pondělí 7. června 2010

Lomova pedagogem

Tak jsem se konecne vypravila do pradelny, uz se to nedalo odkladat. Nez se pradlo vypralo a vysusilo, dala jsem si vedle v kavarne male (velke stejne ani nemaj) pivo a nakreslila tenhle obrazek.
Dnes ale pojednam o své cinnosti pedagogické. Minuly tyden jsem mela hodne pracovni, ctyri dopoledne jsem stravila v Muzeu na workshopech s detma, tentokrat ovsem mladsima, osmi az devitiletyma, asi petadvacet jich bylo.
Na zacatku jsem jim zas povedela o sobe, odkud jsem k nim zavitala, co tu pohledavam, promitla jsem svoje veci. Snazila jsem se ukazovat hlavne komiksy pro deti, protoze vzdycky, kdyz jsem rekla, ze je neco pro dospele, udelaly takove otravene "Aach jooo...", francouzsky.
Mely za ukol vytvori strip o ctyrech okynkach, kde by pouzily ruzne druhy barevnosti podle funkce jednotlivych policek. Ty jinak zbarvene obrazky se mely odehravat v minulosti nebo budoucnosti ci v predstavach, proste JINDE, aby pochopily, co barva zmuze.
Slo jim to vselijak, zjistila jsem, ze vetsinou chteji vzdycky nakreslit vsecko, celou scenerii, i kdyby slo o to, ze nekomu pristane na nose moucha, ukazou siroke okoli. Vzhledem k tomu, ze predtistene policko meri tak 4 x 4 cm, neni to snadny ukol. A taky jim bylo vylozene proti srsti neco nevybarvit, nejlip cervenou a zlutou a ruzovou a modrou, a taky zelenou, protoze chtely, aby byl obrazek "jolie", hezky. Dorothée znova vysvetlovala, ze nejde o to, aby byl obrazek hezky, ale aby to cele fungovalo a bylo vyrazne a srozumitelne.
Z jednoho kluka mi bylo uzko, protoze skoro cele dve dopoledne nevedel, co ma nakreslit, tise sedel u stolu jako zarezany, nerusil, koukal do blba, az z nej nakonec vylezl pribeh o tom, ze je nekdo smutny, protoze se mu rozbila televize a sni o tom, ze ma plazmovku...
Ale vetsina tech deti byla rozmila, s velkym zaujetim kreslily a chytre se ptaly. Jeden chlapecek, jménem Guliver, vynikal mezi vsemi svym nametem i tim, jak promyslene s nim zachazel. Jeho strip byl o starem panovi, byvalem vlastnikovi tovarny na lampy, ktery vzpomina na svou karieru. Pak mi rikal, ze jeho maminka pracovala driv pro Thierryho nakladatelstvi, takze zrejme sectele dite inteligentni... Ostatni pribehy pojednavaly casto o smrti psa, kralicka ci krecka, a jak na nej smutny majitel ci majitelka vzpomina.
Pondeli utery ctvrtek to slo dobre, ale v patek bez varovani neprisla Dorothée, odbornice a skvela zena, protoze onemocnela. Takze jsem na deti zustala sama s jejich ucitelem a jeste jakymsi panem, ktery skoro nepromluvil, uplne jsem nepochopila jeho funkci, krome toho, ze deti hlidal a pomahal jim prejit pres silnici, myslim, ze to byl takovy dohlizitel, jako je Polivka v Mikulasovych pataliich. Rano cestou do Muzea jsem je potkala, jak sli poslusne v dvojstupu, vepredu ucitel, vzadu Polivka, tak jsme dorazili spolu, jeste jsem vtipkovala s ucitelem, ze se francouzske skolstvi od dob Mikulasovych patalii zmenilo.
Jenze Dorothée chybela a ukazalo se, ze ucitel nema veci tak uplne pod kontrolou. Kdyz uz hlucely moc, rekl vzdycky takovym hromovym hlasem:"Jedna - dva - tri!!!" Coz sice trochu zabiralo, ale cim dal tim mene. Problem byl v tom, ze nektere deti byly s praci hotove driv nez ostatni, a tak bylo treba je nejak zamestnat. Mela jsem nachystany takovy napad, o barvach, tak jsme se sesedli, ja jsem jim (francouzsky a jazykem Debureauovym) vypravovala o barvach, jak se meni a michaji, a pak ony dostaly ukol. A uz tu byly nove deti, ktere taky dokoncily praci a chtely vedet, co je na programu ted. Tak znova. A znova, jak prichazely dalsi. Takze pak mi ucitel pomahal to vysvetlovat, jenze mezi tim uz ty prvni deti mely hotovy i ten novy ukol, tak jsem jim jeste dala dalsi, a to uz i ty dalsi prisly, ze to maj hotovo a jeste ty nejopozdilejsi se zajimaly o to, co ze se ma ted s tema barvama delat... Zacala jsem pak uz rikat, kresli si, co chces, ano, muzes nakreslit dinosaura, jiste, jestli se ti chce, proc by ne... Kdyz uz vrava dostoupila vrcholu a nikdo uz nevedel nic, prisel za mnou ucitel s navrhem, zda bych na odlehcenou nepredvedla zas nejake kresleni na stojanu.
Tak jo. Vytahla jsem ze sveho arsenalu entertainera tzv. "improvizaci" o panovi, jak jede autem a dejou se mu ruzna nestesti, z nichz se vzdycky zazracne dostane, aby ho vzapeti postihla zase jina pohroma. Improvizace v zavorce, protoze je to trochu manipulovatelne a rafinovanymi zpusoby lze dostat deti ke kyzenemu konci, aniz by ztratily pocit, ze to ony to vymyslely... Tak, ted tady jako hloupy kouzelnik prozrazuju sve finty! Ale myslim, ze muj blog stejne skoro zadne deti nectou, tak to tem svym nerikejte, prosim.
Ale jak to zabralo! Deti ztichly a davaly pozor, radily, hlasily se a nerusily, takze nakonec ma francouzska pedagogicka kariera dopadla docela dobre. Jeste jsem musela nakreslit pro tridu obrazek (Ja, jak sedim cela zelena a kolem me radej (R s hackem a A s carkou) deti, jeden krici pres druhyho a dva mali intelektualove v popredi si rikaj: "No, povidala nam o tom, jak se meni barvy, bylo to velmi zajimave..." - to se to vymysli samo, kdyz je realita dost silna!) a protoze jsem to spatne stihala po tom frmolu, neuzila jsem si poradne zaverecne hodnoceni, kde se kazdy mel vyjadrit, co se mu za cele ctyri dny nejvic libilo. Kdyz deti odchazely, podavala jsem jim ruku a prekvapilo me a uplne dojalo, jak byly vrele, holcicky se ke mne tiskly a rikaly, ze by chtely, abych je ucila kresleni. No, nevim, jestli by to bylo i me prani...

4 komentáře:

  1. Paní Lomová, vy nám tu vždycky básníte nad tím, jak jsou ty děti (s nimiž máte workshopy)šikovné. Nebylo by možné nějaké jejich práce nafotit a uploadovat na blog?
    Daniel Souček

    OdpovědětVymazat
  2. Aha, on už se na to někdo ptal již dříve, pardon
    Daniel Souček

    OdpovědětVymazat
  3. Myslim, ze tuhle fintu s "improvizaci" pouzivame vsichni. Takze - jakepak tajemstvi ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. No tak to vidite, jak jsem naivni...

    OdpovědětVymazat