středa 26. září 2012

Signály z neznáma


Kurátoři výstavy Pavel Kořínek a Tomáš Prokůpek

Dnes se otevřela v brněnském Domě umění velká výstava (900m2), která se pokouší mapovat celou historii českého komiksu. Úkol hodně těžký, ambiciózní a záslužný. Kurátoři Tomáš Prokůpek a Pavel Kořínek zvolili šťastný princip tématických okruhů napříč desetiletími, který ukazuje komiks jako umění mnoha tváří. Výstava, svým významem i rozsahem nebývalá, se v lednu představí i v Praze v DOXu.
Tady je pár fotek z vernisáže.
Jedna z úvodních performancí - Bobík, Mirek Dušín, Příšera a Fifinka
Sál "Nových hrdinů"
Na výstavě je taky čtenářský koutek, kde je toho ale zatím ke čtení poměrně málo.
Lukáš Fibrich u svého Kocoura Mourrisona


Pán Jaguárů - stránka z komiksu, pojednávajícím o A.V.Fričovi a jeho hrdinském extempore s krokodýlem.V r. 1997 nakreslil Jiří Petráček, scénář Yvonna Fričová a Rudolf Baudis.



Pašíkova pomsta od Josefa Lady z r. 1917


čtvrtek 20. září 2012

Prof. Chytráková No.1













Se začátkem zimního semestru se blíží i moje pedagogické působení v Plzni na Ústavu umění a designu. Moje příprava je provázena zrodem postavy Prof. Chytrákové.

sobota 8. září 2012

Rodolfo Ferreira Frič v Praze

Rodolfo Ferreira Frič na letišti
V úterý 4. září přiletěl do Prahy Rodolfo Ferreira Frič, vnuk Alberta Vojtěcha Friče. Vitální usměvavý sedmdesátník je jedním z mnoha dětí Herminie Ferreira Fric, dcery Alberto Vojtěcha Friče, již zplodil s indiánskou dívkou Lorai - Černou kachnou při své druhé cestě do Jižní Ameriky v r. 1905. AVF zemřel v roce 1944, když Rodolfovi byly dva roky. Přes půl století pak ještě trvalo, než se o existenci indiánské větve rodiny Fričů dozvěděli jejich příbuzní v Praze, protože cestovatel Alberto se o své dceři nikdy nikomu nezmínil, a dokonce se ani neví, zda o ní sám věděl. Víc se dozvíte na stránkách, které Rodolfovi založila Yvonna Fričová, žena Fričova českého vnuka Pavla. Stránky jejich sdružení Checomacoco přinášejí také podrobné informace o české pomoci Čamakokům.
Vítání Rodolfa v Ruzyni (foto Pavel Frič)
Rodolfo přijel, aby pokřtil Indiánskou knížku, která právě vychází. Potkávají se v ní jeho texty s texty jeho slavného dědečka, dělí je propast téměř stoletá. Oba vyprávějí indiánské mýty, tak, jak je k nim donesla ústní tradice.
Indiánská knížka, nakladatelství Titanic


Krom toho kniha obsahuje také Rodolfovy dopisy a některé další texty. Jako červená nit nás provázejí obsáhlé a zajímavé poznámky pod čarou.
Rodolfovou mateřštinou je jazyk išir neboli čamakokština, knížku ale napsal španělsky, řečí, kterou se naučil až od misionářů. Jehořeč je jednoduchá, a zároveň vzletná, místy bezděčně legrační, ale ne směšná. Rodolfovy texty skvěle přeložila Yvonna Fričová, která vládne velkým citem pro jazyk a dokázala zachovat křehkou rovnováhu komiky a vážnosti, rozvernosti i opravdového patosu.
Rodolfa se jako chlapce ujali misionáři, když právě prožíval těžké období, naučili ho číst a psát, obrátili jej na víru. V jeho projevu je křesťanská výchova znát: "(...) také nás ochraňuje (Bůh) před všemi formami tradiční kultury našich předků. Dokud totiž budeme setrvávat v bludu našich předků, nikdy si nepolepšíme a nebudeme mít takový život jako civilizovaní lidé (běloši)."
Rodolfo doma v Puerto Esperanza s mou knihou Divoši (foto Pavel Frič)
Včera jsem byla v Divadle Na Prádle, kda se konalo setkání s Rodolfem. Večer připravila Hana Kofránková a s pomocí několika herců představila celou historii "českých indiánů" a řadu mýtů z knížky. Obecenstvo se dobře bavilo a hodně smálo. Znova jsem pak přemýšlela o tom, jak je těžké, spíš nemožné, představit si myšlenkový svět tak odlišné kultury. Spoustě věcem se smějeme, protože jim nerozumíme nebo nám připadají naivní, jiné jsou legrační záměrně.  Konec báje Večernice: "Nešťastný mladík nevěděl, co si počít, hlavou mu vířily výčitky,běhal po lese jako šílený a nakonec se vrhl na zem a stala se z něj ještěrka. Takto to bylo."
Rodolfo zůstane v Čechách až do 11. října a čeká ho pestrý program.
Ještě jeden úryvek z Rodolfova dopisu z 2. srpna 2005, kde oznamuje své rozhodnutí převyprávět indiánské báje:
"Budu vyprávět tak, jak vypravují ve svém jazyce domorodci, ale pokusím se to napsat španělsky. Přeji si, aby se tyto příběhy přeložily do jazyka České republiky, aby tam čtenáři a čtenářky mohli lépe poznat indiány Čamakoko. Doufám, že všemu porozumějí a že to vzbudí jejich zájem. Chápu se pera a tužky, a jestli mraky nezastíní mé slunce v těch dnech, se kterými pro mě Bůh ještě počítá, a zachová mě při životě, snad své čtenáře tímto vyprávěním potěším."
Mucha suerte, Rodolfo!



čtvrtek 6. září 2012