čtvrtek 3. května 2012

Bridge, poslední anglická historie


Komiksové kapitoly z anglické historie tímto překotným dílem končí. Je třeba uvést, že scénáře k nim v poslední době připravoval Josef Šorm, který se zdráhal uvádět své jméno. Pro časopis Bridge píše a kreslí také své vlastní komiksy, aktuálně strip Jeff & Geoff.

Se svolením pisatelky sem vkládám sem text mailu, který mi poslala studentka gymnázia v Třebíči. Udělal mi radost a je to  i poděkování celé redakci Bridge, která připravuje dle mého mínění skvělý časopis, zábavný, přehledný, se skvělou metodikou a mnoha bonusy. Obzvlášť teď před maturitami spousta studentů ocení, kolik užitečného materiálu jim Bridge přináší.

Dobrý den paní Lomová,
píšu Vám, protože už delší dobu mám potřebu vyjádřit Vám svůj obdiv. Na našem gymnáziu odebíráme Bridge a první, co vždycky nalistuji, je váš komiks. Moc se mi líbí stylizace a to, jak dokážete jednoduše navodit atmosféru (například v nejnovějším čísle zatažená roleta v části s Venona files - to bylo vážně geniální, moc se mi to líbilo) a taky to, jak jsou dialogy postav výborně promyšlené a vystihují všechno, co vystihovat mají a taky ta spousta jiných milých detailů, které dělají celý komiks tak působivý a jednoduše senzační.
Už delší dobu přemýšlím, jaká asi musí být osoba, která takový komiks tvoří a taky celkově, jak výroba probíhá, jak dlouho probíhá a tak dále. Na první dotaz mi docela dobře odpověděl Váš blog a odpovědi na ty další otázky by se třeba mohly objevit tamtéž ve formě nějakého článku, protože si myslím, že nejsem jediná, koho by to třeba zajímalo. Ale je to samozřejmě jen nápad, netuším, jestli je obvyklé, aby autoři odhalovali svá výrobní tajemství.
Nicméně, cílem mého emailu bylo Vám poděkovat, že děláte něco, co nás studenty bezbolestně ponaučí a zároveň nám trochu zlepší den, což není tak docela obvyklá kombinace a určitě si tedy vaše práce zaslouží velkou pochvalu a obdiv.

S pozdravem Karin Neumannová


Jak výroba probíhá. 
Jako příklad použiju díl o Livingstonovi. Redakce vymyslela téma a já jsem dostala k dispozici už literární scénář.
To znamená příběh zpracovaný pro rozměr dvou stránek, rozporcovaný do panelů s dialogy. Autor navrhne většinou prostředí, to, co na obrázku má být vidět, sdělí prostě svou představu o tom, jak by měl panel asi vypadat a co by měly postavy říkat. Já si přečtu scénář, přečtu si toho co nejvíc na internetu, případně  příslušné kapitoly z knih o anglické historii, abych příběhu dobře rozuměla a mohla ho případně upravit. Většinou taky na internetu hledám obrázky, týkající se onoho příběhu.

Pak následuje hrubá skica, kde si rozvrhnu rozložení panelů na stránce, poměry jejich velikostí a podívám se, jestli to bude fungovat tak, jak je třeba.
Následuje fáze kreslení tužkou na čisto, na formát o trochu větší než je stránka časopisu. Kreslení a gumování, ovšem. V poslední době používám taky barevné pastelky, třeba pro kreslení perspektivních vodítek nebo hledání nějakých tvarů, obličejů apod., abych se v těch tužkových čarách neztrácela. Kompozice stránky může procházet stále ještě změnami oproti hrubé skice, taky proto, že teď zjistím, kolik prostoru mi zabere text. Obzvlášť když je ho hodně, musí se vymyslet, jak s ním nakládat. V této chvíli píšu repliky a texty tužkou ručně na pauzák, podložený linkovou osnovou, do prostoru načrtnutých bublin. Zjišťuju, jak se to do panelů (políček) všecko vejde a hledám nejlepší variantu.
Pak přichází kresba tuší.
Když mám stránky v černé lince, naskenuju je a vyčistím. Provedu taky všelijaké opravy a přesuny, než se pustím do vybarvování na počítači. Nakonec přichází závěrečná fáze, něco jako když se zdobí dort, a sice letterování. Mám font, vytvořený z mého ručního písma, což mi vyhovuje asi nejvíc. Bubliny se zaplňují, postavy získávají hlas, konečně to vypadá celistvé.



Tak jsem Vám, Karin, odpověděla aspoň na něco a ještě jednou děkuju za povzbuzení.

Žádné komentáře:

Okomentovat