Bretaň

Malebné městečko Saint-Quay-Portrieux leží na severním pobřeží Bretaně, má asi 3 000 stálých obyvatel, k nimž v létě přibyde asi čtyřikrát tolik turistů, jsou tu lázně, kasino, starý přístav i krásné pláže. Pro milovníky komiksů je výjimečné proto, že tu se svou ženou žije Jean-Claude Fournier, komiksový kreslíř a scénárista.

Seznámila jsem se s ním na festivalu v Contern. Podepisovali jsme tam vedle sebe knížky u stánku německého nakladatele Eckarta Schotta, který někde narazil na moje Zlaté české pohádky a rozhodl se je prodávat, Fournierovi zase vydal knížky v němčině. V Contern jsme se potkali za dva roky zas a když mě Jean-Claude znova zval k sobě do Bretaně, už jsem neváhala a pozvání do té krásné části světa přijala.

Fournier se proslavil hlavně jako jeden z kreslířů Spiroua a Fantasia, které kreslil deset let. Spirou letos slaví 75 let, Fournier je o pět let mladší a tuhle slavnou postavičku  si oblíbil už v dětství, kdy si od bohatšího kamaráda půjčoval komiksové časopisy a Spiroua se poprvé pokoušel kreslit. Vypráví, jak od malička kreslil obrázky pro příbuzenstvo a známé, když s rodiči šli někam na návětěvu, řekli mu, aby něco nakreslil, aby nepřišli s prázdnou. Nadaný mladík studoval kreslení v Lamballe, pak i v Paříži. Zároveň ho ale lákalo divadlo, chodil na kursy herectví, chtěl také psát, dělat výpravu, kostýmy, všecko.

Sebrané příběhy Bizu

Jeden díl sebraných dílů Spirou a Fantasio

Pak přišla chvíle, kdy se musel rozhodnout, čemu dává přednost, a on se rozhodl pro komiks, právě proto, že dává možnost být zároveň hercem, spisovatelem, režisérem, výtvarníkem. Klíčovým momentem v jeho mládí bylo setkání s André Franquinem, jeho idolem, v knihkupectví na St. Germain v Paříži, kam si Fournier přišel pro autogram. Ukázal tehdy Franquinovi svoje kresby, ten je pochválil, stejně jako další přítomní komiksoví kreslíři. Vyzval ho, aby za ním přijel do Bruselu, že s ním zajde do redakce Spiroua. Furniera to povzbudilo, začal usilovně pracovat a brzy (1967) prorazil v časopise Spirou s příběhy bretaňského chlapíka Bizu.  Za dva roky nato ale přijal tehdy pro něj úžasnou nabídku pokračovat po Franquinovi s příběhy Spiroua a Fantasia. Od r. 1970 do r. 1980 vytvořil devět alb, které dnes patří mezi klasiku. Když přestal se Spirouem, vrátil se ke svému Bizu, poté spolu se scénáristou Zidrouem vytvořil sedm alb o lidožroutské rodince Les Cranibales.
Když mu bylo 61, Fournier se odhodlal k něčemu odvážnému - ačkoli dosud kreslil stylem "velkých nosů" (gros nez),  rozhodl se zkusit něco úplně nového.  Se svým kamarádem Laxem jako scénáristou se pustil do práce na  realistickém příběhu z tibetských velehor. Fournier se s plným nasazením pustil na neprobádané území jako kdyby sám šel do velehor, na šest let se vnořil do světa, kde sám nikdy nebyl a už asi ani nebude.
Příběh vyšel ve dvou dílech pod názvem Les Chevaux du vent (Koně větru - alegorie lidských duší v tibetském budhismu).
Fournier se stal prvním významným bretaňským komiksovým autorem a i díky němu se prosadili další. Jeho ateliér býval (a dosud ještě je) otevřený mladým začínajícím autorům, kterým se snažil pomoci tak, jako jemu kdysi Franquin. Jedním z nich je třeba Emanuel Lepage, který vytvořil mj.velké album o Černobylu a žije dnes ve stejném městečku jako jeho učitel a přítel.

Jean-Claude je nesmírně srdečný, zábavný a velkorysý člověk,taky rád a dobře vaří. Celý život hraje na bretaňské dudy biniou, a přestože říká, že je občanem světa a nesnáší vlastenčení, působí jako hrdý bretaňský patriot .


Bydleli jsme v části jeho starobylého kamenného domu, kterou někdy pronajímá, někdy v ní bydlí jeho přátelé. Když jsme se vyklonili z okna, bylo vidět moře v přístavu za rohem. Vydržela bych v Bretani dlouho!
Dvoudílný rozhovor s Fournierem ve francouzštině zde, anglicky o JCF zde.

Při odlivu moře ustupuje o stovky metrů ...

...a mezi kameny a v písku se dá najít večeře, jako třeba našich 12 mušlí St. Jakuba.