obtáhnou tenkým černým fixem. Štosy těchto papírů pak putují do postprodukce, kde za počítači sedí další mistři trpělivosti Miroslav Valášek a Kristýna Černegová, kteří kousek po kousku všechny černobílé kresby naskenují, vybarví podle modelů a zjednodušeně řečeno napasují na pozadí. Z toho se už vyloupnou hotové záběry, které režisér i já kontrolujeme a vymýšlíme si další vylepšení. V této fázi moje pozornost většinou ochabovala, protože jsem už musela zas rychle pracovat na ranějších fázích dalších dílů, takže vím jen rámcově, že pak přichází ještě druhé nahrávání s herci, kdy se opravují a vylepšují některé repliky a herci ze sebe vyluzují všelijaká doprovodná hekání a brblání a do slov nepřeveditelné zvuky. Přichází řada na hudbu skladatele Ondřeje Soukupa, který dal příběhům kouzelnou atmosféru a rytmus. Další důležitou fází je střih (Lucie Haladová) a zvuk (Jan Čeněk, nedávno nominovaný na cenu Českého lva za Lichožrouty Galiny Miklínové). Pak už to vypadá jako opravdovský film a je na čase lovit chyby (je frustrující, jak i po několikátém zhlédnutí si člověk lecčeho nevšimne!), ladit barevnost a možná ještě něco dalšího, co mi uniklo. Pak už se jen dopředu přilepí znělka a dozadu titulky - a je to.

Produkční Zuzana Pavlů

Celý ten proces organizuje nepostradatelný člověk - produkční, Zuzana Pavlů. Ona domlouvá všechny termíny, studia, spolupracovníky, řeší peníze, zařizuje, telefonuje, vyjednává, hlídá čas, k ní do kanceláře si chodí animátoři pro speciální papíry na animaci. Ona si musí vyslechnout nářky a stížnosti a přání a všechno další, o čem já určitě ani nemám zdání.

Pozadí - jeskyně z příběhu U Starých Myšanů

Jako komiksová autorka jsem si na vlastní kůži vyzkoušela ten velký rozdíl mezi animovaným filmem a komiksem. Zdánlivě vypadají jako hodně blízcí příbuzní, ale v mnoha věcech se liší. V komiksu jsem zvyklá sama dělat všechno, tady jsem měla odpovědnost jenom za část práce a musela jsem se spolehnout na ostatní lidi v týmu. Dalším podstatným rozdílem je zacházení s časem a pozorností diváka. Ve filmu čas běží nezávisle na jeho vůli, jeho pozornost je výrazně nasměrovaná, řízená. Musela jsem se smířit s tím, že mnoha detailů, kterými jsem zvyklá zabydlovat svoje komiksy, si nikdo nestihne všimnout nebo se na ně ani nedostane, budou třeba úplně mimo záběr. Zatímco v komiksu můžu měnit velikost jednotlivých panelů a všelijak pracovat s prostorem celé knížky, tady je jeden rámeček pro všechno. 

Na druhé straně film disponuje něčím úžasným – zvukem a hudbou, které výrazně utvářejí atmosféru filmu, jsou silně emocionální. Chtěla jsem si toho užít, tak jsem do seriálu vložila taky dvě písničky, ze kterých mám velkou radost. Všechny postavy dostaly hlasy, to, co si při četbě komiksu každý představuje po svém, se náhle stalo konkrétním, reálným. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to, že děti Anča a Pepík mluví dospělými hlasy, ale postupně jsem začala oceňovat, jak herci obohacují postavy a dialogy o další rozměr. Hlavní role Anči a Pepíka ztvárnili Ivana Korolová a Jan Maxián, ve spoustě dalších rolí vystupují Jan Maxián, Tereza Bebarová a mnoho dalších.

 

Práce na seriálu pro Českou televizi pro mě byla důležitou zkušeností. Nahlédla jsem do světa animovaného filmu, podílela se na práci, kterou tvoří dohromady veliký tým. Všem děkuju, přeju příjemnou zábavu, a teď se zase odeberu do svého komiksového světa...

Pozadí - pravěká krajina

Anča a Pepík

(7 x 13 min., 2017)

1. Skandál ve městě
2. Dvě sestry
3. U Starých Myšanů
4. Starý Zubr
5. Anča obrem
6. Čertovský hrádek
7. Strýc René  

Režie Michal Žabka 

Námět, scénář, výtvarník Lucie Lomová

Dramaturgie Kateřina Kačerovská

Hrají Ivana Korolová, Jan Maxián, Tereza Bebarová, Jan Vondráček, Petr Rychlý, Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová, Jaroslava Obermaierová, Vladimír Brabec, Martin Sobotka,
Miroslav Táborský, Lucie Bílá 

Hudba Ondřej Soukup

Zvuk Jan Čeněk

Střih Lucie Haladová

Animační příprava Martin Otevřel, Kateřina Pávová 

Počítačové zpracování Mirek Valášek, Kristýna Černegová

Animace Renata Dvorníková, Petr Friedl, Marián Kimlička, František Krejčí, Markéta Smolíková - Kubátová, Andrea Loudová, Vít Pancíř, Kateřina Pávová, Martin Pospíšil, Tomáš Vlasák, Marcel Zemánek

Vedoucí produkce Zuzana Pavlů

Výkonná producentka Veronika Trčková

Kreativní producentka Barbara Johnsonová 

Spolupracovali Libor Páv, Petra Makaloušová, Hana Pospíšilová, Eva Husarovičová, Pavla Landsfeldová, Dagmar Kheilová, Radka Švrčková, Alena Benešová, Jindřich Hinke, Monika Krátká, Martina Šťastná, Daniel Margolius, Jakub Hejdánek, Stanislav Cajthaml, Jana Částková, Jana
Anderlová, Tomáš Flekna, Jaroslav Schreder, Pavlína Ptáčková  

Vracejí se!

Letos je to třicet let, co se myšky Anča a Pepík poprvé objevily na papíře. A narozeniny oslavují novým pětidílným vydáním všech svých dobrodružství. Koncem října se na pultech objevil první svazek s červeným hřbetem, který se otvírá dlouhým příběhem Anča a Pepík na stopě, který poprvé vyšel jako samostatný sešit v r. 1989 v edici Ilustrovaných sešitů nakladatelství Panorama. Vytvořily jsme ho společně s mou sestrou Ivanou. Potom se Myšky přestěhovaly do časopisu Čtyřlístek, pro nějž už jsem je psala a kreslila sama.  V prvním svazku najdete kromě toho dlouhého i dalších osm příběhů z let 1991-1992.

Letos vychází svazky dva, ten druhý, zelený, je čerstvě venku z tiskárny a obsahuje čtrnáct dílů z let 1992-1994 .

K oběma knížkám, stejně jako k těm budoucím, jak doufám, napsali doslovy přední čeští komiksoví badatelé a nadšenci Tomáš Prokůpek a Pavel Kořínek. Doslovy jsou doplněny řadou dalších dokumentárních fotografií a obrázků.

První svazek koncem října...

...a druhý v listopadu.

Vychází v nakladatelství Práh, 112/104 stran, doporučená cena 299 Kč

Dilema: digitálně nebo živými barvami

    Akvarel mám ráda. Člověk nikdy přesně neví, kam ho zavede, jak přesně se barvy budou chovat. Jejich problém vyvstane při reprodukci: pokud nemám hodně dobrý skener, vždycky se něco ztratí a je pak  stejně nutné  obrázek v počítači vylepšovat. Digitální barvy vypadají na monitoru i v tisku dobře, musí se ale předem víc "vymyslet", jak na to, není to takový požitek jako s živými barvami, alespoň pro mě.  Často se nemůžu rozhodnout, jakou techniku zvolit.

1 - základní kresba tužkou:

2 - tužka vybarvená akvarelem, přidaný kontrast ve Photoshopu:

3 - protože to stále vypadá mdle, překryla jsem znova výchozí konturou v tužce:

4 - varianta, kdy je tužková kontura vybarvená digitálně:

 Tady je srovnání:


Co se vám líbí víc?

Pro Rekonstrukci státu

 Mám radost z iniciativy Rekonstrukce státu; v katastrofální situaci, jaká panuje v české politice, jsou jejich aktivity obzvlášť potřebné. Jsem proto ráda, že jsem pro ně mohla zase nakreslit obrázek pro stránku, kde můžete jejich činnost podpořit: http://www.rekonstrukcestatu.cz/uzjenrok/