Prof. Chytráková No.1

Se začátkem zimního semestru se blíží i moje pedagogické působení v Plzni na Ústavu umění a designu. Moje příprava je provázena zrodem postavy Prof. Chytrákové.

Rodolfo Ferreira Frič v Praze

Rodolfo Ferreira Frič na letišti

V úterý 4. září přiletěl do Prahy Rodolfo Ferreira Frič, vnuk Alberta Vojtěcha Friče. Vitální usměvavý sedmdesátník je jedním z mnoha dětí Herminie Ferreira Fric, dcery Alberto Vojtěcha Friče, již zplodil s indiánskou dívkou Lorai - Černou kachnou při své druhé cestě do Jižní Ameriky v r. 1905. AVF zemřel v roce 1944, když Rodolfovi byly dva roky. Přes půl století pak ještě trvalo, než se o existenci indiánské větve rodiny Fričů dozvěděli jejich příbuzní v Praze, protože cestovatel Alberto se o své dceři nikdy nikomu nezmínil, a dokonce se ani neví, zda o ní sám věděl. Víc se dozvíte na stránkách, které Rodolfovi založila Yvonna Fričová, žena Fričova českého vnuka Pavla. Stránky jejich sdružení Checomacoco přinášejí také podrobné informace o české pomoci Čamakokům.

Vítání Rodolfa v Ruzyni (foto Pavel Frič)

Rodolfo přijel, aby pokřtil Indiánskou knížku, která právě vychází. Potkávají se v ní jeho texty s texty jeho slavného dědečka, dělí je propast téměř stoletá. Oba vyprávějí indiánské mýty, tak, jak je k nim donesla ústní tradice.

Indiánská knížka, nakladatelství Titanic

Krom toho kniha obsahuje také Rodolfovy dopisy a některé další texty. Jako červená nit nás provázejí obsáhlé a zajímavé poznámky pod čarou.
Rodolfovou mateřštinou je jazyk išir neboli čamakokština, knížku ale napsal španělsky, řečí, kterou se naučil až od misionářů. Jehořeč je jednoduchá, a zároveň vzletná, místy bezděčně legrační, ale ne směšná. Rodolfovy texty skvěle přeložila Yvonna Fričová, která vládne velkým citem pro jazyk a dokázala zachovat křehkou rovnováhu komiky a vážnosti, rozvernosti i opravdového patosu.
Rodolfa se jako chlapce ujali misionáři, když právě prožíval těžké období, naučili ho číst a psát, obrátili jej na víru. V jeho projevu je křesťanská výchova znát: "(...) také nás ochraňuje (Bůh) před všemi formami tradiční kultury našich předků. Dokud totiž budeme setrvávat v bludu našich předků, nikdy si nepolepšíme a nebudeme mít takový život jako civilizovaní lidé (běloši)."

Rodolfo doma v Puerto Esperanza s mou knihou Divoši (foto Pavel Frič)

Včera jsem byla v Divadle Na Prádle, kda se konalo setkání s Rodolfem. Večer připravila Hana Kofránková a s pomocí několika herců představila celou historii "českých indiánů" a řadu mýtů z knížky. Obecenstvo se dobře bavilo a hodně smálo. Znova jsem pak přemýšlela o tom, jak je těžké, spíš nemožné, představit si myšlenkový svět tak odlišné kultury. Spoustě věcem se smějeme, protože jim nerozumíme nebo nám připadají naivní, jiné jsou legrační záměrně.  Konec báje Večernice: "Nešťastný mladík nevěděl, co si počít, hlavou mu vířily výčitky,běhal po lese jako šílený a nakonec se vrhl na zem a stala se z něj ještěrka. Takto to bylo."

Rodolfo zůstane v Čechách až do 11. října a čeká ho pestrý program.
Ještě jeden úryvek z Rodolfova dopisu z 2. srpna 2005, kde oznamuje své rozhodnutí převyprávět indiánské báje:
"Budu vyprávět tak, jak vypravují ve svém jazyce domorodci, ale pokusím se to napsat španělsky. Přeji si, aby se tyto příběhy přeložily do jazyka České republiky, aby tam čtenáři a čtenářky mohli lépe poznat indiány Čamakoko. Doufám, že všemu porozumějí a že to vzbudí jejich zájem. Chápu se pera a tužky, a jestli mraky nezastíní mé slunce v těch dnech, se kterými pro mě Bůh ještě počítá, a zachová mě při životě, snad své čtenáře tímto vyprávěním potěším."
Mucha suerte, Rodolfo!

Historie USA v Bridgi začíná

S novým školním rokem otvíráme nový seriál o historii USA, který bude vycházet v časopise Bridge.

Nové kresby v ARTSHOPU

Čerwuiš se učí bruslit

Vlasy

Na festivalu v Contern podruhé

Sobotní večeře

Po dvou letech jsem zas jela na komiksový festival do Contern nedaleko Lucemburku v Lucemburském vévodství. Dvoudenní maraton podpisování , dobrého jídla a francouzské konverzace. Opět nešlo odolat stánkům nebo spíš stanům, s komiksovými knihami za nízké ceny, s čím jsem ale počítala a vezla si pořádný kufr, který při návratu zdvojnásobil svou váhu.
65 autorů přijelo většinou z Francie a Belgie, ale taky ze Švýcarska, Německa, Holandska, Irska, USA.
Nejvýraznějším zákazníkem u našeho stolu, a nejspíš i jinde, byl jeden hovorný belgický Číňan, který se stále vracel, přikupoval další knihy a každou hned uložil do speciálního plastového sáčku. Důkladně vybíral, aby dostal knížku absolutně netknutou, koupil si Annu i Zlaté české pohádky, ale žádní Divoši mu nevyhovovali (prošel jich asi 20), protože nebyli dostatečně neposkvrnění. Říkal: "Nechci, aby nikdo cizí sahal na mé knihy!" Má je v těch igelitech prý i doma v knihovně, sbírá už 30 let, dozvěděli jsme se leccos z jeho života, byl velmi přátelský. Vedle mě u stánku zase seděl Jean Claude Fournier, který s lidmi rád pohovoří, a tenhle člověk u něj setrval tak čtvrt hodiny v živém rozhovoru o nějakých kulinářských problémech, za ním přitom fronta lidí, na židličce druhý v pořadí seděl takový unavený starší pán, čekala jsem, že se každou chvíli vzbouří, ale klidně to vydržel, okem nemrknul a čekal, až přijde na řadu.

V pozadí nakladatel Eckhart Schott, ke mně se naklání Jean Claude Fournier.

Venku hraje občas místní dechovka, občas projde pán s kolovrátkem nebo jeden z autorů, co hraje na dudy, u stolů lidi pijou pivo, jedí klobásy s hranolky a prohlížejí si svoje úlovky.
Je to zvláštní sport, tohle sbírání dedikací. Lidi stojí dlouhé fronty, kolem obcházejí děti s bloky, které nesměle poprosí o obrázek tam, kde žádná fronta není. Někteří autoři se zlobí, že občas pak některé ty pokreslené knížky vzápětí visí na prodej na eBay. (Což se mi taky kdysi stalo hned s úplně první knížkou, do které jsem kreslila obrázek, absolutně nepřipravená - ten obrázek podle toho taky vypadal a visí tam nejspíš dodnes, dobře jim tak...) Ale jak by řekl Ferdinand Vaněk, to už je tady taková traďice.
Moje předešlé zážitky z Contern jsou zde.

Črtky v pauzách mezi lidmi, co chtějí obrázek

Třináct komnat komiksu

Můj ÚNOR pro kalendář k výstavě

Příští týden pojedu instalovat svoji komnatu č. 214 do Nového zámku v Kostelci nad Orlicí. Třináct komnat komiksu pořádá František Kinský, Občanské sdružení bratří Kinských a festival KomiksFEST!. Kurátorkou je Janka Fantová. Bude to obrovská výstava, zatím největší, co u nás kdy byla, na které se na 500 m2 představí česká komiksová scéna - Renáta Fučíková, Lela Geislerová, HZA Bažant, Dan Černý, Jiří Grus, Jaromír99, Karel Jerie, Tomáš Kučerovský, Vojta Mašek,  Jára Plachý, Vojta Šeda, Vašek Šlajch, já a další.

Výstava bude otevřená od 22. července do 30. září 2012. Na místě bude možné koupit kalendář, vycházející z jedné fotografie zámku, na níž každý autor  nakreslil svoji variaci. Variaci některých dalších tvůrců můžete vidět zatím na jejich blozích - Jiří Gruse, Lela Geislerová nebo na facebooku - Karel Jerie.

Foto: Vojtěch Podstavek

Prázdninové putování v ČT

Po celé prázdniny bude na webu České televize hra Prázdninové putování, k níž jsem nakreslila obrázky. Soutěží se o průvodce po památkách, pastelky, čokolády a další ceny.

Z Banátu

Ilustrace pro Maskil

Ilustrace pro časopis Maskil k povídce Jisroela Ješaji Singera (1892 – 1944), bratra slavnějího Isaaka Bashevise Pes.