Novy kousek

Komiks pro antologii evropskych komiksaru, kterou pripravuje David Schilter

Isaac Newton

Newton objevuje lom svetla

Dodelavam novy dil komiksu pro casopis Bridge, tentokrat bude o Isaacu Newtonovi. O tomto sveraznem a genialnim ucenci jsem si nedavno precetla ve skvele knize Martina Rysaveho Vrac, ze za penize, utrzene za objevy, vyrazil k jezeru Loch Ness patrat po prisere. Doufam, ze to je pravda, takove zvesti potesi... Rysaveho kniha je ovsem o docela jinych vecech, vrele doporucuji!

Slava!

¡Vitor! ¡Vitor! ¡Vitor! ¡Penet kysh!

neboli "Slava! Slava! Slava! Raduji se ja!" volam s Cerwuisem camakoksky. S radosti hlasim, ze po dvou a pul letech prace jsem dnes dokoncila kresleny roman Divosi. 

Ze bych zpracovala pribeh A. V. Frice a jeho indianskeho pritele Cerwuise jako komiks, jsem se napevno rozhodla, myslim, pocatkem roku 2007. Zvolna jsem zacala pracovat na jare 2008, poradne pak na konci toho roku, hruby scenar jsem mela hotovy nekdy v unoru 2009, od brezna jsem kreslila az do 26. listopadu 2010, do dneska jsem barvila.

Jeste me ceka cesky lettering, ale to uz je jen takova prochazka po parku...

Kniha vyjde u nas v nakladatelstvi Labyrint a ve Francii v Editions de l´An 2/Actes sud, datum ceskeho vydani jeste neni pevne stanoveno, ale asi nekdy na jare, ve Francii je ohlaseno datum 27. dubna.

Dokonceni na obzoru

Obrazek na pohlednici k vystave v Salzamtu.

V Linci

Ve Vidni pry nevi, o co jde, kdyz clovek chce videnskou kavu, v Parizi totez s parizskou slehackou, zato v Linci linecke kolacky a kolace skutecne maji. A jsou na ne patricne pysni. Linecky kolac (z ceho asi? - ze sadry? - nebo nejaky nabalzamovany?) ma sve misto dokonce i ve zdejsim muzeu, ktere sidli na hrade. Hrad tu postavil Rudolf II. a hned pod hradem na brehu reky Dunaje uz tehdy staval dum, slouzici jako Solny urad. A v tom dome ja ted v tom Rakousku sedim a pracuju jako diva, vybarvuju Divochy, kteri musi byt nejpozdeji desateho unora hotovi. Dum se ted jmenuje stale Solny urad, ovsem jiz kulturni,  presneji Atelierhaus Salzamt. V roce 2009 byl otevren jako utociste pro ctyri umelce, kteri sem jsou zvani, bydli tu i pracuji, je tu vystavni sin a dole mala restaurace. Vsecko ciste nove, prostorne, fungujici.

Obrazek ze strany 76 - sen Alberta Vojtecha Frice

Pokud jsem si v Angouleme myslela, ze jsem tam zila jako mnich, jeste jsem ovsem nic netusila o tom, jak si povedu v Linci. Moc zajimavych prispevku odsud do blogu asi nepribyde, protoze az na vypravy za potravou opravdu porad jenom sedim u pocitace. Anebo ctu o Balzacovi od Stefana Zweiga, vzala jsem si tu knihu uplnou nahodou, za pet korun jsem ji koupila v charite broumovske diakonie, kam jsem nesla stare obleceni. A lepe jsem volit nemohla, protoze me prinasi velkou utechu, kdyz vidim, ze proti Balzacovu zpusobu prace a zivota jsem i tady porad jeste zahalciva louda...

PF 2011

Péefka

Zase se to blíží, kalendář se bude muset vyměnit za nový, nový rok na obzoru a mě zas začíná obcházet pocit, že je nejvyšší čas vymyslet péefko. Většinou nějaké vznikne na poslední chvíli, když už se smířím s tím, že tentokrát nic nebude... Jako třeba to PF-komiks z perníčků. Pekla jsem perníčky a jak jsem si je skládala na prkýnku, PF se vynořilo. Jak to dopadne letos, těžko říct. Zatím pár obrázků od minule.

Oliver Cromwell

Vychází další číslo časopisu Bridge s komiksovou historií nešťastného Olivera Cromwella, truchlivý příběh jeho života poté, co nechal stít krále Karla I. Truchlivé jsou ostatně skoro všecky ty obrázky z dějin...

Z festivalu Bédéciné v Illzachu

Zase jsem byla na skok ve Francii, v Alsasku, na festivalu Bédéciné v Illzachu, což je v podstatě předměstí Mulhousu. Letěla jsem do Basileje, ale ze Švýcarska neviděla nic, protože na letišti je rozcestník Francie - Švýcarsko - Německo a musíte si vybrat... Takže jsem šla poslušně do Francie a tam už mě posadili do auta a odvezli do hotelu.

Tyhle festivaly jsou zřejmě vždycky naprosto skvěle organizované, o autory je postaráno jako o vzácné drahokamy, protože na takovémto typu festivalů jsou právě autoři tím magnetem, který přitahuje obecenstvo, aby se sjíždělo a v dlouhých frontách čekalo na dedikace. Na internetu najdete spoustu úlovků, které fanoušci pyšně vystavují, stal se z toho zřejmě pro některé lidi skoro druh sportu. Fabien Lacaf mi vyprávěl, že některé lidi si už pamatuje, protože jsou skoro na každém festivalu. Existuje jich velké množství, od těch největších a nejoblíbenějších s dlouhou tradicí až po nově vznikající, jen ve Francii se prý konají tak dva za týden. Je to velký byznys, pro knihkupce, pro antikvární a sběratelské prodejce a pro autory prý taky - doba, po kterou kniha zůstává na knihkupeckých pultech bývá někdy strašně krátká a některá nakladatelství album, které se neprodá po, řekněme, dvou letech, prostě zničí. Proto jsou pro autory festivaly vítanou možností, jak prodat i starší věci a umožnit svým fanouškům se k nim vůbec dostat. Fabien říkal, že se prodalo kolem stovky jeho knížek za ty dva dny.
Festival v Illzachu patří mezi ty větší, bylo tu přes 80 autorů, a kromě toho několik výstav, divadelní představení, různé atrakce pro děti, kapela La Gargote, která hrála pěknou směsici francouzského a keltského folklóru smíchaného s klezmerem a balkánskou hudbou. Krom některých výstav, které byly i jinde ve městě, se vše odehrávalo na jednom místě, v nepříliš vzhledném, zato funkčním kulturáku.
I já jsem seděla dva dny u stolečku a občas nakreslila obrázek do knížek, ovšem o nějakých frontách se samozřejmě mluvit nedá. Potkala jsem tam lidi, co si Zlaté české pohádky koupili už prý v Praze.
Byla tam taky výstava Francise Carina, který v r. 1983 začal kreslit sérii o dobrodružství tajného agenta Victora Sackvilla dle scénářů Françoise Rivièra a na jednom obrázku jsem našla i Prahu s Hanavským pavilonem na Letné (obr.).
Také vystavovaly děti, které soutěžily v rámci festivalového tématu "monstra". Tento obrázek je od osmileté Juliette Chernet. Tak se mi líbil, že si dám tu práci a amatérsky ho zde přeložím.
Text zní:
To snad není pravda! Zase se válíš v trávě!/Zakázala jsem ti to, zašpiníš se! Podívej, jsi celá rozcuchaná./Běž se domů učesat!/ Co to je, tohle?/Mami, mami, mám nějaké potvory v hřebenu!- Ukaž! Ach ne! Zase jsi chytla lidi.Musíme tě vyléčit! KONEC

Abychom také něco zajímavého zažili, vyvezli nás autobusem v sobotu večer po skončení programu v kulturáku na slavnostní večeři do Muzea automobilů v Mulhousu, do jedné z hal mezi staré luxusní bouráky.
Nejsem žádný zvláštní milovník automobilů, ale myslím, že kdybych měla po ruce mulhouské muzeum, možná bych se jím i stala, protože vidět stará auta, ty překrásné nablýskané koráby v knížce a ve skutečnosti jsou dvě zcela rozdílné věci. Tady jich navíc mají takové množství, že není v lidských silách všechno si prohlédnout během jedné návštěvy. Vybírám také fotku - kuriozitu, tyhle dvě dětské miniaturní bugatky sloužívaly opravdu malým řidičům, model vlevo z r. 1928 sloužil synovi egyptského ex-krále Hasana II, druhé vyrobil Bugatti pro svého vlastního syna v r. 1927.
Na dalších obrázcích - sympatický Jean-Pierre Gibrat, komiksová superstar, který bude příští rok prezidentem festivalu (letošním byl Jean-Louis Mourier, který ovšem nepřijel, což se stalo poprvé v historii festivalu. Prý kvůli tomu, že pospíchal s dokončením nějakého komiksu na poslední chvíli.), Thierry Capezzonne, který má italské jméno, je Francouz a žije v Dánsku, na posledním obrázku již zmíněný Fabien Lacaf a Nelly Moriquand, které není bohužel vidět do tváře.

Po celou dobu festivalu fungoval na nádvoříčku mezi budovami kolotoč- socha, kde místo pouťových autíček a barevých dopravních prostředků děti jezdily na "kravách", vytvořených s velikou fantazií a invencí z přírodních materiálů a kovu, který poháněli sami rodiče tím, že jednu takovou vedle stojící krávu-sochu "dojili", pohybovali pákami na místě vemene, a tím roztáčeli složitý mechanismus, který otáčel kolotočem. K tomu hrál L´Orgameuh, volně česky "Orchestribůůn", neodolatelný přístroj, který jsem si nafilmovala i s jeho autorem, sochařem Christianem Fournierem. Prý s ním jezdí po světě, slíbil, že kdyby se chystali do Prahy, dá vědět...

.