V malebném městečku na kopci nad řekou Charente se letos konal už 39. ročník mezinárodního komiksového festivalu, který je považován za největší a nejdůležitější na světě. Organizátoři se i letos snažili dostát této pověsti. Nespočet výstav, setkávání, projekcí, kreslených koncertů, programy pro děti, obrázky všude, kam se podíváte.Mnozí obyvatelé městečka se sestěhují, aby pronajali své byty a domky a město mnohonásobně zvýší počet obyvatel přičemž spousta návštěvníků dojíždí z blízkého okolí,.Zaslechla jsem, že letos festival navštívilo 250 000 lidí.
Presidentem festivalu byl letos
Art Spiegelman, zásadní postava světového komiksu, který získal v roce 1992 za svůj již legendární opus Maus Pullitzerovu cenu a také díky tomu začal být komiks považován za druh umění, které si zaslouží všeobecnou pozornost. V Angoulême představil na velké retrospektivní
výstavě Co-mix i svoje další práce a dokázal tak, že skutečně není autorem jedné knihy. Dorazil i se svojí francouzskou ženou Francoise Mouly, která spolu s ním stála u založení časopisu Raw a dnes je uměleckou ředitelkou v New Yorkeru, kde se stará o podobu titulních stránek. Tradičně jsou to původní ilustrace významných autorů jako jsou vedle Spiegelmana Chris Ware, Lorenzo Mattotti, Jacques de Loustal, Daniel Clowes a mnozí další.
Spiegelman se podílel také na výstavě
Art Spiegelman: Privátní muzeum v Muzeu komiksu, kde podle svého vkusu zmapoval historii komiksu. Velkolepá přehlídka, která vytáhla do vitrin stránky z depozitáře zdejšího muzea, ale také z nejrůznějších zdrojů v USA a jinde.Kurátorem výstavy je Thierry Groensteen.
25. ledna
Do Angoulême jsem dorazila ve středu večer, těsně jsem prošvihla vernisáž. (Spiegelman se jí ovšem prý nezúčastnil, protože ještě dohlížel na dokončení instalace svojí výstavy na opačném břehu řeky v Batiment Castro.)
 |
| Anke Feuchtenberger: Berceuse for Noah, 2011 |
 |
| David B |
| |
V sousedních prostorách jsem si prohlídla senzační expozici
Jiná historie: Komiks, malované dílo. Představují se tu vedle komiksových stránek i obrazy komiksových autorů, které dokládají jejich uměleckou mnohotvárnost a šíři talentu. Princip vpodstatě stejný jako byla naše výstava Umění v komiksu, komiksovost v umění, která putovala několik let po českých centrech.
Najdeme tu v nezvyklé podobě autory jako jsou Hergé, Philippe Bertrand, Alex Barbier, Régis Franc, Guy Peellaert, David B, Enki Bilal, Joseph Gillain a další.
Je první den večer a už mám pocit, že víc obrázků moje oči nepoberou. Potřebovala bych tu na každou výstavu mnohem víc času než mám a je mi líto, že už předem je mi jasné, že všecko nestihnu...
26. ledna
Bydlím v
maličkém domku na opačné straně kopce než před dvěma lety, ráno přivádí Thierry dalšího autora z našeho nakladatelství, Felixe Pestemera, Němce z Berlína, který je tu se svou čerstvou knížkou Prach předků ( La Poussière des aïeux), která vypráví o kultu mrtvých v Mexiku, kde Felix několik let žil. Ještě s náma bydlí Stephan Courvoisier (
Pages intérieurs) a Alexandre Franc (
Victor et l’Ourours), který se ale nečekaně musí zas hned vrátit domů.
 |
| Ruta Briede (Lotyšsko) |
Dopoledne prohlížím výstavu
Europe se dessine. Je instalovaná na dobrém místě, ve velkém stanu v centru města u sochy Hergého, jemuž někdo nasadil obrovské brýle. O téhle výstavě jsem tu už před časem
psala, Odmítla jsem účast, protože se mi zdálo, že zadání je tendenční, účelové, propagandistické, a protože jsem se dozvěděla, že jakákoli kritika EU je striktně zakázána. Teď jsem si výstavu prohlížela se smíšenými pocity, vůbec není tak tendenční, jak se to chystalo, některé komiksy jsou moc pěkné, je tu zastoupeno 50 evropských autorů. Někteří z nich (jako například Jaromír 99, jehož obrázek jsem tu s radostí našla) nakreslili jednu velkou kresbu, jiní přispěli krátkými příběhy, jejichž hlavní hrdinkou je vždycky mladá Belgičanka na cestách po Evropě. Původní zadání bylo, že půjde o komiksy beze slov, z toho však sešlo. Stejně se ovšem nemohu zbavit pocitu, že je to jaksi příliš na objednávku, že to má charakter účelové akce.
 |
| Hlavní transparent výstavy Evropa (se) kreslí |
 |
| Jaromír 99 - reprezentant ČR |
Stavuji se v Maison des auteurs, jímá mě nostalgie, zdravím se s Brigitte a Pili, dušemi celého domu a známou cestou mířím dolů k řece, kde je od jedné vernisáž Spiegelmannovy výstavy. Jdu pozdě, lidí a novinářů jako much, uprostřed AS s ženou, novináři se můžou pominout, vypadá to spíš jako kdyby přijel Obama a ne prezident festivalu.
 |
| Skici a finální podoba |
 |
| Jack in the box, knížka pro děti |
 |
| Pas Anji Spiegelmanové |
 |
| Kresba A.S. |
Výstava je překrásná, Spiegelmanův vtip a invence jsou okouzlující. Je tu vystaveno nespočet stránek z Mausu (celý?), k tomu skicy, fotografické dokumenty, v jedné vitrínce vycpané myšky. V další části výstavy díla pro děti, v jiném sále rané věci, taky dokumentární komiksy, obálky, Raw, ilustrace. Obdivuju, že Spiegelman neztrácí nervy ani v tlačenici, která tu kolem něho nastala. V jedné ruce elektrickou cigaretku, v palbě blesků trpělivě výstavou provází přítomnou celebritu, ministra školství, myslím. Novináři shazují jeden z obrázků, ani ředitel Muzea neztrácí klid, když dávají všecko do pořádku.
Jedu festivalovou autobusovou linkou na kopec, na Náměstí New York, kde je náš stánek nakladatelství Actes Sud/L´an 2 ve stanu Nouveau Monde, rozbaluju nádobíčko a ve dvě začínám s dedikacemi. Zdraví mě má bývalá studentka Lenka z Plzně, která vyhrála zájezd do Angoulême v
komiksové soutěži. Někteří návštěvníci-sběratelé jsou dokonale vybaveni, nosí si s sebou rozkládací rybářskou židličku, na níž čekají ve frontách u autorů, když na ně dojde řada, rozloží si ji u autora a konverzují s ním. U mě fronta většinou není, ale lidi si chtějí často povídat, tak vyprávím kostrbatě zas a znova o Čerwuišovi, jaká je to zvláštní historie.
Večer je vernisáž výstavy Constellations v Maison des auteurs, potkávám staré známé, některé teda, je tu už plno nových lidí.
27. ledna
 |
| Francoise Mouly |
 |
| Jacques de Loustal a Lorenzo Mattotti |
Ráno vyrážím do města, podepisování mám až od dvou, tak toho chci oběhnout co nejvíc. Nejdřív jdu na setkání s Francoise Mouly a jejími autory z New Yorkeru. Francoise je velmi šarmantní dáma, zajímavě mluví o tom, jak se snaží předvídat možné události tak, aby měla připravené obálky dopředu (stále se marně čeká na velkou bouři...), jak vybírá autory. Z publika se ozývá dotaz, který se nabízí: jak se člověk může stát autorem New Yorkerových obálek? Odpověď se taky nabízí: poslat svoje věci. FM prý svědomitě prohlíží všecko, co k ní dorazí. Pánové Loustal a Mattotti jí spíš přizvukují, ke slovu se moc nedostanou. Bohužel do Angoulême nedorazil Chris Ware, který tu měl být a na kterého jsem se těšila nejvíc.
 |
| výstava španělského komiksu |
Výstava španělského komiksu
Tebeos je hned ve vedlejším sále. Jsou tu zastoupení autoři
Paco Roca, kterého jsme loni ubvítali na Komiksfestu,
Felipe Hernández Cava, Bartolomé Seguí, Kim, Antonio Altarriba, Miguel Gallardo, Sonia Pulido, Santiago Valenzuela, Juanjo Guarnido
a další.
(pokračování příště)
V jedné vitrince jsou razítka pro nakladatele. Text jednoho z nich: "Máme tu čest Vám oznámit, že vydáme Vaši autobiografii, ale to nic nezmění na Vašem zasraném životě."
