Potřebovala jsem si odpočinout od dosavadního způsobu práce, kdy se příběh předem promýšlí, rozhoduju se, jak ho rozvrhnout na stránky, vymýšlím dialogy, následuje skica hrubá, skica čistá, potom čistokresba, vybarvování, a na konec lettering finálních textů. Užívala jsem si improvizace, kreslení z první vody na čisto, protože jedním z pravidel, která jsem si stanovila, bylo vůbec neskicovat. Nic si nepředkreslovat, aby se neztratil ten první, bezprostřední impuls, ta přímá cesta od nápadu v hlavě na papír. Takový obrázek mívá často nepřesné proporce, je všelijak "nedokonalý", ale zato bývá hodně živý. Mám ráda takové první skici, připomínají rukopis, ze kterého grafolog odhaluje povahu pisatele.
A tak jsem si vlastnoručně svázala notes a 1. ledna 2017 jsem se do toho pustila.
U deníku pochopitelně nevíte, co se druhý den může stát, takže o nějakých plánech na to, co bude dál, se moc nedá mluvit. Nedávala jsem si ale za úkol udělat zprávu o všem důležitém, co ten rok zažiju, nechávala jsem to plynout, kreslila i věci zcela banální. Nakonec jsem to opravdu (až na pár dnů) překvapivě vydržela celý rok. Chtělo to ještě nějaký čas, potřebovalo to odležet jako víno. Dneska mi ten rok připadá hodně vzdálený. Získala jsem odstup od toho, co se tehdy dělo, a svět se změnil, přišel covid, pak tahle hrozná válka...
Doufám, že tenhle komiksový deník, tahle ryze soukromá zpráva může zajímat a pobavit i další lidi. Tak jsem na to zvědavá!
Strana 74 z první části - to jsem byla na Anifilmu v Třeboni:
A takhle vypadají originální deníky ( jsou vydané knižně v jednom svazku.):
