Maslov, exoti a jine

6. kvetna

Uz mi funguje tiskarna, skener, i to pero od tabletu, jen ta lampa stale chybi... A tak kreslim hlavne doma, dopoledne, v atelieru pracuju hlavne na pocitaci.

Predevcirem jsem byla poprve v knihovne, pujcila jsem si deset knih, pomalu je probiram, nemuzu se rozhodnout, co driv delat - kreslit nove stranky, vybarvovat stare, cist komiksy, ucit se francouzsky, poznavat mesto, muzeum, muvit s lidma...(Vim, ze tohle rozhodovani je dost prepychove, asi jako kdyz nekdo nevi, jestli ma snist nejdriv, ja nevim, Toblerone nebo Mozartovu kouli...)
V te knihovne jsem precetla Sovetske mladi od Nikolaje Maslova. Loni mi o nem vypravel José Alaniz, americky znalec ruskeho komiksu. Maslov je Rus, narozeny 1954 na Sibiri, ktery pry prinesl ostychave do francouzskeho knihkupectvi Pangloss v Moskve stranky sveho autobiografickeho komiksu, ze by to rad vydal, a vyslo mu to - tak jsem na to byla zvedava.
Bohuzel velké zklamani, neprilis strukturované zaznamy, jak to s nim bylo, co prozil od detstvi do dospelosti, co delal, kde byl, a zakladni téma je, jak je to v tom Rusku hnusny, jaky zabednenci a tupi opilci tam zijou, coz je mozné, ale vse se to nejak moc nese v duchu "podivejte se, co ja jsem vsechno musel snaset, mezi jakymi pitomci jsem byl nucen zit". Pritom, kdyby se clovek chtel dobrat nejake pointy nebo zaveru, neceho, tak se snad nabizi na posledni strance obrazek, kde hrdina rybari s dalsimi milovniky prosteho zivota a nad tim se klene jeho myslenka, ze v zivote je nejdulezitejsi krasa a prostota nebo neco takového.
Vsecky ty postavy jsou vetsinou nakreslene jako takove rozsklebene polozrudy, s vyjimkou krasneho autora a jeho partnerky. Maslov pouzil jednoduchou kresbu tuzkou, takovy usmudlany sedy styl.
Byla jsem na album Maslova zvedava taky proto, ze v MDA pred par lety take byl na pobytu a pripravoval tu svoje druhe album Synove rijna, ktere pry uz takovy ohlas nemelo. Posledni album, ktere vydal letos, opet ze Sibire ( Il était une fois le Sibérie), taky moc ne. Zda se, ze ten kapital, co mel, prvni Rus, co publikuje komiks ve Francii, asi trochu promarnil.

Ovsem, ze mi to pripomina mou situaci, s tim prvnim publikovanim ve Francii atp., clovek nevi, do jake miry se komu libi muj komiks nebo jak moc je to pro ne zajimave tou jinakosti a tim, ze je to autenticky z pro ne exotickeho prostredi. Ale nema cenu to moc zkoumat, stejne chci delat ty veci tak, abych s nimi byla hlavne sama spokojna, tak co s tim... Ja se navic nemusim vratit na Sibir, muzu do Prahy...
Nevim, do jake miry jsem tu exot. Mluvila jsem s Amrutou Patil, indickou komiksarkou - podle toho, co rikala , jsme na tom s komiksem asi tak podobne jako Indove.
Ale v MDA je to jak v Babylonu, takze tady jsou na exoty zvykli.

Tady vedle vidite dalsi wall-painting opet od Juillarda; fotim, kolem ceho jdu, tak pockejte jeste, ja se projdu i jinde, jen kdyby nebyla tak strasna zima porad...