V parku U tří pávů

Létající chasid

Ilustrace k povídce Kobi Weitznera "Heylikvaser" pro časopis Maskil (měsíčník liberální židovské komunity Bejt Simcha).

Evropská komiksová unie

 V půlce července mně přišel mail od Angoulemského festivalu, kterým mě přizvali k účasti na kolektivní výstavě, která v lednu na festivalu bude. Velmi jsem se zaradovala, protože se mi na první pohled zdálo, že by to byla účast prestižní (jak také zmiňovali), z výstavy bude i publikace, bude prezentovaná na webu atd.

Má radost ovšem vzápětí opadla, když jsem si přečetla téma - Evropské unie. Výstava má být rozdělena do třech částí - původ a koncept Evropy, její konkrétní realita a vize budoucnosti. Autoři z celé EU zašlou jednu až dvě strany němého komiksu na přidělené, konkretizované téma a provázet to má postavička belgické studentky, která cestuje po zemích EU, vytvořená Charlesem Berberianem. Chvíli jsem o tom přemýšlela a došla jsem k tomu, že jediný možný přístup je satirický, parodický či katastrofický.

Napsala jsem tedy zpátky, zda počítají i s takovými díly. Odpověď přišla vzápětí - ne. Jakákoli kritika je vyloučena, povoleny jsou práce, stručně řečeno, oslavné. Ještě týden jsem o tom přemýšlela, zda by přece jen nešlo něco takového s čistým štítem vytvořit a došla jsem k tomu, že moc ne. S velkou úlevou jsem tedy odmítla a snažila se vysvětlit svoje důvody:

"S živou zkušeností 25 let, které jsem strávila v totalitním režimu v bývalém Československu pod vládou komunistů jsem na pozoru před každou propagandou a uměním, které jí slouží. Já osobně někdy z EU profituji, jako spoustu dalších lidí, myslím, že základní idea propojování národů, solidarity a etnické tolerance (atd...) je dobrá, ale zároveň mám hodně výhrad, vidím spoustu problémů a nejsem přesvědčená o způsobu, jakým EU např. přistupuje k ekonomice. Stěží si dovedu představit, že v budoucnu bude dobře fungovat. Nápad uspořádat výstavu na téma EU je zajímavý, ale pokud je ZAKÁZÁNO kritizovat a smí se jen oslavovat a velebit, zdá se, že se stane pouhou reklamou, čistým aktem propagandy. Nemyslím, že je pro umělce důstojnou rolí, aby se stal nástrojem přímého ideologického ovlivňování bez možnosti osobních výhrad. Pro mě by byla výstava mnohem zajímavější, živá a cenná, kdybyste dovolili autorům svobodně projevit jejich názory."

Odpověděli mi, že je to moc mrzí, že mě chápou, ale že o žádnou propagandu samozřejmě nejde, že přece chtějí jen povzbudit optimismus a ukázat, že kolektivní vize a snahy mout existovat, navzdory těžkým ekonomickým krizím....

Zavanulo to na mě důvěrně známým větrem. Rozjásaní svazáci, smějící se pionýři, matky s dětmi, porozumění mezi národy, děti všech barev tančí v kruhu a drží se za ruce - překrásné obrázky, které měly zakrýt podstatu režimu. Je to trochu přehnané přirovnání, vím, ale myslím, že podstata je stejná. Kritika se prostě zakázat NESMÍ.

Trochu lítosti z odmítnutí účasti ve mně přece jen zbylo, ale dnešní den mi jí pomohl odplavit... Před časem jsem si objednala přes Amazon z Ameriky čtyři komiksové knihy a natěšeně jsem očekávala pošťačku s balíkem, jako už několikrát. Poštovné je sice drahé, ale k těm knihám těžko přijít jinak. A hleďme - místo balíku přišel doporučený dopis, kde jsem se dočetla (po hodně usilovné snaze porozumět, oč jde - písemnost naprosto nepřehledná a nesrozumitená), že podle nových směrnic EU se musí balíky ze zemí mimo EU proclívat. Musím osobně na Celní úřad přinést:1)prohlášení, že zásilka obsahuje zboží neobchodního charakteru pro soukromé účely 2) doložit specifikaci dováženého zboží (třeba v mém případě, že se jedná o knihy, které jsou z papíru a budu je číst) 3) doklad o platbě 4) doklad o druhu a ceně zboží s rozpisem zboží, ceny a dopravy a pokud nechci věc sama vyřizovat, 5) vyplněnou a podepsanou plnou moc poště, která mileráda za mírný poplatek asi sto korun mou věc vyřídí....UHHH!!! Ještě budu platit clo. Cena balíku je přitom jen asi 90 dolarů.

Ať žije volný trh a EU!

P.S. S chladnou hlavou 30.8. dopisuji, že rozhodně nechci srovnávat současné poměry s poměry za totality,  ani si nemyslím, že bychom z EU neměli i výhody, tudíž možná i s těmi balíky to za to stojí. Tehdy mně ale přišlo, že obstrukce s balíkem přichází ve chvíli, kdy jsem potřebovala utvrdit ve svém rozhodnutí. Toho nelituji.

Víkend

V dnešní příloze Hospodářských novin Víkend mám delší rozhovor, s Jakubem Sedláčkem jsme se bavili o komiksu a hlavně o Divoších. Seděli jsme v zahradní restauraci na Letné, odkud je krásný výhled na panorama Prahy. Tam jsem taky umístila jednu scénu ze zmiňovaného komiksu, kde Čerwuiš statečně vzdoruje vábení démona alkoholu v zastoupení Jaroslava Haška. A kdo sedí po Haškově pravici? (Nápověda: JL.)

Foto: Michaela Hasíková

Black n.10

Dneska konečně pošta přinesla Black č.10, komiksový almanach, vydávaný v Bologni nakladatelstvím Coconino press.

Příběh uvádí v italské verzi nesmlouvavá tvář mé oblíbené postavy Dity Oulibské, divadelní kritičky.

Podtitul zní Balcani di carta, což by snad mohlo znamenat Balkán na papíře (nebo Mapa Balkánu?) Je to pěkná, tlustá revue, 238 stran, která představuje práce komiksových autorů pocházejících ze zemí bývalé Jugoslávie, u nás už trochu známou Rakušanku Ulli Lust (Tohle je poslední den zbytku tvého života) a moji Tylovu hlídku. Tak jsme se s Ulli octly trochu bezděčně na Balkáně.
Chorvatsko zastupuje Igor Hofbauer (Nail story) a Dunja Jancović (Habitat). Srbsko Rastko Ćirić (Stínové divadlo), výborný Aleksandar Zograf, který  tu má sedm krátkých příběhů (Nebo jen ukázek?) pod názvem Zápisky z cest, a jejich krajanka Nina Bunjevac s příběhem Čekání na Chipa. Za Slovinsko tu jsou Matej Stupica a Vinko Möderndorfer s příběhem Válka a láska a Jakob Klemenčič (Travark). Bosenský autor Goran Pipović představuje svůj látkový vyšívaný komiks Sen o statku.
Kromě toho v čísle najdem několik článků, týkajících se komiksu často asi jen volně. Bohužel si moc nepočtu, italsky neumím.Ale i bez znalosti jazyka poskytuje tahle revue zběžný přehled o zajímavých autorech a tendencích, které se v jejich zemích objevují.

Letní

Strašidelná babice od Černého jezera

Ligatura v Poznani

Od 1. do 4. června se v polské Poznani konal druhý ročník komiksového festivalu Ligatura. Michal Slomka a Anka Suska tu zakládají novou tradici s velkými ambicemi a myslím, že se jim to dobře daří. Do čtyř dní se jim podařilo uspořádat zajímavý program s vernisážemi, filmovými projekcemi, křestem knihy, přednáškami a setkáními.

Bubliny na náměstí Mickiewicze

Můj nápad jet do Poznaně vlakem nebyl nejlepší. Po čtvrthodinovém zpoždění prvního vlaku ještě  před Pardubicemi mi ujel druhý vlak, tudíž i třetí a čtvrtý. Jela jsem nakonec 13 a půl hodiny pěti vlaky.... Stihla jsem ale vyhlášení vítězů soutěže komiksů pro děti a mládež ABECEDEX, kde jsem byla v porotě. Ligatura pořádala ještě další soutěž na téma Ticho.
Bydleli jsme - hosté a účastníci - ve dvou hostelech v centru města, odkud bylo všude blízko - jinak je třeba dát si pozor na to, jak Poláci (alespoň ti, co znám) vnímají vzdálenosti - odhadovaný čas pěší chůze je dobré pro jistotu vynásobit dvěma...

První den "East cover marketu" v Empiku, velkém knihkupectví.

Vernisáž výstavy chorvatské skupiny kolem časopisu Komikaze. Vlevo Ivana Armanini, uprostřed Michal Slomka.

David Schilter, Švýcar z Lotyšska a Dmitrij Jakovlev z Petrohradu. Dmitrij pořádá v Rusku festival Boomfest, David je neúnavný aktivista,  vydává mj. časopis kuš!

Le Dernier Cri

Výstava francouzské skupiny Le Dernier Cri (která se představila v minulosti i na Komiksfestu v Praze) se konala ve velikém soukromém bytě - z Paříže ji přijel zastoupit Léo Quievreux.

 Léo Quievreux

Výstava The Last Match, fotografka naproti je Anka Suska, vlevo od ní vyčnívá skloněná hlava Davida Böhma.

Maciej Sieńczyk - jedna z nejhezčích výstav

Hlavní specialitou Ligatury jsou  tzv. "Pitchings". Autoři mají možnost se přihlásit, aby několikačlenné porotě představili svůj komiksový projekt, vysvětlili hlavní ideu a předvedli ukázky. Porota se pak usnese a vybere jedno dílo, které pak v Polsku vyjde tiskem. Tady se můžete podívat na přihlášené projekty. Prezentace trvaly dvě odpoledne, většina uchazečů byla z Polska, ale bylo tu i dost těch, co vážili cestu zdaleka. Vyhrál Angličan Jay Wright, na druhém místě se umístil Holanďan Jeroen Funke a třetí byl Srb Boris Stanič.

Jay Wright z Brightonu přesvědčivě vyhrál - předstvil svůj komiks Matador o Toreadorovi, který zanechal kariéry.

Poslední den Ligatury byly přednášky. Vystoupil tu jeden z nejváženějších hostů, Andrzej Klimovski, který se narodil v Anglii polským rodičům a vystudoval ve Varšavě. Proslavil se hlavně jako tvůrce plakátů, u nás vyšel jeho komiks Mistr a Markétka podle Bulgakova, na kterém spolupracoval se svou ženou. Učí teď na Royall College of Art a vyprávěl o své vlastní práci i o svých studentech.

Paul Gravett mluví o čase v komiksu, promítá Sethova George Sprotta

Potom přednášel Paul Gravett, britský komiksový publicista a organizátor festivalu Comica, pak jsem přišla na řadu i já s tématem Jak je důležité být stručný....
V Poznani jsme mohli vidět skvělý dokument Comic book confidential z r. 1988, kde mluví supervězdy amerického komiksu jako Will Eisner, Art Spiegelman, Arthur Miller a mnoho dalších. Také se promítaly krátké animované filmy originálního Janka Kozy a - trochu z jiného soudku, pravda - dokument o umělcích v koncentračních tíáborech, jejichž služby využívali nacističtí oficíři.
Z českých krajů nás přijelo víc, David Böhm (porota Abecedexu), Ivan Mečl (porota Pitchings) Kakalík a Miloslav Vojtíšek alias S.d.Ch (instalace "Ubozí Němci").

Pro Týden

Ilustrace pro aktuální číslo časopisu Týden ke článku o tom, jak se manipuluje se zákazníky. Původně bylo určeno na obálku, ale důležitější se mezitím stala "vraždící zelenina"...

Použitá verze

Nepoužitá verze

Cesta s Divochy

Pásmo dokumentárních i současných fotografií a ukázek z komiksu Divoši, které jsme promítali na včerejším večeru.Děkuji všem, co přišli.