Václav Havel ( *5. 10. 1936 Praha - +18. 12. 2011 Hrádeček)

Foto: Tomki Němec

Cítím velký smutek. Václava Havla si vážím pro jeho lidskou velikost, jako umělce i jako politika.  Zůstává tu po něm velké prázdno, ale také a hlavně všechno to, co udělal pro nás, pro celou zem, pro svět. Jeho život i dílo je pro nás všechny výzvou i povzbuzením.
Jsem ráda, že odešel tak klidně a dobře. Že se mohl krátce před smrtí setkat s Dalajlámou, který mu daroval bílý šál, který se dává pro štěstí, ale také na rozloučenou, a zlaté kolo, symbol duchovní změny, ochrany a schopnosti překonávat překážky.
R.I.P.







Tohle je dopis, který jsem mu napsala, když vyšla Anna chce skočit. Nevím, zda ho někdy četl a zda viděl, jak jsem ho v komiksu zpodobnila. Ale to není důležité.

  V Praze, 8. srpna 2006

Vážený a milý pane presidente!

Posílám Vám svůj komiks Anna en cavale, který koncem srpna vychází ve Francii, spolu s českým textem. Doufám, že by příští rok mohl vyjít i u nás česky.

Dovolila jsem si totiž ve svém fiktivním příběhu použít Vás coby klíčovou dramatickou postavu zachránce v dobré víře, že Vás to nemůže urazit či pohoršit. Nepochybujte, prosím, o tom, že jsem z Vás učinila komikovou postavičku, aniž by to bylo v rozporu se vší mimořádnou úctou a obdivem, který k Vám i k Vašemu dílu odedávna chovám.

Jak jste se víckrát sám se svých spisech zmínil, Váš život a Vaše účinkování v dějinách působí samy o sobě jako zdařilá absurdní hra. Stávají se tak fenoménem, který jsem ve svém příběhu nemohla odolat použít.

Doufám ve Vaši shovívavost a přeji Vám jenom to nejlepší a hodně zdraví,

s velkou úctou

Lucie Lomová