Od 12. března do 23. dubna 2017 běží na ČT Déčko vždycky v neděli od 9,20 animovaný seriál o dvou myškách Anče a Pepíkovi, na němž jsme pracovali od roku 2013.
 |
Dvě sestry. Anča našla Zlatovce.
|
Ze začátku jsem si myslela, že to půjde raz dva, příběhy máme, postavy taky, stačí nakreslit nějaká ta pozadí, o ostatní se postará režisér a animátoři... Netušila jsem, do čeho jdu, kolik času, práce, lidí bude třeba, než se Anča s Pepíkem konečně proženou po obrazovce. Teď, když je všechno hotovo, mám konečně klid k tomu, abych napsala, jak seriál vznikal.
 |
| Kateřina Kačerovská |
Celé to napadlo Barbaru Johnsonovou, kreativní producentku, a Kateřinu Kačerovskou, když přemýšlely, co by se dalo udělat pro nový formát delších příběhů pro starší děti, které už večerníčky tolik nebaví. Ozvaly se mně, já jsem byla trochu skeptická, protože za posledních třicet let, co jsou myšky na světe, jsem se je už dvakrát pokoušela do televize dostat, ale přesvědčily mně, že tentokrát to snad klapne! A měly pravdu. Na začátku práce byly náměty založené na komiksových příbězích. Do psaní prvního scénáře jsem se pustila koncem září 2013, zlehka a radostně, s pocitem, že to půjde jako po másle. Pak ovšem přišla dramaturgyně Kateřina Kačerovská a s mistrovskou diplomacií, tak, aby mě moc nezastrašila, povídá, že je to SKVĚLÉ, jen bude třeba TROŠKU opravit to a ono a dovymyslet tohle... Abych to zkrátila, scénář prvního dílu měl pět verzí a všechny další na tom pak byly podobně. I když jsem se vždycky trochu vztekala, že to ještě nestačí, zjistila jsem, že Kateřina má ostříží
zrak, kterým vždycky prohlédne slabiny příběhu a pak ze mě laskavě,
ale nemilosrdně dostane jednu verzi scénářů za druhou, dokud s ním nejsme obě spokojené. Její postřehy a rady byly
vždycky přesné a hodně jsem se od ní naučila. Původní komiksové příběhy se musely přepsat, „vyztužit“, některé motivy vyhodit a
jiné rozvinout.
 |
| Lipsynch |
 |
| Animační příprava, Čertovský hrádek. |
Když je hotový scénář, přichází na řadu režisér, v tomto případě Michal Žabka. (Má za sebou třeba čerstvě Vánoční baladu (2016), která sklízí úspěchy po celém světě nebo celovečerní film Čtyřlístek ve službách krále (2013), kde si vyzkoušel zfilmování původně komiksových hrdinů.)
Režisér připraví storyboard, česky scénosled, kde načrtne hrubou představu o tom, jak by měl film vypadat. Když je storyboard hotový, musí už být předem objednané termíny v nahrávacím studiu, kde herci namluví všechny repliky pro ještě neexistující film. Jedině tak můžou pak animátoři animovat na už hotovou řeč. Z této první zvukové stopy a storyboardu se připraví tzv. animatik, předobraz budoucího filmu sestavený zatím jen ze statických obrázků, ale v reálném filmovém rozsahu. Ten slouží k základní orientaci při animaci.
Než se přikročí k další fázi, musím mít už taky nakreslené modely všech rekvizit a postav, aby animátoři věděli, jak je kreslit. Ty důležité ze všech stran a v různých pozicích, gesta rukou a obličejů, včetně podkladů pro tzv. lipsynch, kdy postavy otvírají pusu podle řeči herců. Na základě storyboardu je na řadě animační příprava, layout, kterou v tomto případě dělal Martin Otevřel, později Kateřina Pávová s mým přispěním. To znamená rozkreslení každého záběru a všech postav v klíčových pozicích, a zároveň se musí naskicovat prostorová představa o prostředí, kde se to bude odehrávat.
 |
| Dvě sestry - studie chalupy |
Režisér pak musí přesně propočítat délku jednotlivých záběrů, než tyto podklady rozdá animátorům a vysvětlí jim, jak mají jednotlivé záběry vypadat. Trpělivostí obdaření animátoři se odeberou do svých domovů či ateliérů animovat (to byla jedna z mých mylných představ - myslela jsem si, že kdesi v budově České televize je krásný veliký ateliér, kde všichni ti animátoři sedí a společně animují...), zatímco já s okopírovanými náčrty prostředí odcházím do své nory a kreslím pozadí. Další mylná představa byla, že jich bude stačit jen pár, protože se pak přece budou opakovat a recyklovat. Pro sedm dílů seriálu jsem celkem nakreslila celkem 312 akvarelových pozadí plus všelijaké předměty, stromy, skály a podobně, tzv. náložky, kterými se pohybuje samostatně.
 |
| Nahrávání. Jan Čeněk (vlevo) a Michal Žabka |
Animátoři předají hotové rozanimované záběry (většinou 25 obrázků na vteřinu!) konturistkám, které kresby tužkou pečlivě obtáhnou tenkým černým fixem. Štosy těchto papírů pak putují do postprodukce, kde za počítači sedí další mistři trpělivosti Miroslav Valášek a Kristýna Černegová, kteří kousek po kousku všechny černobílé kresby naskenují, vybarví podle modelů a zjednodušeně řečeno napasují na pozadí. Z toho se už vyloupnou hotové záběry, které režisér i já kontrolujeme a vymýšlíme si další vylepšení. V této fázi moje pozornost většinou ochabovala, protože jsem už musela zas rychle pracovat na ranějších fázích dalších dílů, takže vím jen rámcově, že pak přichází ještě druhé nahrávání s herci, kdy se opravují a vylepšují některé repliky a herci ze sebe vyluzují všelijaká doprovodná hekání a brblání a do slov nepřeveditelné zvuky. Přichází řada na hudbu skladatele Ondřeje Soukupa, který dal příběhům kouzelnou atmosféru a rytmus. Další důležitou fází je střih (Lucie Haladová) a zvuk (Jan Čeněk, nedávno nominovaný na cenu Českého lva za Lichožrouty Galiny Miklínové). Pak už to vypadá jako opravdovský film a je na čase lovit chyby (je frustrující, jak i po několikátém zhlédnutí si člověk lecčeho nevšimne!), ladit barevnost a možná ještě něco dalšího, co mi uniklo. Pak už se jen dopředu přilepí znělka a dozadu titulky - a je to.
 |
| Produkční Zuzana Pavlů |
Celý ten proces organizuje nepostradatelný člověk - produkční, Zuzana Pavlů. Ona domlouvá všechny termíny, studia, spolupracovníky, řeší peníze, zařizuje, telefonuje, vyjednává, hlídá čas, k ní do kanceláře si chodí animátoři pro speciální papíry na animaci. Ona si musí vyslechnout nářky a stížnosti a přání a všechno další, o čem já určitě ani nemám zdání.
 |
| Pozadí - jeskyně z příběhu U Starých Myšanů |
Jako komiksová
autorka jsem si na vlastní kůži vyzkoušela ten velký rozdíl mezi
animovaným filmem a komiksem. Zdánlivě vypadají jako hodně
blízcí příbuzní, ale v mnoha věcech se liší. V komiksu jsem
zvyklá sama dělat všechno, tady jsem měla odpovědnost jenom za
část práce a musela jsem se spolehnout na ostatní lidi v týmu. Dalším podstatným rozdílem je zacházení s časem a pozorností diváka. Ve filmu čas běží nezávisle na jeho vůli, jeho pozornost je výrazně nasměrovaná, řízená. Musela
jsem se smířit s tím, že mnoha detailů, kterými jsem zvyklá
zabydlovat svoje komiksy, si nikdo nestihne všimnout nebo se na ně ani nedostane, budou třeba úplně mimo záběr. Zatímco v
komiksu můžu měnit velikost jednotlivých panelů a všelijak
pracovat s prostorem celé knížky, tady je jeden rámeček pro
všechno.
Na druhé straně film disponuje něčím úžasným –
zvukem a hudbou, které výrazně utvářejí atmosféru filmu, jsou
silně emocionální. Chtěla jsem si toho užít, tak jsem do
seriálu vložila taky dvě písničky, ze kterých mám velkou
radost. Všechny postavy dostaly hlasy, to, co si při četbě
komiksu každý představuje po svém, se náhle stalo konkrétním,
reálným. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to, že děti Anča a Pepík mluví dospělými hlasy, ale postupně jsem začala oceňovat, jak herci obohacují postavy a dialogy o další rozměr. Hlavní role Anči a Pepíka ztvárnili Ivana Korolová a Jan Maxián, ve spoustě dalších rolí vystupují Jan Maxián, Tereza Bebarová a mnoho dalších.
Práce na seriálu
pro Českou televizi pro mě byla důležitou zkušeností. Nahlédla
jsem do světa animovaného filmu, podílela se na práci, kterou
tvoří dohromady veliký tým. Všem děkuju, přeju příjemnou zábavu, a teď se zase odeberu do svého komiksového světa...
 |
| Pozadí - pravěká krajina |
Anča a Pepík
(7 x 13 min., 2017)
1. Skandál ve městě
2. Dvě sestry
3. U Starých Myšanů
4. Starý Zubr
5. Anča obrem
6. Čertovský hrádek
7. Strýc René
Režie Michal Žabka
Námět, scénář, výtvarník Lucie Lomová
Dramaturgie Kateřina Kačerovská
Hrají Ivana Korolová, Jan Maxián, Tereza Bebarová, Jan Vondráček, Petr Rychlý, Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová, Jaroslava Obermaierová, Vladimír Brabec, Martin Sobotka,
Miroslav Táborský, Lucie Bílá
Hudba Ondřej Soukup
Zvuk Jan Čeněk
Střih Lucie Haladová
Animační příprava Martin Otevřel, Kateřina Pávová
Počítačové zpracování Mirek Valášek, Kristýna Černegová
Animace Renata Dvorníková, Petr Friedl, Marián Kimlička, František Krejčí, Markéta Smolíková - Kubátová, Andrea Loudová, Vít Pancíř, Kateřina Pávová, Martin Pospíšil, Tomáš Vlasák, Marcel Zemánek
Vedoucí produkce Zuzana Pavlů
Výkonná producentka Veronika Trčková
Kreativní producentka Barbara Johnsonová
Spolupracovali Libor Páv, Petra Makaloušová, Hana Pospíšilová, Eva Husarovičová, Pavla Landsfeldová, Dagmar Kheilová, Radka Švrčková, Alena Benešová, Jindřich Hinke, Monika Krátká, Martina Šťastná, Daniel Margolius, Jakub Hejdánek, Stanislav Cajthaml, Jana Částková, Jana
Anderlová, Tomáš Flekna, Jaroslav Schreder, Pavlína Ptáčková
Na podzim vyšla mimořádná kniha Brasília - město - sen. Editorka Yvonna Fričová shromáždila desítky textů, fotografií, a obrázků, které dohromady vytvářejí strhující příběh města, jež koncem 50. let 20. století let vyrostlo na náhorní planině v srdci Brazílie jako smělý a zcela jedinečný urbanistický projekt. Nadšení z tohoto města je nakažlivé; přesto není knížka oslavnou ódou, předkládá i kritické hlasy. Ukazuje, jak se některé původní záměry v praxi neosvědčily, jak se město jako živý organismus vyvíjelo a jak žije dnes.
Knížka se nezabývá jenom architekturou, ale taky okolnostmi vzniku města, lidskými příběhy, které jsou s ním spojené, i dobovým kontextem. Dozvíme se, kdo byli tři nejdůležitější muži, kteří za projektem stáli, prezident Juscelino Kubitschek de Oliveira (1902 – 1976), architekt Oscar Niemeyer (1907 – 2012) a urbanista Lúcio Costa (1902 – 1998). Najdem tu ale taky články o tom, jak a kde žili candangos, dělníci, kteří velkolepé město budovali.
