Festival v Contern

Moje dávné představy o Lucembursku utvářel Karel IV. a Radio Luxembourg, tzv. "laxík", který za komunistů byl - díky rušičkám - chrochtajícím a prskajícím okénkem do světa vzácné západní hudby.
Lucemburk je ještě menší, než jsem si představovala. Má asi všecko, co má hlavní město mít, ale působí to zvláštně, v tom zmenšení. Přijela jsem kvůli dvoudennímu komiksovému festivalu v Contern, což je malá vesnička kousek od hlavního města. Před sedmnácti lety se tu místním komiksovým nadšencům podařilo uspořádat první ročník, a s pomocí mnoha sponzorů a úředníků festival rok od roku roste a sjíždějí se sem fanoušci z okolí i ze zahraničí (což je ovšem za humny).
Jsem jednou z padesáti pozvaných autorek a autorů (autorky ovšem jen tři). Organizace je bezchybná, organizátoři o nás pečují, vozí sem tam a krmí nás po celou dobu od rána do večera. Jedinou povinností je sedět dopoledne a odpoledne v místní veliké tělocvičně upravené pro autogramiády a podepisovat knížky. (Já tu podepisuju jen francouzskou a německou verzi Zlatých českých pohádek podle Erbena, Anna en cavale od nakladatele z Arles nedorazila včas.) Vesnice je po celý víkend uzavřená pro dopravu a ulice obsadily řady stánků s antikvárními komiksy, tisky, originály a sběratelskými cetkami. Do toho občas vyhrávají všelijaké dechovky, voní klobásy a vřískají děti. Lidí přišlo spousta, ve sportovní hale tvoří před stoly některých autorů dlouhé fronty a hodně návštěvníků si přineslo skládací židličky.
Z autorů, co tu jsou, jsem předtím neznala žádného, tohle je odkaz na festivalové stránky, kdo by se s nimi chtěl blíže seznámit. Vedle mě seděl u stolku Jean-Claude Fournier, což je autor z Bretaně, který deset let pokračoval po Franquinovi v příhodách Spiroua a Fantasia. Ten kreslil do knížek opravdu po celý den, nepřetržitě, lidé dostávali pořadová čísla, aby nemuseli ve frontě strávit celý festival, a Jean-Claude se čtenáři neúnavně rozprávěl, vykládal všelijaké zábavné historky a trpělivě odpovídal na otázky. Já jsem ovšem tolik práce neměla, tak jsem si mohla občas i kreslit. Ještě jednoho sympatického autora tu ukážu na fotce - Patrick Jusseaume je mj. autorem série Tramp pro Dargauda. Na jednom albu prý pracuje tak rok a půl - jednu stránku dělá asi týden. Mluvit s ním bylo příjemné, protože jsme rychle přeskočili obvyklá témata (jako Praha - překrásné město, Ne, Československo už neexistuje apod.) a dostali se k věcem kolem kreslení.