čtvrtek 25. listopadu 2010

Z festivalu Bédéciné v Illzachu

Zase jsem byla na skok ve Francii, v Alsasku, na festivalu Bédéciné v Illzachu, což je v podstatě předměstí Mulhousu. Letěla jsem do Basileje, ale ze Švýcarska neviděla nic, protože na letišti je rozcestník Francie - Švýcarsko - Německo a musíte si vybrat... Takže jsem šla poslušně do Francie a tam už mě posadili do auta a odvezli do hotelu.
Tyhle festivaly jsou zřejmě vždycky naprosto skvěle organizované, o autory je postaráno jako o vzácné drahokamy, protože na takovémto typu festivalů jsou právě autoři tím magnetem, který přitahuje obecenstvo, aby se sjíždělo a v dlouhých frontách čekalo na dedikace. Na internetu najdete spoustu úlovků, které fanoušci pyšně vystavují, stal se z toho zřejmě pro některé lidi skoro druh sportu. Fabien Lacaf mi vyprávěl, že některé lidi si už pamatuje, protože jsou skoro na každém festivalu. Existuje jich velké množství, od těch největších a nejoblíbenějších s dlouhou tradicí až po nově vznikající, jen ve Francii se prý konají tak dva za týden. Je to velký byznys, pro knihkupce, pro antikvární a sběratelské prodejce a pro autory prý taky - doba, po kterou kniha zůstává na knihkupeckých pultech bývá někdy strašně krátká a některá nakladatelství album, které se neprodá po, řekněme, dvou letech, prostě zničí. Proto jsou pro autory festivaly vítanou možností, jak prodat i starší věci a umožnit svým fanouškům se k nim vůbec dostat. Fabien říkal, že se prodalo kolem stovky jeho knížek za ty dva dny.
Festival v Illzachu patří mezi ty větší, bylo tu přes 80 autorů, a kromě toho několik výstav, divadelní představení, různé atrakce pro děti, kapela La Gargote, která hrála pěknou směsici francouzského a keltského folklóru smíchaného s klezmerem a balkánskou hudbou. Krom některých výstav, které byly i jinde ve městě, se vše odehrávalo na jednom místě, v nepříliš vzhledném, zato funkčním kulturáku.
I já jsem seděla dva dny u stolečku a občas nakreslila obrázek do knížek, ovšem o nějakých frontách se samozřejmě mluvit nedá. Potkala jsem tam lidi, co si Zlaté české pohádky koupili už prý v Praze.
Byla tam taky výstava Francise Carina, který v r. 1983 začal kreslit sérii o dobrodružství tajného agenta Victora Sackvilla dle scénářů Françoise Rivièra a na jednom obrázku jsem našla i Prahu s Hanavským pavilonem na Letné (obr.).
Také vystavovaly děti, které soutěžily v rámci festivalového tématu "monstra". Tento obrázek je od osmileté Juliette Chernet. Tak se mi líbil, že si dám tu práci a amatérsky ho zde přeložím.
Text zní:
To snad není pravda! Zase se válíš v trávě!/Zakázala jsem ti to, zašpiníš se! Podívej, jsi celá rozcuchaná./Běž se domů učesat!/ Co to je, tohle?/Mami, mami, mám nějaké potvory v hřebenu!- Ukaž! Ach ne! Zase jsi chytla lidi.Musíme tě vyléčit! KONEC

Abychom také něco zajímavého zažili, vyvezli nás autobusem v sobotu večer po skončení programu v kulturáku na slavnostní večeři do Muzea automobilů v Mulhousu, do jedné z hal mezi staré luxusní bouráky.
Nejsem žádný zvláštní milovník automobilů, ale myslím, že kdybych měla po ruce mulhouské muzeum, možná bych se jím i stala, protože vidět stará auta, ty překrásné nablýskané koráby v knížce a ve skutečnosti jsou dvě zcela rozdílné věci. Tady jich navíc mají takové množství, že není v lidských silách všechno si prohlédnout během jedné návštěvy. Vybírám také fotku - kuriozitu, tyhle dvě dětské miniaturní bugatky sloužívaly opravdu malým řidičům, model vlevo z r. 1928 sloužil synovi egyptského ex-krále Hasana II, druhé vyrobil Bugatti pro svého vlastního syna v r. 1927.
Na dalších obrázcích - sympatický Jean-Pierre Gibrat, komiksová superstar, který bude příští rok prezidentem festivalu (letošním byl Jean-Louis Mourier, který ovšem nepřijel, což se stalo poprvé v historii festivalu. Prý kvůli tomu, že pospíchal s dokončením nějakého komiksu na poslední chvíli.), Thierry Capezzonne, který má italské jméno, je Francouz a žije v Dánsku, na posledním obrázku již zmíněný Fabien Lacaf a Nelly Moriquand, které není bohužel vidět do tváře.





























Po celou dobu festivalu fungoval na nádvoříčku mezi budovami kolotoč- socha, kde místo pouťových autíček a barevých dopravních prostředků děti jezdily na "kravách", vytvořených s velikou fantazií a invencí z přírodních materiálů a kovu, který poháněli sami rodiče tím, že jednu takovou vedle stojící krávu-sochu "dojili", pohybovali pákami na místě vemene, a tím roztáčeli složitý mechanismus, který otáčel kolotočem. K tomu hrál L´Orgameuh, volně česky "Orchestribůůn", neodolatelný přístroj, který jsem si nafilmovala i s jeho autorem, sochařem Christianem Fournierem. Prý s ním jezdí po světě, slíbil, že kdyby se chystali do Prahy, dá vědět...

video.

pondělí 8. listopadu 2010

Ceny Muriel

V sobotu, hlavním dni festivalu Komiksfest, byly večer uděleny ceny - tady je můj výběr (daný též částečně mými fotografickými dovednostmi) nově oceněných. Gratuluji!
Hlavní cenu za nejlepší komiks si odnesl Pavel Čech za svoje Tajemství ostrova za prkennou ohra dou.

Máša Bořkovcová a Vojtěch Mašek převzali cenu za nejlepší scénář ke komiksu Albína, který vytvořili spolu s Markétou Hajskou.
Joachim Dvořák, výkonný ředitel festivalu uvádí vítěze kategorie nejlepšího krátkého komiksu Václava Šlajcha, kterou dostal za Historii Metodeanu. V pozadí Jana Fantová, programová ředitelka a vedle oceněného stojí Berenika Saudková, která se chystá předat cenu. Sama cenu také převzala za svého tatínka Káju Saudka, který byl oceněn cenou Muriel za Muriel a oranžová smrt v kategorii nejlepší kresba.
Oceněn za nejlepší strip byl talentovaný a plachý Jaromír Plachý, jehož Jiné světy vychází v časopise Psyc hologie dnes a na tuto cenu už byly nominovány ve dvou předešlých ročnících. Plachý, který studuje animaci a ilustraci na Umprum, na festivalu představil také svoje krátké filmy.

A ještě tři obrázky navíc:



Barbara Šalamounová se chystá na přednášku o plzeňské škole Ústav umění a designu, kde vyučuje ilustraci a se studenty se zabývají i komiksem.Na dalším snímku José Alaniz přednáší na téma handicapovaných v americkém superhrdinském komiksu. A na závěr Emmanuel Guibert mluví o vzniku svého komiksu Alanova válka.

pátek 5. listopadu 2010

Komiksfest

Jose Alaniz, profesor slovanských jazyků a literatury na univerzitě ve Washingtonu vydal letos knihu o ruském komiksu a teď sbírá materiál pro knihu o východodoevropském komiksu. Na Komiksfestu je už podruhé.
Jose Alaniz ze Seattlu
David Krančan je mladý výtvarník z Ljubljaně, který studoval na Umprum u Juraje Horvátha ilustraci a teď pracuje zejména pro slovinský Stripburger, komiksový časopis, který vychází už osmnáct let  a těší se ve světě docela velkému věhlasu. Spolu se svými kolegy ze Stripburgeru přivezl do Prahy jednu z výstav, které jsou k vidění na Novoměstské radnici pod názvem Divoký východ. Další výstavou jsou práce Igora Baranka a ve třetí se představuje sympatický lotyšský komiksový magazín kuš!, který také uvádí výstavu The Last Match, o které jsem tu už psala.

Emmanuel Guibert z Paříže
David Krančan z Ljubljaně

Ve Francouzském institutu (Štěpánská 35) se dnes otevřela veřejnosti výstava Japonec francouzského komiksového autora Emmanuela Guiberta, která tu vydrží až do konce roku. U nás mu vyšla Alanova válka, jejíž poslední, třetí díl pokřtí autor v sobotu v NODu, na hlavním dni Komiksfestu. Natočila jsem malé video z jeho autogramiády - zatím mě nepřestalo bavit koukat kreslířům pod ruku...

video