Woman make comics

Včera vyvrcholila aféra kolem udílení Grand prix na Angoulêmském festivalu. Tato cena se uděluje obvykle známým autorům za jejich dílo jako takové a letošní novinkou je, že pro své kolegy hlasují samotní autoři. Na nominační listině, kterou připravilo vedení festivalu,  se ocitlo 30 jmen, mezi nimi ani jediná žena. Za uplynulých 42 let dostala tuto hlavní cenu  pouze Florence Cestac. Kromě ní byla v r. 1984 oceněna mimořádnou výroční Grand Prix také Claire Brétecher, ovšem vedle regulérního mužského kandidáta. 5. ledna vyhlásily bojkot ceny ženy sdružené v Kolektivu tvůrkyň komiksu proti sexismu a svou výzvu začaly intenzivně šířit. Jessica Abel kontaktovala americké autory a poprosila je o vyjádření. Nejprve  stáhl svoje jméno jako projev nesouhlasu s takto jednostranným seznamem Riad Sattouf, po něm brzo následovalo dalších devět. (Joann Sfar, Etienne Davodeau, Christophe Blain, François Bourgeon, Pierre Christin, Daniel Clowes, Charles Burns, Chris Ware, Milo Manara). Příznačné je, že role této ženské iniciativy je tiskem přehlížena, vyzdvihují se opět pouze muži, kteří odstoupili. Podrobně to popisuje Julie Maroh. Tisk živě zareagoval a rozvinula se bouřlivá diskuse, ředitel festivalu Franck Bondoux se vyjádřil ve smyslu, že "dějiny nepředělají" a že mezi alby nominovanými na jiné ceny přece ženy jsou.... Florence Cestac, jediná regulérní držitelka Grand Prix z roku 2000 se s tím namazala a řekla, že ředitel festivalu je úplný blbec.

Claire Brétecher: Les Frustrées

Následoval první ústupek, na seznamu se objevila šest ženských jmen - francouzská Íránka Marjane Satrapi, Francouzka Chantal Montellier, Kanaďanka Julie Doucet, Američanky  Posy Simmonds a Lynda Barry a  Moto Hagio z Japonska. Ovšem nelze se divit, že takto nahonem přidané autorky se právem cítily v této situaci podivně a objevily se obavy, zda by vůbec takto vyreklamovanou cenu některá  autorka přijala, kdyby na to došlo. Proto přišlo další jednání trapné frašky: seznam nebude žádný. Bude tzv. svobodná volba, každý může hlasovat, pro koho chce a z prvních tří kandidátů se pak bude ve druhém kole volit jeden vítězný.
Angoulemský festival, který se koná ve dnech 28. - 31. ledna, bude jistě tímto skandálem ovlivněný a udílení Grand Prix bude proto jistě sledováno  s velkým napětím nejen mezi milovníky komiksu. Pokud by cenu dostala žena, ude se nad ní paradoxně vznášet pochybnost: není to výsledek pozitivní diskriminace? Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne.
Dnes je zcela zřejmé, že časy, kdy byl komiks především mužskou záležitostí, jsou dávno pryč. Komiks jako druh umění se za uplynulá desetiletí nesmírně proměnil, rozvinul a autorky - ženy dnes tvoří čím dál významnější i početnější část komiksů. Přesto stereotypní myšlení přetrvává, čehož je tato aféra nejlepším důkazem. Kromě zmíněného Kolektivu proti diskriminaci vznikla kupříkladu  také Prix Artemisia, která od roku 2007 uděluje cenu právě ženským autorkám.Také Paul Gravett (u nás dobře známý svou knihou 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete) na svém blogu podporuje ženský element v komiksu, kromě toho připravil také výstavu, která se v únoru otevře v Londýnském House of Illustration 100 Woman Making Comics.

Florence Cestac

Celá tahle trapnosměšná situace kolem Grand Prix ukázala na to, že feministické téma nepřestává být citlivé a aktuální. Když jsem se měla sama vyjadřovat na obligátní otázku "Co si myslíte o feminismu?", snažila jsem se možná alibisticky z ní nějak rychle vycouvat, protože mě nebaví to věčné zjednodušování a stereotypy, které okamžitě naskakují. Zdá se mi, že dneska už není situace tak strašná, jak byla před několika desetiletími. Ale na druhou stranu, dokud se ta otázka klade, asi má smysl na ni odpovídat.
Je to vskutku citlivé téma. Byla jsem před pár lety na komiksovém festivalu v Bergenu, byl to ročník deklarovaný jako ročník ženských autorek, bylo nás tam celá řada, nastoupily jsme při zahajovací ceremonii všechny na jeviště, kde nám velmi milý a přátelský ředitel festivalu předal každé malou panenku Pipi Punčochaté. Všechny jsme se tvářily "zdvořile a přátelsky", jak by řekla Astrid Lindgrenová, ale na jevišti byly ve vzduchu cítit rozpaky, které by se daly krájet. Držely jsme ty panenky a usmívaly se, nechtěly jsme se dotknout organizátorů, kteří byli svým nápadem nadšení a bylo od nich hezké, že nás pozvali. Představovala jsem si tehdy na tom jevišti, jak nastoupí řada slovutných autorů - mužů a dostanou autíčka, protože jsou přece kluci.

Jak je to u nás

Poslední dobou mně připadá, že se do komiksu pouští stále víc mladých žen. Zrovna včera jsem byla v Brně na porotcování soutěže CZ Komiks, kde už potřetí vyhrály obě první místa autorky, které za odměnu pojedou - na festival v Angoulême. Tak se to pěkně zacykluje.
Začala jsem psát tenhle článek vlastně proto, abych  pro mezinárodní stránku Women in Comics dala dohromady jména českých autorek, které publikují a komiksu se soustavně věnují, ale nebyla jsem schopná dát dohromady víc než dvacet jmen, a to včetně studentek, které už o sobě dokázaly dát dostatečně výrazně vědět.  S tím seznamem jsem si to ale rozmyslela, se seznamy je to totiž opravdu často problematické. Vždycky tam někdo chybí.