Seznámila jsem se s ním na festivalu v Contern. Podepisovali jsme tam vedle sebe knížky u stánku německého nakladatele Eckarta Schotta, který někde narazil na moje Zlaté české pohádky a rozhodl se je prodávat, Fournierovi zase vydal knížky v němčině. V Contern jsme se potkali za dva roky zas a když mě Jean-Claude znova zval k sobě do Bretaně, už jsem neváhala a pozvání do té krásné části světa přijala.
Fournier se proslavil hlavně jako jeden z kreslířů Spiroua a Fantasia, které kreslil deset let. Spirou letos slaví 75 let, Fournier je o pět let mladší a tuhle slavnou postavičku si oblíbil už v dětství, kdy si od bohatšího kamaráda půjčoval komiksové časopisy a Spiroua se poprvé pokoušel kreslit. Vypráví, jak od malička kreslil obrázky pro příbuzenstvo a známé, když s rodiči šli někam na návětěvu, řekli mu, aby něco nakreslil, aby nepřišli s prázdnou. Nadaný mladík studoval kreslení v Lamballe, pak i v Paříži. Zároveň ho ale lákalo divadlo, chodil na kursy herectví, chtěl také psát, dělat výpravu, kostýmy, všecko.
Sebrané příběhy Bizu |
Jeden díl sebraných dílů Spirou a Fantasio |
Když mu bylo 61, Fournier se odhodlal k něčemu odvážnému - ačkoli dosud kreslil stylem "velkých nosů" (gros nez), rozhodl se zkusit něco úplně nového. Se svým kamarádem Laxem jako scénáristou se pustil do práce na realistickém příběhu z tibetských velehor. Fournier se s plným nasazením pustil na neprobádané území jako kdyby sám šel do velehor, na šest let se vnořil do světa, kde sám nikdy nebyl a už asi ani nebude.
Příběh vyšel ve dvou dílech pod názvem Les Chevaux du vent (Koně větru - alegorie lidských duší v tibetském budhismu).
Fournier se stal prvním významným bretaňským komiksovým autorem a i díky němu se prosadili další. Jeho ateliér býval (a dosud ještě je) otevřený mladým začínajícím autorům, kterým se snažil pomoci tak, jako jemu kdysi Franquin. Jedním z nich je třeba Emanuel Lepage, který vytvořil mj.velké album o Černobylu a žije dnes ve stejném městečku jako jeho učitel a přítel.
Jean-Claude je nesmírně srdečný, zábavný a velkorysý člověk,taky rád a dobře vaří. Celý život hraje na bretaňské dudy biniou, a přestože říká, že je občanem světa a nesnáší vlastenčení, působí jako hrdý bretaňský patriot .
Bydleli jsme v části jeho starobylého kamenného domu, kterou někdy pronajímá, někdy v ní bydlí jeho přátelé. Když jsme se vyklonili z okna, bylo vidět moře v přístavu za rohem. Vydržela bych v Bretani dlouho!
Dvoudílný rozhovor s Fournierem ve francouzštině zde, anglicky o JCF zde.
Při odlivu moře ustupuje o stovky metrů ... |
...a mezi kameny a v písku se dá najít večeře, jako třeba našich 12 mušlí St. Jakuba. |
Žádné komentáře:
Okomentovat