 |
| Britská knihovna |
Výstava se snaží uvést vývoj britského komiksu do historických souvislostí a představuje bohatý vzorek na procházce mezi exempláři z depozitářů knihovny, vystavena jsou i spřátelená díla jako je Punch a Judy z poloviny 19. století nebo tarotová karta od Aleistera Crowleyho.
Výstava není řazena chronologicky, ale je členěna do šesti barevně odlišených tematických oddílů :Uličnictví a chaos,
Vidět sami sebe,
Politika: Moc a lidé,
Mluvme o sexu,
Hrdina tisíce tváří a
Zhroucení: Vnější hranice komiksu.
Důraz se klade na překračování hranic a tabu, míchání "pokleslého" a "vysokého" umění, výsledkem je živá, zajímavá expozice, provokující otázky o podstatě komiksu, o jeho mnohotvárnosti a schopnosti bořit stereotypy. Je tu třeba představen populární ochmelka a žertéř Ally Sloper, jenž byl absolutním protipólem populární viktoriánské představy o tom, že pracující třída se povznese vzděláním a tvrdou prací.
Skvělou scénografii výstavy vytvořil Dave McKean, od začátku do konce nás provází papírová páska - strip - která výmluvně končí na samém konci expozice na stojanu malířského plátna. Návštěvníky provázejí figuríny s maskou Guy Fawkese, známého anarchisty (který chtěl v r. 1605 vyhodit do vzduchu parlament, a jehož podobu si vypůjčil komiks V jako Vendeta Alana Moora a Davida Lloyda). Byl to dobrý nápad, jejich přítomnost je zneklidňující, občas působí jako kustodi, jindy jako schůzka spiklenců, pak zas jako zločinci, číhající na svou kořist nebo jako demonstranti.
Kdo má hodně času, může se posadit a na tabletech si číst vybrané komiksy v elektronické podobě. Běží tu i ukázky z filmů, inspirovaných komiksy, výstava se také zabývá cenzurou komiksu v 50. letech, můžeme si poslechnout plamenná prohlášení a projevy, brojící proti zhoubnému účinku komiksu na morálku mládeže. The comic book is the marihuana of the nursery. (John Mason Brown, kritik) Při té příležitosti jsem si vzpomněla na knihu Františka Holešovského Ilustrace pro děti z r. 1977, kde označuje komiks jako "chrlič nevkusu a banality" a píše: "...jde v podstatě o sociální jev blízký narkomanii...".
Unikátním exponátem výstavy je také obrovitá (zavřená měří asi 1m čtvereční) černobílá komiksová kniha Woodrow Phoenixe - tady je odkaz na listování. Woodrowovi jsem složila kompliment za jeho Rumble strip, který jsem nedávno četla, který je zase unikátní tím, že v něm není nakreslený jediný člověk.
 | |
| Paul a Judith Vanistendael |
 |
| Paul a Line Hoven |
Judith mluvila hlavně o své knížce Když David ztratil hlas, která vypadá výborně a zasloužila by si jistě i český překlad, totéž by se dalo říct i o dvou dalších autorech, Line Hoven, která pracuje technikou scratchboardu, představila kreslený román Liebe Schaut Weg (Láska se dívá jinam) a objevem byl pro mě Max s jeho pronikavě chytrými a vtipnými komiksy. Na rozdíl ode mě všem těmto třem autorům vyšly knížky v angličtině, já jsem představovala Divochy.
Byla jsem poslední na řadě a požádali mě o obrázek, moje kreslení kamera snímala a promítalo se na plátno.
 |
| Paul a Max |
 |
| Paul a já |
 | |
| Pepík v Londýně |
 |
| Paul a Woodrow Phoenix |
 |
| Paul Gravett, Woodrow Phoenix, Line Hoven, ..., Anka Suška (Polsko, Ligatura), já, Tereza Porybná (ředitelka ČC Londýn), Max |
Žádné komentáře:
Okomentovat