Roof club

Jednostránkový komiks pro stránku https://drawingthetimes.com/ .

(English version below.)

Řecko, a po třiceti jedna letech zase Řecko

Vrátila jsem se z Athén. České centrum mě pozvalo, abych se zúčastnila tamějšího komiksového festivalu. Naposledy jsem byla v Řecku to první léto po revoluci, kdy jsme se tam improvizovaně rozjeli stopem s mým pozdějším mužem. Vyhrabala jsem už úplně vyrudlé diáky, naskenovala jsem je a upravila, aby to všechno nevypadalo jak z pekla, a vzpomněla jsem si taky na starý cestovní deníček z dávné cesty do Řecka.

13. srpna 1990 v poledne jsme chytli prvního stopa na výpadovce u stanice Pražského povstání a o 4 dny později jsme překročili řecké hranice. Mezitím jsme spali dvakrát v kempu (jednou na černo),  jednou jsme si postavili stan mezi brázdami v poli, pak zas za benzínkou kdesi v Makedonii. V tom duchu se to neslo celou dobu, ale nám to stejně přišlo úžasné, velké dobrodružství. Na vařiči na tuhý líh jsme si vařili čaj a polívky z prášku, jedli jsme taky špagety a ovesné vločky. Měli jsme každý 140 $, minimum na týden, neboli 20 $ na den, které chtěli vidět řečtí celníci na hranicích. Částka , za kterou se dalo na západě obtížně vyžít, ale pro nás to byly veliké peníze... 

Tehdy to Řekové hlídali, protože se tam sjížděli zejména Poláci za výdělkem, aby se nechávali načerno najmout na sklizeň ovoce. Pro představu, za den si tam vydělali 20$, jak nám říkala holka, co jsme s ní jeli na korbě náklaďáku. Měla vízum jen na 8 dní, pět dní z toho trhala broskve a o víkendu si vyjela k moři. My jsme mohli být v Řecku jen sedm dní, kvůli těm 140 dolarům. Stihli jsme dojet až dolů na Peloponés, k divadlu v Epidauru, a pak rychle zpátky, abychom nepřekročili povolený počet dní. Vraceli jsme se přes Jugoslávii, vezl nás tam řidič, který obdivoval, jak můžeme žít se Slováky spokojeně v jednom státě a mluvil stále o politice a sporům mezi národy Jugoslávie. Tehdy jsme tomu vůbec nerozuměli. 

Za tu cestu jsme posbírali spoustu zážitků, a já jsem si přivezla ještě něco navíc, náměty prvních dílů Anči a Pepíka, které od října toho roku začaly vycházet ve Čtyřlístku. Pamatuju si, jak jsem je vymýšlela během dlouhé cesty, kdy nás vezl starý Turek v prastarém rozhrkaném náklaďáku asi čtyřicetikilometrovou rychlostí, a pak ještě v mnoha dalších autech...

 

Takže teď jsem se ocitla s Ančou a Pepíkem v Řecku znovu. Bohužel řecky zatím nevyšli, na rozdíl od méo kratšího komiksu Tylova hlídka, který před se časem objevil v 5. čísle časopisu Tsofli. V Athénách jsem představila svou práci a udělala dva workshopy pro děti.  

Zbylo dost času i na samotné město. A mně se do toho pořád pletly ty vzpomínky, až jsem s tím musela být asi trochu otravná... Akropole  například tehdy ještě nebyla vycementovaná jako dneska a dalo se podlézat šňůry, kterými byly památky ohrazeny.

Vršek Akropole s Erechtheionem před 31 lety. Už tehdy byly sochy Karyatid umístěné v muzeu a venku byly jejich kopie. Dole Parthenón a beton.

Muzeum Akropole bylo tehdy nahoře, na plošině vedle Parthenónu. Dneska  se sbírky přestěhovaly do  velkorysého muzeua pod Akropolí, které je desetkrát větší a exponáty si můžeme prohlížet většinou ze všech stran. Je z něj na Akropoli překrásný výhled. Muzeum stojí na obrovských betonových sloupech, protože pod ním jsou odkryté vykopávky dávného města. Je na ně vidět až z druhého patra budovy, protože část podlahy je skleněná, takže návštěvníci trpící závratí se tam raději drží u zdí. 

Hlava sochy (5. - 4. stol. př. n l.), asi Afrodity. Tmavé "slzy" vznikly oxidací bronzových řas.

 

 

 

 

 Jeden večer jsme šly na koncert do divadla Heroda Attika na úpatí Akropole. Je překvapivě strmé, takže když při závěrečném aplausu diváci vstávali a pohupovali se ve stoje do rytmu přídavku, trochu jsem trnula, aby se někdo nepřekotil dolů.

Měla jsem štěstí na dobrou společnost; zároveň se mnou byla hostem Českého centra taky spisovatelka Kateřina Rudčenková, která na knižním festivalu představovala řecký překlad svojí básnické sbírky.

Moje letošní návštěva Athén byla o dost delší než ta první, trvala čtyři celé dny. A taky o hodně pohodlnější díky paní ředitelce Českého centra Lucii Kuligové a stážistkám Lucii a Sáře, které se o nás vzorně staraly. Je toho ale moc, na co už mi nezbyl čas a síly.

Tak zas příště, snad dřív, než za třicet let.

Aukce: hotovo!

Aukce úspěšně proběhla a já chci poděkovat všem vydražitelům i všem ostatním, kteří se zúčastnili. Před půlnocí dražba nabrala obrátky, takže se pak prodlužovalo po pěti minutách u jednotlivých obrázků a já jsem zběsile překlikávala mezi jednotlivými vzkazy na Messengeru a blogem, aktualizovala jsem a trnula, abych to nějak zásadně nespletla... Příště by bylo asi lepší dražit jen na Facebooku s přiznanými identitami, protože by to bylo transparentní a dalo by se to technicky utnout o půlnoci. Jenže by zas zvítězil ten, kdo by měl štěstí a jeho příspěvek by se načetl v poslední vteřině před půlnocí. Takhle jsme si to užili až asi do půl jedné nebo ještě déle a vybralo se podstatně víc, než to původně vypadalo...

Při balení obrázků se mi pak na poslední chvíli podařilo napravit omyl, kdy jsem zaměnila obrázky, vše je teď odesláno, peníze - skoro - vybrány, takže jsem úplně spokojená.

Hrubý výtěžek je 19 300,- Kč, z čehož mám velkou radost. Po odpočtu 15% daně (2 895,-) a poštovného (275,-) jsem právě poslala 16 130,- Kč na účet Klubu svobodných matek.

Online aukce s Ančou a Pepíkem

 Dnešní doba není asi snadná pro nikoho, ale myslím, že zvlášť rodiče, kteří jsou na děti sami, to mají teď hodně těžké. Proto mě napadlo uspořádat v jejich prospěch aukci svých obrázků. Výtěžek půjde na konto neziskové organizace Klub svobodných matek, která pomáhá matkám samoživitelkám v jejich svízelné situaci.

Pro aukci jsem vybrala sedm obrázků ze seriálu Anča a Pepík. Můžete je vidět v závěrečných titulcích, kde jsou kolorované digitálně. Pro tuto příležitost jsem je teď vybarvila ručně, abych mohla do prodeje nabídnout originály, a ne tisky.

Všechny jsou na papíře velikosti A4, většinou na hladkém Bristolu (nepředpokládala jsem, že je budu vybarvovat, proto je to občas trochu flekatější, než bych si přála). Tuš, akvarel.

Jak to bude probíhat: 

Aukce bude trvat 14 dní ode dneška, tj. od 22. listopadu do 6. prosince 2020. Nabídku najdete také na mých fb stránkách a Instagramu, ale aktuální výši příhozů jednotlivých obrázků budu aktualizovat jen tady na blogu minimálně jednou denně.

Všechny obrázky mají startovací cenu 1000,- Kč. Starting price: 40,- €

Minimální příhoz: 100 Kč (4,- €)

Pokud máte o některý z obrázků závazný zájem, napište mi, prosím, zprávu s jeho číslem a s výší částky, kterou přihazujete, která musí být vyšší než jeho aktuální cena. Zprávu pošlete prosím buď na mail lucie_lomova@volny.cz nebo do zpráv na facebooku či instagramu.

Po ukončení aukce Vám sdělím číslo svého bankovního účtu, kam poslat peníze a požádám o Vaši adresu, kdam chcete vydražený obrázek doporučeně poslat. Poté, co dorazí na můj účet, pošlu Vám nejdéle do týdne bezpečně zabalený obrázek včetně účetního dokladu.

Z vybrané celkové částky odečtu pouze poštovné a 15% na daně, které z ní budu muset zaplatit, a peníze odešlu na účet nadace Klubu svobodných matek. Budu zde sdílet potvrzení o zaplacení.

1. Anča a Pepík - Skandál ve městě

Aktuální cena: 3500,- Kč (TJK) DRAŽBA UKONČENA

 

 

 

  2. Paní starostová a pan starosta - Skandál ve městě

Aktuální cena: 1600,- Kč (TJK) DRAŽBA UKONČENA

 

3. Náčelník a stařešina - U Starých Myšanů

Aktuální cena: 1300,- Kč (DJ) DRAŽBA UKONČENA

  

 

4. Kustodka a ředitel muzea - U Starých Myšanů

Aktuální cena: 2500,- Kč (JB) DRAŽBA UKONČENA

 

5. Otík a Vilík - Starý Zubr 

Aktuální cena: 1500,- Kč (LČ) DRAŽBA UKONČENA

 

6. Anča a Pepík - Starý Zubr

Aktuální cena: 4400,- Kč (ŠT) DRAŽBA UKONČENA

 

7. Anča a Pepík - Čertovský hrádek

Aktuální cena: 4500,- Kč (DJ) DRAŽBA UKONČENA

 

Omalovánky

Myslím na rodiče dětí, kteří už jsou možná chvílemi na pokraji sil. A na ty děti samozřejmě taky. Proto jsem se rozhodla vyhrabat ze svých archivů obrázky, které by mohly aspoň na chvíli přinést trochu rozptýlení a budu je postupně ukládat sem. Můžete si je stahovat a tisknout, jsou naformátované na papír A4. Děti kromě omalovávání můžou i psát vedle, co je k tomu napadne, případně co jim vymyslíte vy. Budu ráda za zpětnou vazbu, když mi pošlete skeny nebo fotky jejich  - vašich výtvorů.

V balóně

Na prodej brzy bude nový tisk, opět velikost 30 x 40 cm. Je to kvalitní giclée tisk na prvotřídním bílém archivním, jemně strukturovaném akvarelovém papíře (Hahnemühle Albrecht Dürer – 210 gsm, 50% bavlna, 50% celulózový papír).
Signováno, číslováno (60ks).  Cena 1700,- Kč/68 € + poštovné (Zásilkovna - 79,-Kč).
V případě zájmu mi pište na lucie_lomova@volny.cz.

Ještě mám i ty čtyři ostatní tisky i litografie, máte-li zájem, podívejte se, prosím, SEM.

Na Světě knihy

Na letošním veletrhu Svět knihy v Praze budu v sobotu, těším se na vás!

Autogramiáda
Od 13 do 14 h budu podepisovat a kreslit na stánku nakladatelství Práh v levém křídle L104. Kromě všech pěti dílů Anči a Pepíka se tam bude také prodávat nové vydání Zlatých českých pohádek v češtině i angličtině.

Divoši
 Od 17 do 18 h mám pořad v pavilonu Rosteme s knihou před Průmyslovým palácem, kde budu mluvit o tom, jak postupovala při práci na komiksu Divoši. Jak probíhala adaptace Fričových textů, o sbírání materiálu, o jednotlivých fázích vzniku komiksu i o tom, jak je fikce provázaná s realitou. Program bude provázet promítání ukázek z komiksu i dokumentárních fotografií.

Kromě toho je v hotelu Mama Shelter (bývalý Parkhotel, Veletržní 20, Praha 7) výstava tisků k komiksu Divoši.

Druhý z Lipska

V Lipsku