Zamky a zdi

Dnes jen par novych fotek - do sbirky Angoulêmeskych zdi pridavam Sales Mioches od Corbeyrana a Berliona (Rue Gambetta, 2003), Un samedi à Malakoff (Sobota u Malakoffa) od Francka Margerina (Av.Gambetta, 2000) a dalsi dve, na kterych je videt, jak na nich pracuje cas, na jejich udrzbu nejsou asi bohuzel penize. Titeuf od Zepa (Boulevard Pasteur, 2005), a jeden z nekolika obrazku v rade s nazvem Realita, nouzovy vychod od Marc Antoine Mathieua (Rue de Beaulieu, 1999).










A jeste dva zamky, oba nedaleko Angoulême. Ten prvni je La Rochandry a neni pristupny, zajimavy je tim, ze z tohoto pohledu vypada jako obrovske velkolepe sidlo, avsak je to jenom klam, z boku je zamecka budova asi tretinova. Na louce pod zamkem se pase velke stado jelenu, patrici zameckemu panovi.
Na druhy zamek jsem se vypravila v sobotu dve stanice vlakem, jmenuje se Rochefoucauld, a take v nem dosud ziji majitele, nepretrzite od 14. stoleti. Polovina je privatni, druha pristupna turistum. Tenhle zamek skutecne velkolepy je, da se sestoupit az hluboko pod zem, do jeskyne v one skale (roche), na ktere jej Foucauldove postavili, a stoupat pak pres zachovalou kuchyni, salony, kapli, knihovny az do podkrovi. Moje zamkova obsese se tady vyradila, protoze nebyla prohlidka s pruvodcem, ale jen s informacnim papirem, takze jsem tam pobyla asi hodinu a pul...