Lucie Lomová

Divoši v Táboře

2012-02-26T11:24:00.001+01:00

V sobotu 25. února jsem byla představovat Divochy v Táboře v malém, ale krásném knihkupectví Baobab u. Přišlo plno chytrých dětí s rodiči. Děkujem manželům Tereze a Jurajovi Horváthovým za vlídné přijetí!

Tyl´s watch in English

2012-02-11T16:39:00.002+01:00

Today Ulli Lust published my comics Tyl´s watch on her webpage electrocomics.com. It was translated into English by Mike Allen. You can dowload it for free and share it as you want. There are many beautiful comics from different european authors, worth your attention!
______________________________

Dnes zveřejnila Ulli Lust můj komiks Tylova hlídka na svých webových stránkách electrocomics.com. Do angličtiny ho přeložil Mike Allen. Můžete si ho stáhnout a šířit, jak je libo. Najdete tam taky spoustu dalších komiksů různých evropských autorů, které si zaslouží Vaši pozornost!

Nicholas Winton

2012-02-07T17:28:00.006+01:00

Komiks pro únorové číslo časopisu Bridge připomíná vzácného člověka Nicholase Wintona a jeho odvážnou akci s vypravením vlaků, které v roce 1939 na poslední chvíli odvezly z českého území stovky židovských dětí.

(Pro velké zobrazení klepněte na obrázek nejdřív levým tlačítkem, když vyskočí, tak pravým tlačítkem, zadejte "zobrazit obrázek" a pak lze použít lupu.)

Proletář

2012-02-05T01:19:00.000+01:00

"Zerach ten nový obrázek pozoroval a nějak mu to nešlo do hlavy."

Nová ilustrace do časopisu Maskil k povídce Avroma Reyzena (1876 - 1953) Proletář na čerstvém vzduchu.

Angoulême 2012 - II.

2012-02-01T15:14:00.010+01:00

(Pokračování)
28. ledna

Vincent Sardon: L´atelier noir

V sobotu podepisuju hned od rána, davy návštěvníků postupně sílí a odpoledne příliv vrcholí. V polední pauze jdu do divadla, ale začátek projekce Mattottiho filmu Triumf barvy jsem zmeškala. Prohlížím aspoň výstavu Černý ateliér Vincenta Sardona v suterénu divadla. Sardon publikoval v nakladatelstvích L’Association, Delcourt či Ego Comme X a na výstavě představuje opulentní množství autorských razítek.

Razítka pro nakladatele

V jedné vitrince jsou razítka pro nakladatele. Text jednoho z nich: "Máme tu čest Vám oznámit, že vydáme Vaši autobiografii, ale to nic nezmění na Vašem zasraném životě."

Festivalové programy probíhají po celém městě, každou půlhodinu začíná několik akcí zároveň a je nemožné stihnout všecko, oč by člověk stál. Jdu do jednoho ze sálů konzervatoře, kde Paul Gravett představuje francouzské vydání svojí knihy 1001 komiksů, které v životě musíte přečíst. Nebylo by marné mít takovou knížku v češtině. Výběr se v anglické a jazykové verzi trochu liší vzhledem k tomu, co je v daných jazycích dostupné.
Pak v divadle projekce filmu o Chrisu Wareovi Umění paměti (Un art de mémoire), viděla jsem už po kouscích na internetu. Ware říká něco jako, "Já vám nic zajímavýho neřeknu, stále jenom sedím u stolu a pracuju. Opravdovej život mě míjí, jsem pořád doma...Když jsem byl malej, bydlel jsem dlouho u babičky, nutila mě, abych si chodil hrát ven, ale nakonec to vždycky vzdala a nechala mě si kreslit. Je v tom něco perverzního, být komiksovým autorem, asi je to pro lidi, se kterýma se nikdo nechtěl kamarádit, když byli malí..."

Než jdu zase podepisovat, stíhám se ještě podívat na výstavu švédského komiksu dole v Batiment Castro. Expozice je to skromná, na téma Augusta Strindberga. Figury na fotce jsou dílem Anneli Furmark, která vytvořila krátký komiks o tom, jak se Strindberg zničehonic objeví v roce 2008 a nestačí se divit. Anneli je jednou z autorek mého nakladatelství, stejně jako Loka Kanarp a Carl-Michael Edenborg, taky ze Švédska, tak spolu při společné večeři mluvíme. Ve Švédsku je komiks v poslední době prý taky na vzestupu, je tam teď prý spousta feministických komiksů nevalné kvality. Taky se prý dbá se mnohem víc na příběh než na kresbu, což se na výstavě dá pozorovat. Nejvíc se mi asi líbí práce Knuta Larssona, s nimiž jsem se už setkala dřív.
Bus mě veze zpátky a uvědomuju si, že jsem právě přišla o setkání s Charlesem Burnsem, které zrovna probíhá na jiném místě. No jo, tak někdy příště.

Marc-Antoine Mathieu (vlevo)

Kromě stanu Forum de Nouveau Monde je na druhém konci centra stan Le monde des Bulles, kde sídlí velká nakladatelství jako Delcourt, Lombard, Soleil, Dargaud a kde probíhají ty pravé honby za autogramy, které vyžadují dlouhé stání ve frontách. Některé autogramiády jsou dokonce jen na lístky, které si předem musíte jít vyzvednout. Ve stanu je taky pódium, kde probíhají rozhovory s autory nominovanými na některou z cen. Zastihuji na pódiu na chvíli Marc-Antoine Mathieua v rozhovoru o jeho poslední knížce 3´´, která je experimentálním komiksem s detektivní zápletkou, odehrává se ve třech vteřinách. Používá nepřetržité přibližování, prostřednictvím kterého odhaluje další a další věci, ještě jsem to nedočetla...
Společná večeře se koná v restauraci U babičky, obsluhuje výrazně nalíčená paní v natáčkách a pestré domácí zástěře, které se podepisujeme - a kreslíme - do speciální knihy. Je to Thierryho bývalá spoluherečka z amatérského divadla. Nakladatelství objednalo dva stoly, u jednoho L´An 2, u druhého druhá komiksová odnož Actes sud. Ale jak je to ve Francii časté, jakmile se dojí dezert, už se jde pryč, a tak se s mými spolubydlícími ještě snažíme někde uchytit, ale všecko je přecpané, lidi stojí na ulici v zimě - už přituhuje , tak kupujem zásoby a jdeme do našeho domku pod kopcem, abychom pokračovali v zábavě.
29. ledna
Rychle to uteklo. Když skončím poslední podepisování, konečně se chvíli taky potuluju po našem stanu.

François Ayroles

Ulli Lust

Jon Mc Naught

Brecht Evens

Felix, za ním Brecht

Felix Pestemer a Stephane Courvoisier

Blutch, Goossens a moderátor Stéphane Beaujean

Oficiální stránky festivalu, kde najdete mj. vítěze letošních cen.
Na stránkách Komiks.cz - tady 1. díl - a tady 2. díl - si můžete přečíst moji reportáž z Angoulême z roku 2007.
Tady je reportáž Tomáše Prokůpka na Komiksáriu z loňského festivalu.

Angoulême 2012 - I.

2012-02-01T01:00:00.008+01:00

V malebném městečku na kopci nad řekou Charente se letos konal už 39. ročník mezinárodního komiksového festivalu, který je považován za největší a nejdůležitější na světě. Organizátoři se i letos snažili dostát této pověsti. Nespočet výstav, setkávání, projekcí, kreslených koncertů, programy pro děti, obrázky všude, kam se podíváte.Mnozí obyvatelé městečka se sestěhují, aby pronajali své byty a domky a město mnohonásobně zvýší počet obyvatel přičemž spousta návštěvníků dojíždí z blízkého okolí,.Zaslechla jsem, že letos festival navštívilo 250 000 lidí.

Presidentem festivalu byl letos Art Spiegelman, zásadní postava světového komiksu, který získal v roce 1992 za svůj již legendární opus Maus Pullitzerovu cenu a také díky tomu začal být komiks považován za druh umění, které si zaslouží všeobecnou pozornost. V Angoulême představil na velké retrospektivní výstavě Co-mix i svoje další práce a dokázal tak, že skutečně není autorem jedné knihy. Dorazil i se svojí francouzskou ženou Francoise Mouly, která spolu s ním stála u založení časopisu Raw a dnes je uměleckou ředitelkou v New Yorkeru, kde se stará o podobu titulních stránek. Tradičně jsou to původní ilustrace významných autorů jako jsou vedle Spiegelmana Chris Ware, Lorenzo Mattotti, Jacques de Loustal, Daniel Clowes a mnozí další.
Spiegelman se podílel také na výstavě Art Spiegelman: Privátní muzeum v Muzeu komiksu, kde podle svého vkusu zmapoval historii komiksu. Velkolepá přehlídka, která vytáhla do vitrin stránky z depozitáře zdejšího muzea, ale také z nejrůznějších zdrojů v USA a jinde.Kurátorem výstavy je Thierry Groensteen.

25. ledna
Do Angoulême jsem dorazila ve středu večer, těsně jsem prošvihla vernisáž. (Spiegelman se jí ovšem prý nezúčastnil, protože ještě dohlížel na dokončení instalace svojí výstavy na opačném břehu řeky v Batiment Castro.)

Anke Feuchtenberger: Berceuse for Noah, 2011


David B

V sousedních prostorách jsem si prohlídla senzační expozici Jiná historie: Komiks, malované dílo. Představují se tu vedle komiksových stránek i obrazy komiksových autorů, které dokládají jejich uměleckou mnohotvárnost a šíři talentu. Princip vpodstatě stejný jako byla naše výstava Umění v komiksu, komiksovost v umění, která putovala několik let po českých centrech.
Najdeme tu v nezvyklé podobě autory jako jsou Hergé, Philippe Bertrand, Alex Barbier, Régis Franc, Guy Peellaert, David B, Enki Bilal, Joseph Gillain a další.
Je první den večer a už mám pocit, že víc obrázků moje oči nepoberou. Potřebovala bych tu na každou výstavu mnohem víc času než mám a je mi líto, že už předem je mi jasné, že všecko nestihnu...
26. ledna
Bydlím v maličkém domku na opačné straně kopce než před dvěma lety, ráno přivádí Thierry dalšího autora z našeho nakladatelství, Felixe Pestemera, Němce z Berlína, který je tu se svou čerstvou knížkou Prach předků ( La Poussière des aïeux), která vypráví o kultu mrtvých v Mexiku, kde Felix několik let žil. Ještě s náma bydlí Stephan Courvoisier (Pages intérieurs) a Alexandre Franc (Victor et l’Ourours), který se ale nečekaně musí zas hned vrátit domů.

Ruta Briede (Lotyšsko)

Dopoledne prohlížím výstavu Europe se dessine. Je instalovaná na dobrém místě, ve velkém stanu v centru města u sochy Hergého, jemuž někdo nasadil obrovské brýle. O téhle výstavě jsem tu už před časem psala, Odmítla jsem účast, protože se mi zdálo, že zadání je tendenční, účelové, propagandistické, a protože jsem se dozvěděla, že jakákoli kritika EU je striktně zakázána. Teď jsem si výstavu prohlížela se smíšenými pocity, vůbec není tak tendenční, jak se to chystalo, některé komiksy jsou moc pěkné, je tu zastoupeno 50 evropských autorů. Někteří z nich (jako například Jaromír 99, jehož obrázek jsem tu s radostí našla) nakreslili jednu velkou kresbu, jiní přispěli krátkými příběhy, jejichž hlavní hrdinkou je vždycky mladá Belgičanka na cestách po Evropě. Původní zadání bylo, že půjde o komiksy beze slov, z toho však sešlo. Stejně se ovšem nemohu zbavit pocitu, že je to jaksi příliš na objednávku, že to má charakter účelové akce.

Hlavní transparent výstavy Evropa (se) kreslí

Jaromír 99 - reprezentant ČR

Stavuji se v Maison des auteurs, jímá mě nostalgie, zdravím se s Brigitte a Pili, dušemi celého domu a známou cestou mířím dolů k řece, kde je od jedné vernisáž Spiegelmannovy výstavy. Jdu pozdě, lidí a novinářů jako much, uprostřed AS s ženou, novináři se můžou pominout, vypadá to spíš jako kdyby přijel Obama a ne prezident festivalu.

Skici a finální podoba

Jack in the box, knížka pro děti

Pas Anji Spiegelmanové

Kresba A.S.

Výstava je překrásná, Spiegelmanův vtip a invence jsou okouzlující. Je tu vystaveno nespočet stránek z Mausu (celý?), k tomu skicy, fotografické dokumenty, v jedné vitrínce vycpané myšky. V další části výstavy díla pro děti, v jiném sále rané věci, taky dokumentární komiksy, obálky, Raw, ilustrace. Obdivuju, že Spiegelman neztrácí nervy ani v tlačenici, která tu kolem něho nastala. V jedné ruce elektrickou cigaretku, v palbě blesků trpělivě výstavou provází přítomnou celebritu, ministra školství, myslím. Novináři shazují jeden z obrázků, ani ředitel Muzea neztrácí klid, když dávají všecko do pořádku.
Jedu festivalovou autobusovou linkou na kopec, na Náměstí New York, kde je náš stánek nakladatelství Actes Sud/L´an 2 ve stanu Nouveau Monde, rozbaluju nádobíčko a ve dvě začínám s dedikacemi. Zdraví mě má bývalá studentka Lenka z Plzně, která vyhrála zájezd do Angoulême v komiksové soutěži. Někteří návštěvníci-sběratelé jsou dokonale vybaveni, nosí si s sebou rozkládací rybářskou židličku, na níž čekají ve frontách u autorů, když na ně dojde řada, rozloží si ji u autora a konverzují s ním. U mě fronta většinou není, ale lidi si chtějí často povídat, tak vyprávím kostrbatě zas a znova o Čerwuišovi, jaká je to zvláštní historie.
Večer je vernisáž výstavy Constellations v Maison des auteurs, potkávám staré známé, některé teda, je tu už plno nových lidí.
27. ledna

Francoise Mouly

Jacques de Loustal a Lorenzo Mattotti

Ráno vyrážím do města, podepisování mám až od dvou, tak toho chci oběhnout co nejvíc. Nejdřív jdu na setkání s Francoise Mouly a jejími autory z New Yorkeru. Francoise je velmi šarmantní dáma, zajímavě mluví o tom, jak se snaží předvídat možné události tak, aby měla připravené obálky dopředu (stále se marně čeká na velkou bouři...), jak vybírá autory. Z publika se ozývá dotaz, který se nabízí: jak se člověk může stát autorem New Yorkerových obálek? Odpověď se taky nabízí: poslat svoje věci. FM prý svědomitě prohlíží všecko, co k ní dorazí. Pánové Loustal a Mattotti jí spíš přizvukují, ke slovu se moc nedostanou. Bohužel do Angoulême nedorazil Chris Ware, který tu měl být a na kterého jsem se těšila nejvíc.

výstava španělského komiksu

Výstava španělského komiksu Tebeos je hned ve vedlejším sále. Jsou tu zastoupení autoři Paco Roca, kterého jsme loni ubvítali na Komiksfestu, Felipe Hernández Cava, Bartolomé Seguí, Kim, Antonio Altarriba, Miguel Gallardo, Sonia Pulido, Santiago Valenzuela, Juanjo Guarnido
a další.
(pokračování příště)

Nextcomic postcard exhibition

2012-01-19T12:28:00.001+01:00

Pohlednice pro Linec. Tamější komiksový festival Nextcomic plánuje výstavu originálních obrázků-pohlednic na téma Home sweet home, ke které přizval spoustu kreslířů.Výstavu pořádá Atelierhaus Salzamt, v jehož krásných prostorách na nábřeží Dunaje bude nainstalovaná. Vybrané kousky pak vyjdou v katalogu.
Čtvrtý ročník festivalu Nextcomic se koná od 15. do 23. března 2012 na 25 místech v Linci i v městech Wels a Hagenberg.

Nový komiks pro SAD

2012-01-07T01:29:00.000+01:00

Příští týden snad dokončím sedm stránek prvního dílu nového detektivního komiksu z divadelního prostředí, který bude vycházet v dvouměsíčníku Svět a divadlo (SAD). Tamtéž před několika lety vyšla i moje Tylova hlídka, která později zabloudila taky do Aarghu!, Stripburgeru a italského časopisu Black. Hrdiny Tylovy hlídky jsem si velmi oblíbila a už se mi po nich stýskalo. Rozhodla jsem se proto některé z nich znovu obsadit, v čele s Ditou Oulibskou, nesmlouvavou divadelní kritičkou.
Komiks se bude jmenovat NA ODSTŘEL.

Lednové zprávy

2012-01-02T23:30:00.008+01:00

Již po páté bude Asociace Artemisia vyhlašovat vítězku ceny Prix Artemisia. Můj komiks Divoši (Les Sauvages) byl spolu s dalšími deseti komiksy také nominován. Cena má ocenit ženské autorky, ve Francii je jich sice docela dost, ale stále mnohem míň než mužských autorů. Na stránkách Actuabd.com se rozvinula debata o tom, zda se jedná o nepřípustnou pozitivní diskriminaci anebo je to chvályhodná snaha povzbudit komiksářky a upozornit čtenáře na jejich knihy, které přinášejí do komiksového světa nová témata a ženský pohled na svět.
O vítězce se rozhodne 9. ledna a cena bude vyhlášena 10. ledna v 18,30h v knihkupectví La Hune (Librairie La Hune, 170 Boulevard Saint-Germain, Paris), které je shodou okolností jen malý kousek od Českého centra. Nominované knihy tam budou vystaveny od 4. do 12. ledna.

Aktualizace: Vítězkou Ceny Artemisie je Claire Braud s albem Mambo. Gratuluji!

Letos se chystám se a těším po pěti letech opět na festival do Angoulême, kde budu mít autogramiády u stánku Actes Sud/Éditions de lÁn 2.
Mes horaires de dédicaces au festival d´Angoulême:
jeudi 26.1 - 16:00 -18:00
vendredi 27.1.- 14:00 - 15:30 et 17:30 - 19:00
samedi 28.1.- 10:00 - 11:00 et 15:30 - 17:00
dimanche 29.1.- 10:30 -12:00
Vous pouvez me trouver chez Actes sud/Éditions de l´An 2, dans le Forum de noveau monde, stand No.27, Champs de Mars.

Fotografie Tomáše Nováka, který fotí hosty Radiožurnálu pro svou internetovou galerii.
Koncem října tam se mnou mluvil obdivuhodně pohotový a milý Václav Žmolík.

2012

2011-12-29T11:59:00.000+01:00

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK

HAPPY NEW YEAR

BONNE ANNÉE

GLÜCKLICHES NEUES JAHR

Václav Havel ( *5. 10. 1936 Praha - +18. 12. 2011 Hrádeček)

2011-12-19T11:49:00.002+01:00

Foto: Tomki Němec

Cítím velký smutek. Václava Havla si vážím pro jeho lidskou velikost, jako umělce i jako politika. Zůstává tu po něm velké prázdno, ale také a hlavně všechno to, co udělal pro nás, pro celou zem, pro svět. Jeho život i dílo je pro nás všechny výzvou i povzbuzením.
Jsem ráda, že odešel tak klidně a dobře. Že se mohl krátce před smrtí setkat s Dalajlámou, který mu daroval bílý šál, který se dává pro štěstí, ale také na rozloučenou, a zlaté kolo, symbol duchovní změny, ochrany a schopnosti překonávat překážky.
R.I.P.

Tohle je dopis, který jsem mu napsala, když vyšla Anna chce skočit. Nevím, zda ho někdy četl a zda viděl, jak jsem ho v komiksu zpodobnila. Ale to není důležité.

V Praze, 8. srpna 2006

Vážený a milý pane presidente!

Posílám Vám svůj komiks Anna en cavale, který koncem srpna vychází ve Francii, spolu s českým textem. Doufám, že by příští rok mohl vyjít i u nás česky.

Dovolila jsem si totiž ve svém fiktivním příběhu použít Vás coby klíčovou dramatickou postavu zachránce v dobré víře, že Vás to nemůže urazit či pohoršit. Nepochybujte, prosím, o tom, že jsem z Vás učinila komikovou postavičku, aniž by to bylo v rozporu se vší mimořádnou úctou a obdivem, který k Vám i k Vašemu dílu odedávna chovám.

Jak jste se víckrát sám se svých spisech zmínil, Váš život a Vaše účinkování v dějinách působí samy o sobě jako zdařilá absurdní hra. Stávají se tak fenoménem, který jsem ve svém příběhu nemohla odolat použít.

Doufám ve Vaši shovívavost a přeji Vám jenom to nejlepší a hodně zdraví,

s velkou úctou

Lucie Lomová

Benefiční prodej tisků

2011-12-13T13:00:00.006+01:00

Vrátily se mi kvalitní tisky z několika výstav, a proto zahajuji benefiční prodej tisků. Kompletní nabídku najdete na stránce, kam se dostanete po kliku na pravé části této strany. Celý výtěžek půjde na podporu indiánů Čamakoků, kterou už léta úspěšně vykonává společnost www.checomacoco.cz . Zařazuji do prodeje obrázky z Divochů, Tylovy hlídky (anglické texty) a komiksu Anna chce skočit. Stránky z Divochů jsou bez textů, ale pokud si budete přát, mohu ho tam tužkou dopsat (tuš by se na papíře asi rozpíjela). Všechny tisky budou podepsané, bezpečně zabalené proti zmačkání cestou.
Ještě očekávám návrat velkoformátových tisků z výstavy v Plzni, které zařadím, jakmile dorazí.
Za cenu jednoho tisku si budou moci indiáni koupit ku příkladu devět ovocných stromků.
Více informací: Benefiční prodej tisků.

Raba Suli

2011-12-05T16:02:00.002+01:00

Tento týden pokřtí Boris Filan závěrečnou knihu své trilogie s názvem Raba Suli - Bratislava III, kterou vydává Slovart. Kreslila jsem obálku (a předsádku). Není to komiks, ale vzpomínková kniha o dětství a mládí v Bratislavě, jejíž tehdejší podoba a atmosféra už patří dávno minulosti. Křest se koná ve čtvrtek 8. prosince v 17,00 hodin v Café Reduta v Mostové ul. č.2 v Bratislavě, kdybyste měli cestu kolem...

Adventní kalendář

2011-12-02T12:34:00.003+01:00

Pro web České televize jsem nakreslila interaktivní adventní kalendář, kde je pro návštěvníky každý den připraven jeden dárek. Najdete ho tady.
Nezapomeňte zapnout zvuk.

Alexander Fleming

2011-12-01T17:43:00.000+01:00

Prosincový Bridge přináší příběh objevitele penicilinu a jeho tří následovníků, kteří umožnili jeho užití.

Čekomakokové s komiksem

2011-11-20T16:45:00.001+01:00

Clemente López, šaman

Podívejte se do Gran Chaca, k hornímu toku řeky Paraguaye, do končin, kde se odehrává část příběhu mého komiksu Divoši, kde dodnes žijí potomci Alberta Vojtěcha Friče. Letos v létě k nim Divoši doputovali, sice v češtině, ale s přiloženým španělským překladem.
Fotografie: www.checomacoco.cz , kde najdete i další zajímavé informace o indiánech a české pomoci.

Sdružení Checomacoco pořádá v neděli 27. listopadu 2011 v 18 hodin v Divadle na Dobešce (Praha 4-Braník, Jasná I. 1181/6) přednášku se světelnými obrazy, kde se o jejich činnosti můžete dovědět víc.

Yvonna Fričová představuje knihu - na pravém obrázku dáma v bleděmodrém je překladatelka do čamakokštiny Hadasa

Angela, vnučka A.V. Friče

Úplně nalevo Andrea Fajkusová, které děkuji za španělský překlad, pán vpravo je Rodolfo Ferreira Frič, vnuk AVF, který sám také píše. Holčička u sloupu se jmenuje Draga podle české manželky AVF.

Studenti zemědělské školy v Belénu nedaleko Concepciónu sledují na monitoru obrázky z komiksu.

Darda

2011-11-11T23:51:00.000+01:00

V nakladatelství Druhé město vychází nová kniha Ireny Douskové, Darda. Volné pokračování Hrdého Budžese a knížky Oněgin byl Rusák, Helence Součkové se dějí další nemilé věci.. Kreslila jsem obrázek na obálku.

Původní obrázek, který se na obálce zčásti topí v temnotách a některé postavy nenacháejí uplatnění.

Komiksfest a rušný listopad

2011-11-11T02:35:00.008+01:00

Posledních čtrnáct dní bylo pro mě hodně rušných, na samotné kreslení moc času nezbývalo. Byla jsem besedovat s šikovnými dětmi v knihovně v Náchodě, která sídlí v krásné funkcionalistické budově z r.1931 od architekta Otakara Novotného. Na Open party Komiksfestu jsem se zúčastnila Komiksové Cha-chy, 20 promítaných obrázků a 20 vteřin povídání k jednomu. Dopředu jsem si ten časový limit nevyzkoušela, tak to bylo trochu zběsilé, dvacet vteřin je hodně málo.

Pascal Rabaté

Pascal Rabaté a Michal Uhl, který výborně překládal

Těšila jsem se do Francouzského institutu, kde má výstavu Pascal Rabaté, představuje obrázky ze svého Ibikuse, velkolepého díla, který vydalo v češtině před nedávnem nakladatelství Mot ve svazku o více než pěti stech stranách. Po vernisáži s ním byla zajímavá debata a pak ještě kreslil věnování. O Rabatém jsem tu už, myslím, psala ve svých zápiscích z Angouleme. V Praze se představil taky jako režisér dvou filmů, které natočil podle svých komiksů - Potůčky a Prázdniny u moře. Dávám přednost těm komiksům. Pak zas odjel - je škoda, že málokterý host vydržel až do konce festivalu.

Konstantin Komardin z Moskvy, José Alaniz z Washingtonu a Christian Wellmann z Lince. Ten byl obhlédnout terén, protože sám je kurátorem tamějšího festivalu Nextcomic.

Markéta Pilátová, Paco Roca a Dario Adanti

Jana Fantová, programová ředitelka Komiksfestu, uvádí

Ve španělském institutu Cervantes mají výstavu Paco Roca a Dario Adanti, sympatičtí chlapíci, jejichž tvorba je hodně odlišná, ale jejich souhra při besedě moderované Markétou Pilátovou byla skvělá. Dario prozrazoval svoje fígle, jak uspět v konkurenčním boji a oba mluvili zajímavě o své práci a situaci komiksu ve Španělsku.

Paco Roca

Dario Adanti

Z programu Komiksfestu jsem toho viděla celkem málo, protože jsem v pondělí instalovala, ve středu byla na vernisáži výstavy Na cestě k animaci, která je v Západočeském muzeu v Plzni. S Barbarou Šalamounovou tam máme jednu místnost, Bára vystavuje obrázky ze své poslední knížky Obrázky z československých dějin, kterou dělala taky pěkně dlouho, a já Divochy.

Barbora Šalamounová, já, Čechové a Divoši

Celkový pohled na výstavu

Figuríny-autoportréty-hlídačky občerstvení

V pátek jsem jela znova do Plzně, na poslední, třetí komiksový workshop, který jsem vedla v Ústavu umění a designu, takže jsem přišla o vernisáž Fredericka Peeterse v Prvním podzemním antikvariátu v Hybernské ulici, která ale stále trvá. Peeterse jsem viděla až na závěrečném večeru Komiksfestu.

Překladatel, Frederick Peeters a Tomáš Chlud, jeho nakladatel

Dostala jsem dvě skleněné sošky Muriel, za nejlepší scénář a za nejlepší album roku. Děkuju všem za gratulace.

Cherwuish en español

2011-10-29T01:30:00.001+02:00

Radio Nandutí
La nacion.com.py
La bitacora de maneco
Red latina sin fronteras
Ajintem.com

Lawrence z Arábie

2011-10-27T11:26:00.001+02:00

Listopadové číslo časopisu Bridge přináší komiks o životě výjimečného muže Lawrence z Arábie, který pomáhal Arabům v boji proti Turkům. Také je učil terorismu...

Noc v Paříži

2011-10-26T16:13:00.000+02:00

Ilustrace k povídce Rút Sidonové Heike a Judith

Artshop

2011-10-23T01:32:00.000+02:00

Dnes otvírám virtuální obchod se svými obrázky, cestu tam najdete v menu napravo. Přeju příjemnou procházku galerií!

V Paříži

2011-10-17T00:48:00.003+02:00

Mám za sebou pět dní v Paříži, kde jsme byli s Vojtěchem Maškem hosty Českého centra a představili tam svoje poslední knížky, které vyšly letos taky ve Francii - já Divochy, on byl vyslancem tříčlenné autorské jednotky (on plus Markéta Hajská a Máša Bořkovcová), která se spojila k vytvoření trilogie O přibjehi, ve Francii vydané v jednom svazku. Ubytovaní jsme byli přímo v Centru, vysokém starém činžáku v ulici Bonaparte, kousek od St. Germain des Prés. Takže jsme měli kousek (nebo to, co v Paříži znamená "kousek") cesty od Seiny, Louvru, Notre Dame atd.

Mašek a kniha - čerstvá, nová, v novinkách

Lomová a kniha - téměř nová, leč již ve slevách

Nejdřív jsem vyrazila do komiksových secondhandů a moje odhodlání neutrácet vzalo rychle zasvé. Jak byste se zachovali v situaci, když vidéte před sebou čerstvé Acme novelty Chrise Warea, které místo původních třiceti stojí jen osm euro? A tak podobně.

Rue Bonaparte, kde sídlí České centrum, jehož osádka nám pokytla vřelé přijetí a milou společnost, díky!

Bylo teplo jak u nás začátkem září, dalo se tedy trávit celé dny venku a prokládat to výstavama. Kupříklad senzačním Munchem v Centre Pompidou nebo tamtéž halucinogenní výstavou japonské umělkyně Yayoi Kusama. Taky jsem navštívila pár prodejních galerií komiksu, třeba v Rue Martel, kde má výstavu Blutch. Opět jsem byla okouzlená jeho bravurou a úchvatným svobodným rukopisem jeho kresby, stejně tak jako půlhodinovým videem-rozhovorem, kde mluví o svém přístupu ke kreslení. V druhé galerii vystavuje Nicolas de Crècy kresby ze své nové knížky 500 dessins, v další měli plné desky nespočtu francouzských i světových autorů. Nešlo nevzpomenout na dražbu originálů na pražském Crweconu. Ceny jsou přibližně stejné s tím rozdílem, že u nás jde o koruny, zatímco tam o eura...

Beseda v Mediathèque Fnasat - Gens du voyage. Druhý zleva Jean-Gaspard Páleníček.

Guibert - Keler - Mašek

Náš večer v Českém centru byl milý, zúčastnili se ho také naši nakladatelé a Jean-Gaspard Páleníček z ČC skvěle překládal. Je to příjemné, mluvit s dobrým tlumočením, člověk má čas si v mezičase uspořádat myšlenky a překladatel vybrousí, doladí a eliminuje všelijaké koktání či parazitní slova. Někdy bych potřebovala takového překladatele i z češtiny do češtiny.

Guibert - Lomová - Mašek

Vojtěch měl pracovní program i na další večery - navštívil ještě dvě místa, já se na něj šla podívat do knihovny v odlehlé čtvrti, kam přišel taky Emmanuel Guibert, který se s Vojtou seznámil na loňském Komiksfestu a jeho kolega, fotograf Alain Keler; vydali spolu letos dokumentární komiksovo-fotografickou knihu o Romech ve střední a východní Evropě.
V sobotu jsem už byla tak uchozená a ukoukaná, že jsem neměla sílu na další galerii a proseděla dlouhý čas v Lucemburské zahradě, kde se lidi opalovali a jedli a bylo to jako o opravdických prázdninách. Když jsme pak večer přistávali v Praze a letuška hlásila, že je tam 4 stupně nad nulou, myslela jsem nejdřív, že mluví o teplotě na nebi.

Lucemburská zahrada, 15.10.2011

Florence Nightingale

2011-09-29T17:12:00.004+02:00

V říjnovém čísle časopisu Bridge představujeme Florence Nightingale (1820-1910), průkopnici zdravotní péče a emancipovanou ženu.

Frič

2011-09-26T12:37:00.003+02:00

Alberto Vojtěch Frič - jeden dodatečný obrázek k Divochům pro kolektivní výstavu, která bude v Západočeském muzeu v Plzni v listopadu.

Čerwuiš Pjošád Mendoza - obrázek z Divochů

David Livingstone

2011-09-13T21:38:00.003+02:00

Další komiks pro časopis Bridge, tentokrát o nebohém misionáři a cestovateli Davidu Livingstonovi.

V parku U tří pávů

2011-08-19T00:05:00.004+02:00

Létající chasid

2011-08-16T18:18:00.002+02:00

Ilustrace k povídce Kobi Weitznera "Heylikvaser" pro časopis Maskil (měsíčník liberální židovské komunity Bejt Simcha).

Evropská komiksová unie

2011-08-12T12:33:00.002+02:00

V půlce července mně přišel mail od Angoulemského festivalu, kterým mě přizvali k účasti na kolektivní výstavě, která v lednu na festivalu bude. Velmi jsem se zaradovala, protože se mi na první pohled zdálo, že by to byla účast prestižní (jak také zmiňovali), z výstavy bude i publikace, bude prezentovaná na webu atd.

Má radost ovšem vzápětí opadla, když jsem si přečetla téma - Evropské unie. Výstava má být rozdělena do třech částí - původ a koncept Evropy, její konkrétní realita a vize budoucnosti. Autoři z celé EU zašlou jednu až dvě strany němého komiksu na přidělené, konkretizované téma a provázet to má postavička belgické studentky, která cestuje po zemích EU, vytvořená Charlesem Berberianem. Chvíli jsem o tom přemýšlela a došla jsem k tomu, že jediný možný přístup je satirický, parodický či katastrofický.

Napsala jsem tedy zpátky, zda počítají i s takovými díly. Odpověď přišla vzápětí - ne. Jakákoli kritika je vyloučena, povoleny jsou práce, stručně řečeno, oslavné. Ještě týden jsem o tom přemýšlela, zda by přece jen nešlo něco takového s čistým štítem vytvořit a došla jsem k tomu, že moc ne. S velkou úlevou jsem tedy odmítla a snažila se vysvětlit svoje důvody:

"S živou zkušeností 25 let, které jsem strávila v totalitním režimu v bývalém Československu pod vládou komunistů jsem na pozoru před každou propagandou a uměním, které jí slouží. Já osobně někdy z EU profituji, jako spoustu dalších lidí, myslím, že základní idea propojování národů, solidarity a etnické tolerance (atd...) je dobrá, ale zároveň mám hodně výhrad, vidím spoustu problémů a nejsem přesvědčená o způsobu, jakým EU např. přistupuje k ekonomice. Stěží si dovedu představit, že v budoucnu bude dobře fungovat. Nápad uspořádat výstavu na téma EU je zajímavý, ale pokud je ZAKÁZÁNO kritizovat a smí se jen oslavovat a velebit, zdá se, že se stane pouhou reklamou, čistým aktem propagandy. Nemyslím, že je pro umělce důstojnou rolí, aby se stal nástrojem přímého ideologického ovlivňování bez možnosti osobních výhrad. Pro mě by byla výstava mnohem zajímavější, živá a cenná, kdybyste dovolili autorům svobodně projevit jejich názory."

Odpověděli mi, že je to moc mrzí, že mě chápou, ale že o žádnou propagandu samozřejmě nejde, že přece chtějí jen povzbudit optimismus a ukázat, že kolektivní vize a snahy mout existovat, navzdory těžkým ekonomickým krizím....

Zavanulo to na mě důvěrně známým větrem. Rozjásaní svazáci, smějící se pionýři, matky s dětmi, porozumění mezi národy, děti všech barev tančí v kruhu a drží se za ruce - překrásné obrázky, které měly zakrýt podstatu režimu. Je to trochu přehnané přirovnání, vím, ale myslím, že podstata je stejná. Kritika se prostě zakázat NESMÍ.

Trochu lítosti z odmítnutí účasti ve mně přece jen zbylo, ale dnešní den mi jí pomohl odplavit... Před časem jsem si objednala přes Amazon z Ameriky čtyři komiksové knihy a natěšeně jsem očekávala pošťačku s balíkem, jako už několikrát. Poštovné je sice drahé, ale k těm knihám těžko přijít jinak. A hleďme - místo balíku přišel doporučený dopis, kde jsem se dočetla (po hodně usilovné snaze porozumět, oč jde - písemnost naprosto nepřehledná a nesrozumitená), že podle nových směrnic EU se musí balíky ze zemí mimo EU proclívat. Musím osobně na Celní úřad přinést:1)prohlášení, že zásilka obsahuje zboží neobchodního charakteru pro soukromé účely 2) doložit specifikaci dováženého zboží (třeba v mém případě, že se jedná o knihy, které jsou z papíru a budu je číst) 3) doklad o platbě 4) doklad o druhu a ceně zboží s rozpisem zboží, ceny a dopravy a pokud nechci věc sama vyřizovat, 5) vyplněnou a podepsanou plnou moc poště, která mileráda za mírný poplatek asi sto korun mou věc vyřídí....UHHH!!! Ještě budu platit clo. Cena balíku je přitom jen asi 90 dolarů.

Ať žije volný trh a EU!

P.S. S chladnou hlavou 30.8. dopisuji, že rozhodně nechci srovnávat současné poměry s poměry za totality, ani si nemyslím, že bychom z EU neměli i výhody, tudíž možná i s těmi balíky to za to stojí. Tehdy mně ale přišlo, že obstrukce s balíkem přichází ve chvíli, kdy jsem potřebovala utvrdit ve svém rozhodnutí. Toho nelituji.

Víkend

2011-07-29T10:50:00.004+02:00

V dnešní příloze Hospodářských novin Víkend mám delší rozhovor, s Jakubem Sedláčkem jsme se bavili o komiksu a hlavně o Divoších. Seděli jsme v zahradní restauraci na Letné, odkud je krásný výhled na panorama Prahy. Tam jsem taky umístila jednu scénu ze zmiňovaného komiksu, kde Čerwuiš statečně vzdoruje vábení démona alkoholu v zastoupení Jaroslava Haška. A kdo sedí po Haškově pravici? (Nápověda: JL.)

Foto: Michaela Hasíková

Black n.10

2011-07-14T12:07:00.002+02:00

Dneska konečně pošta přinesla Black č.10, komiksový almanach, vydávaný v Bologni nakladatelstvím Coconino press.

Příběh uvádí v italské verzi nesmlouvavá tvář mé oblíbené postavy Dity Oulibské, divadelní kritičky.

Podtitul zní Balcani di carta, což by snad mohlo znamenat Balkán na papíře (nebo Mapa Balkánu?) Je to pěkná, tlustá revue, 238 stran, která představuje práce komiksových autorů pocházejících ze zemí bývalé Jugoslávie, u nás už trochu známou Rakušanku Ulli Lust (Tohle je poslední den zbytku tvého života) a moji Tylovu hlídku. Tak jsme se s Ulli octly trochu bezděčně na Balkáně.
Chorvatsko zastupuje Igor Hofbauer (Nail story) a Dunja Jancović (Habitat). Srbsko Rastko Ćirić (Stínové divadlo), výborný Aleksandar Zograf, který tu má sedm krátkých příběhů (Nebo jen ukázek?) pod názvem Zápisky z cest, a jejich krajanka Nina Bunjevac s příběhem Čekání na Chipa. Za Slovinsko tu jsou Matej Stupica a Vinko Möderndorfer s příběhem Válka a láska a Jakob Klemenčič (Travark). Bosenský autor Goran Pipović představuje svůj látkový vyšívaný komiks Sen o statku.
Kromě toho v čísle najdem několik článků, týkajících se komiksu často asi jen volně. Bohužel si moc nepočtu, italsky neumím.Ale i bez znalosti jazyka poskytuje tahle revue zběžný přehled o zajímavých autorech a tendencích, které se v jejich zemích objevují.

Letní

2011-07-08T17:25:00.001+02:00

Strašidelná babice od Černého jezera

Ligatura v Poznani

2011-06-12T23:26:00.005+02:00

Od 1. do 4. června se v polské Poznani konal druhý ročník komiksového festivalu Ligatura. Michal Slomka a Anka Suska tu zakládají novou tradici s velkými ambicemi a myslím, že se jim to dobře daří. Do čtyř dní se jim podařilo uspořádat zajímavý program s vernisážemi, filmovými projekcemi, křestem knihy, přednáškami a setkáními.

Bubliny na náměstí Mickiewicze

Můj nápad jet do Poznaně vlakem nebyl nejlepší. Po čtvrthodinovém zpoždění prvního vlaku ještě před Pardubicemi mi ujel druhý vlak, tudíž i třetí a čtvrtý. Jela jsem nakonec 13 a půl hodiny pěti vlaky.... Stihla jsem ale vyhlášení vítězů soutěže komiksů pro děti a mládež ABECEDEX, kde jsem byla v porotě. Ligatura pořádala ještě další soutěž na téma Ticho.
Bydleli jsme - hosté a účastníci - ve dvou hostelech v centru města, odkud bylo všude blízko - jinak je třeba dát si pozor na to, jak Poláci (alespoň ti, co znám) vnímají vzdálenosti - odhadovaný čas pěší chůze je dobré pro jistotu vynásobit dvěma...

První den "East cover marketu" v Empiku, velkém knihkupectví.

Vernisáž výstavy chorvatské skupiny kolem časopisu Komikaze. Vlevo Ivana Armanini, uprostřed Michal Slomka.

David Schilter, Švýcar z Lotyšska a Dmitrij Jakovlev z Petrohradu. Dmitrij pořádá v Rusku festival Boomfest, David je neúnavný aktivista, vydává mj. časopis kuš!

Le Dernier Cri

Výstava francouzské skupiny Le Dernier Cri (která se představila v minulosti i na Komiksfestu v Praze) se konala ve velikém soukromém bytě - z Paříže ji přijel zastoupit Léo Quievreux.

Léo Quievreux


Výstava The Last Match, fotografka naproti je Anka Suska, vlevo od ní vyčnívá skloněná hlava Davida Böhma.

Maciej Sieńczyk - jedna z nejhezčích výstav

Hlavní specialitou Ligatury jsou tzv. "Pitchings". Autoři mají možnost se přihlásit, aby několikačlenné porotě představili svůj komiksový projekt, vysvětlili hlavní ideu a předvedli ukázky. Porota se pak usnese a vybere jedno dílo, které pak v Polsku vyjde tiskem. Tady se můžete podívat na přihlášené projekty. Prezentace trvaly dvě odpoledne, většina uchazečů byla z Polska, ale bylo tu i dost těch, co vážili cestu zdaleka. Vyhrál Angličan Jay Wright, na druhém místě se umístil Holanďan Jeroen Funke a třetí byl Srb Boris Stanič.


Jay Wright z Brightonu přesvědčivě vyhrál - předstvil svůj komiks Matador o Toreadorovi, který zanechal kariéry.

Poslední den Ligatury byly přednášky. Vystoupil tu jeden z nejváženějších hostů, Andrzej Klimovski, který se narodil v Anglii polským rodičům a vystudoval ve Varšavě. Proslavil se hlavně jako tvůrce plakátů, u nás vyšel jeho komiks Mistr a Markétka podle Bulgakova, na kterém spolupracoval se svou ženou. Učí teď na Royall College of Art a vyprávěl o své vlastní práci i o svých studentech.

Paul Gravett mluví o čase v komiksu, promítá Sethova George Sprotta

Potom přednášel Paul Gravett, britský komiksový publicista a organizátor festivalu Comica, pak jsem přišla na řadu i já s tématem Jak je důležité být stručný....
V Poznani jsme mohli vidět skvělý dokument Comic book confidential z r. 1988, kde mluví supervězdy amerického komiksu jako Will Eisner, Art Spiegelman, Arthur Miller a mnoho dalších. Také se promítaly krátké animované filmy originálního Janka Kozy a - trochu z jiného soudku, pravda - dokument o umělcích v koncentračních tíáborech, jejichž služby využívali nacističtí oficíři.
Z českých krajů nás přijelo víc, David Böhm (porota Abecedexu), Ivan Mečl (porota Pitchings) Kakalík a Miloslav Vojtíšek alias S.d.Ch (instalace "Ubozí Němci").

Pro Týden

2011-06-08T08:42:00.004+02:00

Ilustrace pro aktuální číslo časopisu Týden ke článku o tom, jak se manipuluje se zákazníky. Původně bylo určeno na obálku, ale důležitější se mezitím stala "vraždící zelenina"...

Použitá verze

Nepoužitá verze

Cesta s Divochy

2011-06-07T10:44:00.001+02:00

Pásmo dokumentárních i současných fotografií a ukázek z komiksu Divoši, které jsme promítali na včerejším večeru.Děkuji všem, co přišli.

Pozvánka

2011-05-25T12:59:00.003+02:00

Loutky

2011-05-23T12:23:00.003+02:00

Pro divadlo Buchty a loutky do výročního sborníku, který vyjde na podzim:

(English: 3: Those stupid wires and threads! I´m sick of them! 4: Me too! One can make not even a tumble!/ Or crawl into some hole!/ Walk under the bridge! 5: I am bringing you FREEDOM! 6:SNIP SNIP SNIP)

Blutch: Vitesse moderne

2011-05-16T10:50:00.001+02:00

Blutch, vlastním jménem Christian Hincker, se narodil 27. prosince 1967 ve Strasbourgu, kde také vystudoval užité umění. Publikovat začal v r.1988 v časopise Fluide Glacial, kde uveřejňoval řadu kratších příběhů, které později vycházely knižně. Patří k okruhu autorů kolem nakladatelství L´Association, kde vydal např. knížku Petit Christian. V r. 1996 přešel do časopisu A suivre. Tam mu vycházelo na pokračování jedno z jeho nejdůležitějších děl Peplum, vycházející z Petroniova Satirikonu. Ilustroval také pro časopisy Liberation, The New Yorker a Les Inrockuptibles. Je jedním z tvůrců animovaného filmu Strach(y) ze tmy (Peur(s) du noir).

Blutch dnes patří mezi nejvýraznější a nejuznávanější francouzské komiksové autory. Kreslí hlavně černobíle, Vitesse moderne (Moderní rychlost) je jeho prvním plnobarevným albem, o barvy se ovšem postaral kolorista Ruby.Poprvé vyšlo v nakladatelství Dupuis v edici Aire libre v r. 2002.

Hodina tance

Děj se začíná odvíjet celkem normálně. Na taneční zkoušce Lolu plísní mistr, že nedává do svého tance dost života a vášně. Po zkoušce ji osloví spisovatelka Renée, že by o ní chtěla napsat knihu, a přemluví ji, že s ní bude nějaký čas sdílet její každodenní život. Lola souhlasí.

Od toho okamžiku se však všechno změní a to, co následuje, se ani trochu každodennímu životu nepodobá. Realita se začíná vytrácet a začnou se dít zvláštní věci. Zprvu nenápadně, když Lola v kavárně zahlédne svého otce s milenkou, vybíhá za ním ven a v cestě jí překáží houf maličkých tělnatých jeptišek. Otec se chová a mluví trochu divně, aby se obhájil, že má milenku, vypráví, že i Viktor Hugo chodil mezi děvky, ale jen, aby je osvítil a zachránil. Lola s Renée pak jdou nočním městem, najednou zcela liduprázdným a temným.

Lola a Renée bloudí pustým městem

Cestu jim zahradí šik zahalených postav v kápích. Snaží se utéct do metra, ale to je zavřené. Zakuklenci Lolu chytnou, povalí na zem a donutí ji vyslechnout vyznání lásky jejího obdivovatele, violoncellisty Rudyho. Pak ji propustí a dívky pokračují v cestě pustým městem. Lola chce jít na taneční zkoušku, ale mistr ji zavalí výčitkami a pošle ji pryč. Lola nechápe, co se to děje, vždyť přišla jen pozdě na zkoušku? Jdou k Renée do bytu a je čím dál jasnější, že skutečný svět se proměnil v nepředvídatelnou halucinaci. V bytě se náhle zjeví baletní mistr a ztropí hysterickou scénu, vzápětí ho vázou omráčí otec, který se tu také zčistajasna objevil. Jako ve snu i tady fungují prapodivně nelogické proměny prostředí - ukáže se, že otec bydlí v sousedních pokojích. Lola ho tam následuje, cestou vidí spoutanou a nahou otcovu milenku se zavázanýma očima, pak se ocitne na jakémsi večírku, kde mezi mladými krasavicemi bloudí otec oblečený jenom ve slipech a hledá ji.

Lolin otec se převléká do jejího prádla

A tak se děj valí dál, z jedné bizardní scény do druhé. Bezpečný už není ani její vlastní byt, kde v předsíni sídlí - a zdá se, že tam byl odjakživa - obrovský pavouk, kterého se Lola tak bojí, že leze domů oknem přes byt souseda, kterým není nikdo jiný, než obézní ctitel Rudy. V dalších scéně se dostává na ulici, zaplavenou děštěm v nekončící vodní spoustu, po níž pluje na šlapadle jeden ze zakuklenců. Odveze ji na večírek do velkolepé vily plné transvestitů, kde potká také Omara Sharifa, ten ji dovede k její černošské matce, která si hoví ve vedlejším budoáru na obrovské posteli s leopardí kůží...

Nejsilnější erotický zážitek Omara Sharifa

Mohlo by se zdát, že se vše řítí zcela libovolně, volnými asociacemi, ale přesto tu funguje určitá logika - logika snu. Přestože spousta lidí vnímá sny jen jako nesmyslné a náhodné fantasmagorie, můžeme je také vykládat. Snažit se porozumět jejich symbolickému jazyku a nacházet jejich skrytý smysl, případně jejich léčivou sílu. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že symboly nelze vyložit jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem - symbol je vždycky "větší" než jakákoli jeho interpretace.

V okamžiku, kdy Lola souhlasila ukázat Renée svůj život, jako by odklopila víko reality a odhalila temné, archetypální podhoubí vlastní existence. Ovšem nikoli virtuálně a jen ve své mysli, ale skutečně, fyzicky, v okolním světě. Jako by se vypořádávala se svými strachy, s problémy souvisejícími s rodiči i s tabuizovanými oblastmi výstřední sexuality. Zůstaneme-li u snových symbolů, je pochopitelné, proč se všechno důležité odehrává uvnitř, v interiérech - jde přece o introspekci. Zdá-li se nám o domě, my sami jsme tímto domem, který je jakýmsi potrétem našeho nitra. Lola prochází místnostmi, objevuje stále nové a žasne. Je tam i zcela holá místnost, kde stojí jen prázdná dětská postýlka. Později přes ulici oknem vidí, jak tam Renée ukládá miminko. Kdo je Renée, která sputila celý ten kolotoč kouzel? Zdá se být jakýmsi alter egem Loly, její alternativní podobou. Jeptišky, pavouk, záplavy, náhlá temnota a pusté město - další mocné symboly, které na nás působí, aniž bychom museli něco vědět o Jungovi či Freudovi.

Plavba zaplaveným městem

Čtenář, uvyklý klasicky stavěným příběhům, trochu čeká, že se všecko na konci nějak uzavře, vrátí do reality a vysvětlí se, co to všecko vlastně ZNAMENALO, ale je to jinak. Lola se propadá do stále fantastičtějšího světa a realita mizí v nenávratnu. Jako by se nořila do stále hlubších vrstev své psýchy, snad aby mohla konečně znova, osvobozená, začít žít.

V poslední scéně už všichni odpluli z vily na ostrově, kde se konal večírek, a na Lolu čeká na břehu mladý muž, který se vyklubal ze zakuklence. Odplouvají spolu na šlapadle, projíždějí zatopeným městem a zatímco on ji o sobě vykládá, Lola ho přestává vnímat, protože je fascinovaná pohledem na jeho pravý ušní boltec, který přetíná vejpůl veliká jizva. Nakládní se k němu a v posledním políčku mu jizvu olizuje. Nebudu dále žonglovat s výklady, dostáváme se tu na pole, kde už slova nestačí, alespoň ne mně. Tak, jako žádný sen nelze vyložit s konečnou platností, vzpírá se takovému závěru i tento příběh.

Poslední stránka

"Moderní rychlost" je fascinující příběh, který se nedá vstřebat najednou. Přesto vyprávění plyne hladce, plynule, občas jsou vloženy pravidelně členěné stránky s texty písní Gainsbourga, Aznavoura a Moustakiho. které představují v toku vyprávění jakési rytmizující pomlčky. Blutch je bravurní kreslíř, jeho linka je lehká a expresívní. "Kreslení je mánie," říká v jednom rozhovoru, a z jeho kreseb je cítit fascinace obrazem, radost, s jakou staví svůj obrazový svět a vnitřní svoboda, s jakou hledá nové cesty, s jakou rozšiřuje hranice komiksu.

(Psáno pro server Komiksárium.cz)

Divoši

2011-05-09T22:59:00.001+02:00

Konečně mohu s radostí oznámit, že kreslený román Divoši brzy vyjde česky. Vydá ho nakladatelství Labyrint. V pondělí 6. června 2011 album pokřtíme v Café Jerichu (Opatovická 26, Praha 1). Srdečně vás zvu, začínáme v 18 hodin 54 minut!

Anča a Pepík v lese u trpaslíků

2011-05-07T22:21:00.002+02:00

Recept

2011-05-02T15:56:00.000+02:00

Recept na velikonoční nádivku do knížky komiksových receptů, která vyjde v Polsku u příležitosti festivalu Ligatura.

Dnes vycházejí Les Sauvages

2011-04-27T01:33:00.000+02:00

27. dubna přicházejí Divoši na pulty francouzských knihkupectví, knížky už mám doma a raduju se, tisk krásný, papír kvalitní! Ve Francii mají nakladatelé dobrý zvyk rozesílat recenzentům knížky před oficiálním uvedením na trh, aby měli čas napsat kritiku včas. Na actuabd.com už visí první článek.

České vydání bude snad už také brzy, pokud se nic nepokazí a papír bude rychle schnout, mohla bych knížku podepisovat už na Světě knihy, v sobotu 14. května na stánku Labyrintu (L 403 – LEVÉ KŘÍDLO) od 15,00 hodin, není to ovšem ještě na 100%. Pár dní poté bude následovat křest, podám zprávu, až všecko bude jisté. Na Světě knihy bude snad taky možné vidět francouzské vydání u stánku Actes sud ve středním křídle .

James Cook

2011-04-16T13:21:00.002+02:00

Nový komiks pro Bridge o první plavbě kapitána Jamese Cooka, při níž objevil Austrálii.

Europe 1:20 000 000

2011-04-12T18:52:00.001+02:00

Ve Vídni existuje Kabinett Passage, miniaturní výstavní prostor, sestávajícího ze tří vitrín a automatu na komiksy v pasáži v historickém centru. Od 5. května tam bude David Schilter instalovat výstavu víc než třiceti evropských komiksářů, do jedné vitrínky obrázky na téma "krajina" a do druhé "portrét". Obrázky mají být maličké, maximálně 9x12 cm, ale stejně si nedovedu představit, jak se to tam může vejít. Mezi autory najdeme Branko Jelinka, Eddu Strobla, Igora Baranka, Janka Kozu, Jyrgi Nissinena a mnoho dalších.
V automatu si okolojdoucí mohou kupovat - za dvě eura, myslím - sešitkové komiksy, k nimž s touto výstavou přibyde almanach, o kterém jsem tu už psala v souvislosti se svými Vlastenci na prázdninách.
Tohle jsou moje příspěvky.

Lady

The Valley

Komiks pro dubnový Bridge

2011-03-27T23:37:00.004+02:00

V tomto díle představujeme kousek anglických dějin od Jakuba II až po Jiřího I.Pro lepší orientaci vkládám i rodokmen, kde najdeme i nám dobře známého "zimního krále" Fridricha Falckého s jeho českou ženou Alžbětou..

Courage for Japan

2011-03-21T23:28:00.001+01:00

Tady je moje první neumělá kaligrafie, kterou jsem v neděli udělala, tak jako mnoho dalších návštěvníků, v paláci Kinských. Konala se tam akce na podporu Japonska. Tyto znaky prý znamenají odvahu.

Ještě fotky z Lince

2011-03-19T01:02:00.004+01:00

Atelierhaus Salzamt je ten bílý dům uprostřed. Atelier jsem měla ve druhém patře uprostřed.

Pohled z okna ateliéru na novou budovu Ars Electronica Center (2009), zázrak Lince, který svítí jak vánoční stromeček v několika barevných programech. Uvnitř odvážné budovy najdeme fantastickou přehlídku nejnovějších vynálezů v atraktivním podání, která rozhodně stojí za vidění.

Začínáme instalovat výstavu. Mám k dispozici tři panely, šest stěn: Anča a Pepík, Moly a Tomy, Tylova hlídka, Anna chce skočit, Zlaté české pohádky a Divoši. Blíží se spoluvystavující autor Erik.

Anča, Pepík, Ledové víly a pan Viktor, přesný a spolehlivý

U panelu věnovanému Divochům.

Erik R. Andara, kreslíř autorské dvojice Frank u svých prací.

Gottfried Gussenbauer, ředitel festivalu Next Comic a já před vernisáží.

Bára Šalamounová, výtvarnice, animátorka, pedagožka, má kamarádka a sestřenice ze třetího kolena, mi spolu se svým synem Adamem přeložili texty do němčiny, takže jsem mohla vedle obrázků vylepit úhledné samolepky.

První návštěvníci

Paul Gravett

Celkový pohled na výstavu

Konrad Beck, sympatický Švýcar, autor pěkného komiksu Love Town.

Výstava Frozen Charlie představuje mladé umělce sdružené kolem projektu stejnojmenného šestisetstránkového almanachu. Vydalo ho nakladatelství MamiVerlag, založené Anke Feuchtenberger a Stefano Riccim. Oslovili nejen své studenty, ale také další tvůrce z Hamburku, Bologne, Urbina a Angouleme a na výstavě jsou k vidění kromě komiksů i jejich animované filmy.

Birgit Weyhe, jedna z nejvýraznějších autorek, představených ve Frozen Charlie

Next Comic festival Linz - Manuele Fior

2011-03-09T04:43:00.006+01:00

Manuele Fior(1975) je Ital, žije v Paříži, letos vyhrál v Angouleme hlavní cenu za své album Pět tisíc kilometrů za vteřinu (Cinq mille kilomètres par seconde). V Linci podepisoval album Slečna Elsa podle novely Arthura Schnitzlera, překrásnou knihu stylizovanou do secese. Přestože pozornost médií směřovala hlavně k lineckému rodákovi, karikaturistovi Gerhardu Hadererovi nebo Francouzi Achdému, který pokračuje v Morrisově díle na sérii Lucky Luke, Manuela považuji za jeden z největších talentů na festivalu přítomných. K Linci se snad ještě vrátím, prozatím vkládám krátké video z autogramiády Fiora. Do filmu jsem vložila obrázky ze Slečny Elsy, které vystavuje do 1. dubna v Theater Phönix.Hudba, která zní, je nahrávka Schubertovy Serenády v podání Niny Mouskouri. Zde je interview s M.F. z Angouleme.

Novy kousek

2011-02-22T19:26:00.001+01:00

Komiks pro antologii evropskych komiksaru, kterou pripravuje David Schilter

Isaac Newton

2011-02-14T23:51:00.002+01:00

Newton objevuje lom svetla

Dodelavam novy dil komiksu pro casopis Bridge, tentokrat bude o Isaacu Newtonovi. O tomto sveraznem a genialnim ucenci jsem si nedavno precetla ve skvele knize Martina Rysaveho Vrac, ze za penize, utrzene za objevy, vyrazil k jezeru Loch Ness patrat po prisere. Doufam, ze to je pravda, takove zvesti potesi... Rysaveho kniha je ovsem o docela jinych vecech, vrele doporucuji!

Slava!

2011-02-11T18:37:00.003+01:00

¡Vitor! ¡Vitor! ¡Vitor! ¡Penet kysh!

neboli "Slava! Slava! Slava! Raduji se ja!" volam s Cerwuisem camakoksky. S radosti hlasim, ze po dvou a pul letech prace jsem dnes dokoncila kresleny roman Divosi.

Ze bych zpracovala pribeh A. V. Frice a jeho indianskeho pritele Cerwuise jako komiks, jsem se napevno rozhodla, myslim, pocatkem roku 2007. Zvolna jsem zacala pracovat na jare 2008, poradne pak na konci toho roku, hruby scenar jsem mela hotovy nekdy v unoru 2009, od brezna jsem kreslila az do 26. listopadu 2010, do dneska jsem barvila.

Jeste me ceka cesky lettering, ale to uz je jen takova prochazka po parku...

Kniha vyjde u nas v nakladatelstvi Labyrint a ve Francii v Editions de l´An 2/Actes sud, datum ceskeho vydani jeste neni pevne stanoveno, ale asi nekdy na jare, ve Francii je ohlaseno datum 27. dubna.

Dokonceni na obzoru

2011-02-09T21:42:00.000+01:00

Obrazek na pohlednici k vystave v Salzamtu.

V Linci

2011-01-10T01:26:00.000+01:00

Ve Vidni pry nevi, o co jde, kdyz clovek chce videnskou kavu, v Parizi totez s parizskou slehackou, zato v Linci linecke kolacky a kolace skutecne maji. A jsou na ne patricne pysni. Linecky kolac (z ceho asi? - ze sadry? - nebo nejaky nabalzamovany?) ma sve misto dokonce i ve zdejsim muzeu, ktere sidli na hrade. Hrad tu postavil Rudolf II. a hned pod hradem na brehu reky Dunaje uz tehdy staval dum, slouzici jako Solny urad. A v tom dome ja ted v tom Rakousku sedim a pracuju jako diva, vybarvuju Divochy, kteri musi byt nejpozdeji desateho unora hotovi. Dum se ted jmenuje stale Solny urad, ovsem jiz kulturni, presneji Atelierhaus Salzamt. V roce 2009 byl otevren jako utociste pro ctyri umelce, kteri sem jsou zvani, bydli tu i pracuji, je tu vystavni sin a dole mala restaurace. Vsecko ciste nove, prostorne, fungujici.

Obrazek ze strany 76 - sen Alberta Vojtecha Frice

Pokud jsem si v Angouleme myslela, ze jsem tam zila jako mnich, jeste jsem ovsem nic netusila o tom, jak si povedu v Linci. Moc zajimavych prispevku odsud do blogu asi nepribyde, protoze az na vypravy za potravou opravdu porad jenom sedim u pocitace. Anebo ctu o Balzacovi od Stefana Zweiga, vzala jsem si tu knihu uplnou nahodou, za pet korun jsem ji koupila v charite broumovske diakonie, kam jsem nesla stare obleceni. A lepe jsem volit nemohla, protoze me prinasi velkou utechu, kdyz vidim, ze proti Balzacovu zpusobu prace a zivota jsem i tady porad jeste zahalciva louda...

PF 2011

2010-12-23T22:38:00.006+01:00

Péefka

2010-12-03T22:25:00.015+01:00

Zase se to blíží, kalendář se bude muset vyměnit za nový, nový rok na obzoru a mě zas začíná obcházet pocit, že je nejvyšší čas vymylet péefko. Většinou nějaké vznikne na poslední chvíli, když už se smířím s tím, že tentokrát nic nebude... Jako třeba to PF-komiks z perníčků. Pekla jsem perníčky a jak jsem si je skládala na prkýnku, PF se vynořilo. Jak to dopadne letos, těžko říct. Zatím pár obrázků od minule.

Oliver Cromwell

2010-12-01T22:47:00.009+01:00

Vychází další číslo časopisu Bridge s komiksovou historií nešťastného Olivera Cromwella, truchlivý příběh jeho života poté, co nechal stít krále Karla I. Truchlivé jsou ostatně skoro všecky ty obrázky z dějin...

Z festivalu Bédéciné v Illzachu

2010-11-25T00:20:00.030+01:00

Zase jsem byla na skok ve Francii, v Alsasku, na festivalu Bédéciné v Illzachu, což je v podstatě předměstí Mulhousu. Letěla jsem do Basileje, ale ze Švýcarska neviděla nic, protože na letišti je rozcestník Francie - Švýcarsko - Německo a musíte si vybrat... Takže jsem šla poslušně do Francie a tam už mě posadili do auta a odvezli do hotelu.

Tyhle festivaly jsou zřejmě vždycky naprosto skvěle organizované, o autory je postaráno jako o vzácné drahokamy, protože na takovémto typu festivalů jsou právě autoři tím magnetem, který přitahuje obecenstvo, aby se sjíždělo a v dlouhých frontách čekalo na dedikace. Na internetu najdete spoustu úlovků, které fanoušci pyšně vystavují, stal se z toho zřejmě pro některé lidi skoro druh sportu. Fabien Lacaf mi vyprávěl, že některé lidi si už pamatuje, protože jsou skoro na každém festivalu. Existuje jich velké množství, od těch největších a nejoblíbenějších s dlouhou tradicí až po nově vznikající, jen ve Francii se prý konají tak dva za týden. Je to velký byznys, pro knihkupce, pro antikvární a sběratelské prodejce a pro autory prý taky - doba, po kterou kniha zůstává na knihkupeckých pultech bývá někdy strašně krátká a některá nakladatelství album, které se neprodá po, řekněme, dvou letech, prostě zničí. Proto jsou pro autory festivaly vítanou možností, jak prodat i starší věci a umožnit svým fanouškům se k nim vůbec dostat. Fabien říkal, že se prodalo kolem stovky jeho knížek za ty dva dny.
Festival v Illzachu patří mezi ty větší, bylo tu přes 80 autorů, a kromě toho několik výstav, divadelní představení, různé atrakce pro děti, kapela La Gargote, která hrála pěknou směsici francouzského a keltského folklóru smíchaného s klezmerem a balkánskou hudbou. Krom některých výstav, které byly i jinde ve městě, se vše odehrávalo na jednom místě, v nepříliš vzhledném, zato funkčním kulturáku.
I já jsem seděla dva dny u stolečku a občas nakreslila obrázek do knížek, ovšem o nějakých frontách se samozřejmě mluvit nedá. Potkala jsem tam lidi, co si Zlaté české pohádky koupili už prý v Praze.
Byla tam taky výstava Francise Carina, který v r. 1983 začal kreslit sérii o dobrodružství tajného agenta Victora Sackvilla dle scénářů Françoise Rivièra a na jednom obrázku jsem našla i Prahu s Hanavským pavilonem na Letné (obr.).
Také vystavovaly děti, které soutěžily v rámci festivalového tématu "monstra". Tento obrázek je od osmileté Juliette Chernet. Tak se mi líbil, že si dám tu práci a amatérsky ho zde přeložím.
Text zní:
To snad není pravda! Zase se válíš v trávě!/Zakázala jsem ti to, zašpiníš se! Podívej, jsi celá rozcuchaná./Běž se domů učesat!/ Co to je, tohle?/Mami, mami, mám nějaké potvory v hřebenu!- Ukaž! Ach ne! Zase jsi chytla lidi.Musíme tě vyléčit! KONEC

Abychom také něco zajímavého zažili, vyvezli nás autobusem v sobotu večer po skončení programu v kulturáku na slavnostní večeři do Muzea automobilů v Mulhousu, do jedné z hal mezi staré luxusní bouráky.
Nejsem žádný zvláštní milovník automobilů, ale myslím, že kdybych měla po ruce mulhouské muzeum, možná bych se jím i stala, protože vidět stará auta, ty překrásné nablýskané koráby v knížce a ve skutečnosti jsou dvě zcela rozdílné věci. Tady jich navíc mají takové množství, že není v lidských silách všechno si prohlédnout během jedné návštěvy. Vybírám také fotku - kuriozitu, tyhle dvě dětské miniaturní bugatky sloužívaly opravdu malým řidičům, model vlevo z r. 1928 sloužil synovi egyptského ex-krále Hasana II, druhé vyrobil Bugatti pro svého vlastního syna v r. 1927.
Na dalších obrázcích - sympatický Jean-Pierre Gibrat, komiksová superstar, který bude příští rok prezidentem festivalu (letošním byl Jean-Louis Mourier, který ovšem nepřijel, což se stalo poprvé v historii festivalu. Prý kvůli tomu, že pospíchal s dokončením nějakého komiksu na poslední chvíli.), Thierry Capezzonne, který má italské jméno, je Francouz a žije v Dánsku, na posledním obrázku již zmíněný Fabien Lacaf a Nelly Moriquand, které není bohužel vidět do tváře.

Po celou dobu festivalu fungoval na nádvoříčku mezi budovami kolotoč- socha, kde místo pouťových autíček a barevých dopravních prostředků děti jezdily na "kravách", vytvořených s velikou fantazií a invencí z přírodních materiálů a kovu, který poháněli sami rodiče tím, že jednu takovou vedle stojící krávu-sochu "dojili", pohybovali pákami na místě vemene, a tím roztáčeli složitý mechanismus, který otáčel kolotočem. K tomu hrál L´Orgameuh, volně česky "Orchestribůůn", neodolatelný přístroj, který jsem si nafilmovala i s jeho autorem, sochařem Christianem Fournierem. Prý s ním jezdí po světě, slíbil, že kdyby se chystali do Prahy, dá vědět...

.

Ceny Muriel

2010-11-08T21:45:00.009+01:00

V sobotu, hlavním dni festivalu Komiksfest, byly večer uděleny ceny - tady je můj výběr (daný též částečně mými fotografickými dovednostmi) nově oceněných. Gratuluji!


Hlavní cenu za nejlepší komiks si odnesl Pavel Čech za svoje Tajemství ostrova za prkennou ohra dou.

Máša Bořkovcová a Vojtěch Mašek převzali cenu za nejlepší scénář ke komiksu Albína, který vytvořili spolu s Markétou Hajskou.

Joachim Dvořák, výkonný ředitel festivalu uvádí vítěze kategorie nejlepšího krátkého komiksu Václava Šlajcha, kterou dostal za Historii Metodeanu. V pozadí Jana Fantová, programová ředitelka a vedle oceněného stojí Berenika Saudková, která se chystá předat cenu. Sama cenu také převzala za svého tatínka Káju Saudka, který byl oceněn cenou Muriel za Muriel a oranžová smrt v kategorii nejlepší kresba.

Oceněn za nejlepší strip byl talentovaný a plachý Jaromír Plachý, jehož Jiné světy vychází v časopise Psyc hologie dnes a na tuto cenu už byly nominovány ve dvou předešlých ročnících. Plachý, který studuje animaci a ilustraci na Umprum, na festivalu představil také svoje krátké filmy.

A ještě tři obrázky navíc:

Barbara Šalamounová se chystá na přednášku o plzeňské škole Ústav umění a designu, kde vyučuje ilustraci a se studenty se zabývají i komiksem.Na dalším snímku José Alaniz přednáší na téma handicapovaných v americkém superhrdinském komiksu. A na závěr Emmanuel Guibert mluví o vzniku svého komiksu Alanova válka.

Komiksfest

2010-11-05T00:26:00.012+01:00

Jose Alaniz, profesor slovanských jazyků a literatury na univerzitě ve Washingtonu vydal letos knihu o ruském komiksu a teď sbírá materiál pro knihu o východodoevropském komiksu. Na Komiksfestu je už podruhé.

Jose Alaniz ze Seattlu

David Krančan je mladý výtvarník z Ljubljaně, který studoval na Umprum u Juraje Horvátha ilustraci a teď pracuje zejména pro slovinský Stripburger, komiksový časopis, který vychází už osmnáct let a těší se ve světě docela velkému věhlasu. Spolu se svými kolegy ze Stripburgeru přivezl do Prahy jednu z výstav, které jsou k vidění na Novoměstské radnici pod názvem Divoký východ. Další výstavou jsou práce Igora Baranka a ve třetí se představuje sympatický lotyšský komiksový magazín kuš!, který také uvádí výstavu The Last Match, o které jsem tu už psala.

Emmanuel Guibert z Paříže

David Krančan z Ljubljaně

Ve Francouzském institutu (Štěpánská 35) se dnes otevřela veřejnosti výstava Japonec francouzského komiksového autora Emmanuela Guiberta, která tu vydrží až do konce roku. U nás mu vyšla Alanova válka, jejíž poslední, třetí díl pokřtí autor v sobotu v NODu, na hlavním dni Komiksfestu. Natočila jsem malé video z jeho autogramiády - zatím mě nepřestalo bavit koukat kreslířům pod ruku...

Komiksový diář

2010-10-19T13:32:00.002+02:00

Kdy vyšlo v Lidových novinách první pokračování Ferdy Mravence? Tohle a mnohá další data jsou zanesena do Komiksového diáře na rok 2011, který připravil Tomáš Prokůpek a vydal Albatros. Celým rokem čtenáře provádí komiksy Hzy Bažanta, Pavla Čecha, Dana Černého, Lukáše Fridricha,Tomáše Chluda, Tomáše Kučerovského, Lucie Lomové, Nikkarina, Jaromíra Plachého, Zuzany Vízkové, Youryho a Jiřího Zimčíka. Vyšel už dřív, dnes jsem dostala poštou autorské výtisky. Anča a Pepík jsou zastoupeni příběhem Střelec Robert, kdy se Ančin problémový bratranec, co střílel po ptákách, dostane za trest do podzemní říše strážce lesa a oni ho jdou zachránit. Mimochodem, kdy myslíte, že vyšel ten Ferda Mravenec?

Guy Fawkes

2010-10-07T00:00:00.015+02:00

S malým předstihem sem vkládám obrázek k 405. výročí Gunpowder plot - Spiknutí střelného prachu, kdy chtěli (5. listopadu 1605) angličtí katolíci vyhodit do povětří anglický parlament i s králem Jakubem I. Guy Fawkes se naučil zacházet s výbušninami, když bojoval ve válce Španělska proti protestantskému Nizozemí. Byl to on, kdo šel do pronajatého sklepení pod zasedacím sálem vyhodit třicet šest sudů se střelným prachem, které tam s ostatními spiklenci nanosili. Někdo je ovšem zradil a nebohého Fawkese přistihla při činu královská stráž. Dva dny prý na mučidlech vydržel zatloukat, ale poté vyzradil svoje druhy a všichni byli o rok později vláčeni koňmi, popraveni oběšením, poté sťati a rozčtvrceni.
Je to obrázek z dalšího pokračování anglických dějin pro časopis Bridge a s komiksem souvisí i jinak - právě tento dávný anarchista je předobrazem masky, kterou si nasazuje v Moorově a Lloydově desetidíílném komiksu V jako Vendeta hlavní hrdina. Více například tady.

A tady je celý komiks:

The Last Hero

2010-10-02T01:10:00.009+02:00

Obrázek pro výstavu The Last Match, která se představí i v Praze v rámci Komiksfestu. Ten bude probíhat na mnoha místech v Praze od 30. října do 6. listopadu. Tahle výstava, která neustále roste, je dílem lidí kolem lotyšskéhp časopisu kuš! a tvoří ji dosud asi 240 obrázků velikosti krabičky od sirek, které nakreslili umělci z 46 zemí. Je putovní, už projela Rigu, Linec, Lisabon, Lipsko, Luzern, Haarlem, Erlangen a po Praze vyrazí do Tbilissi. Zadání je stručné - poslední zápalka.

O Mausu a Vaculíkovi

2010-09-29T00:21:00.014+02:00

Při vší úctě k panu Ludvíku Vaculíkovi, kterou chovám k němu i jeho dílu, cítím s uplývajícím časem stále větší potřebu aspoň krátce se vyjádřit k jeho článku "Kniha na trhu" (LN, 14. září 2010), který mezi českou komiksovou veřejností vzbudil malé pozdvižení. Píše tam o své návštěvě knižního veletrhu v Lysé nad Labem a o svém rozčarování nad komiksem Arta Spiegelmana Maus, který si na doporučení přítele přečetl. Vytýká autorovi, že neumí kreslit ani psát. Doslova: "On nic neumí."

Art Spiegelman je dnes už nesporným klasikem, autorem světově uznávaným a jeho komiks o holokaustu, kde místo lidí účinkují myši, kočky a prasata, dostal v r. 1992 Pulitzerovu cenu a patří do zlatého fondu "devátého umění". Tento termín zavedl Morris (vlastním jménem Maurice de Bévérè, belgický komiksový autor) v r. 1964 a tento pojem se brzy uchytil, protože se ukázalo, že si komiks zaslouží zvláštní pozornost a novou škatulku v herbáři uměnovědy.

Myslím si, že v případě pana Vaculíka jde nejspíš o to, že se mu Maus prostě osobně NELÍBIL, na což má pochopitelně plné právo, ale k jeho odsouzení použil argumenty, které nejsou zcela průkazné. Je to jako by vyčítal třeba rockovému zpěvákovi, že neumí zpívat operu či naopak. Komiks je totiž skutečně samostanou uměleckou disciplínou a nelze na něj používat měřítka jiných uměleckých druhů. Vaculík píše: "(Spiegelmanův) příběh se dal krásně napsat normálně, jako slovesné dílo". Ale komiksový autor nechce psát "slovesné dílo", dokonce podle mého názoru ani nemusí být dobrým spisovatelem, jeho úkolem je vytvořit dobrý KOMIKS, tedy musí umět vyprávět a strukturovat příběh, který pak nakreslí. Pokud je literárně nadán a umí dobře psát, je to samozřejmě velká výhoda, i když jeho případná verbální vášeň musí být často potlačena v zájmu obrazu, protože obrázky jsou tím, co komiksový příběh uvádí v život. Komiks je především vyprávění prostřednictvím obrazů.

Vaculík píše, že Spiegelman ani kreslit neumí. Já tedy soudím, že kreslit umí výborně, viděla jsem i jiné jeho práce, ale je, myslím, také jasné, proč v Mausu používá takto jednoduchou kresbu, obrázky tu mají především tlumočit příběh a tento stylizovaný styl se ukazuje jako velmi účinný a je v dokonalé shodě s lapidárním, věcným způsobem vyprávění. A nehledě na Spiegelmana, když o tom tak přemýšlím, šla bych ještě dál a řekla, že není dokonce ani nezbytně nutné, aby komiksový autor byl dobrým kreslířem, pokud zvolí vhodné obrazové prostředky - třeba koláž, fotografie nebo nějakou hodně jednoduchou stylizaci, které souzní a dostatečně slouží jeho příběhu a způsobu vyprávění. K takové dospěl v některých svých pracech třeba Ivan Brunetti, jiný americký uznávaný autor (viz obrázek níže) a řada dalších.

Komiks už dneska nelze považovat jen za brakové čtivo pro děti a hloupé dospělé, dokonce se zdá, že si to i u nás uvědomuje čím dál víc lidí. Je ale pravděpodobné, že pana Vaculíka už nezláká.

Prázdniny končí

2010-08-30T17:03:00.007+02:00

Prázdniny končí, sláva, zase normální život!

(Za kostelem v Dubci v západních Čechách.)

Festival v Contern

2010-07-20T14:38:00.023+02:00

Moje dávné představy o Lucembursku utvářel Karel IV. a Radio Luxembourg, tzv. "laxík", který za komunistů byl - díky rušičkám - chrochtajícím a prskajícím okénkem do světa vzácné západní hudby.
Lucemburk je ještě menší, než jsem si představovala. Má asi všecko, co má hlavní město mít, ale působí to zvláštně, v tom zmenšení. Přijela jsem kvůli dvoudennímu komiksovému festivalu v Contern, což je malá vesnička kousek od hlavního města. Před sedmnácti lety se tu místním komiksovým nadšencům podařilo uspořádat první ročník, a s pomocí mnoha sponzorů a úředníků festival rok od roku roste a sjíždějí se sem fanoušci z okolí i ze zahraničí (což je ovšem za humny).
Jsem jednou z padesáti pozvaných autorek a autorů (autorky ovšem jen tři). Organizace je bezchybná, organizátoři o nás pečují, vozí sem tam a krmí nás po celou dobu od rána do večera. Jedinou povinností je sedět dopoledne a odpoledne v místní veliké tělocvičně upravené pro autogramiády a podepisovat knížky. (Já tu podepisuju jen francouzskou a německou verzi Zlatých českých pohádek podle Erbena, Anna en cavale od nakladatele z Arles nedorazila včas.) Vesnice je po celý víkend uzavřená pro dopravu a ulice obsadily řady stánků s antikvárními komiksy, tisky, originály a sběratelskými cetkami. Do toho občas vyhrávají všelijaké dechovky, voní klobásy a vřískají děti. Lidí přišlo spousta, ve sportovní hale tvoří před stoly některých autorů dlouhé fronty a hodně návštěvníků si přineslo skládací židličky.
Z autorů, co tu jsou, jsem předtím neznala žádného, tohle je odkaz na festivalové stránky, kdo by se s nimi chtěl blíže seznámit. Vedle mě seděl u stolku Jean-Claude Fournier, což je autor z Bretaně, který deset let pokračoval po Franquinovi v příhodách Spiroua a Fantasia. Ten kreslil do knížek opravdu po celý den, nepřetržitě, lidé dostávali pořadová čísla, aby nemuseli ve frontě strávit celý festival, a Jean-Claude se čtenáři neúnavně rozprávěl, vykládal všelijaké zábavné historky a trpělivě odpovídal na otázky. Já jsem ovšem tolik práce neměla, tak jsem si mohla občas i kreslit. Ještě jednoho sympatického autora tu ukážu na fotce - Patrick Jusseaume je mj. autorem série Tramp pro Dargauda. Na jednom albu prý pracuje tak rok a půl - jednu stránku dělá asi týden. Mluvit s ním bylo příjemné, protože jsme rychle přeskočili obvyklá témata (jako Praha - překrásné město, Ne, Československo už neexistuje apod.) a dostali se k věcem kolem kreslení.

Koncim!

2010-06-25T15:54:00.029+02:00

Byla jsem konecne nakupovat v muzejnim knihkupectvi. Musela jsem si mimo jine koupit knihu, kterou tu vydali loni k otevreni Muzea, La bande dessinée, sa histoire et ses maîtres (Komiks, jeho historie a mistri). Ma 424 barevnych stran, meri 27,5x30,5 cm, a kolik vazi, na to radsi nemyslim, protoze ji povlecu do Prahy. Napsal ji Thierry Groensteen a poskytuje zevrubny prehled o vyvoji zejmena frankofonniho a americkeho komiksu, o povaze komiksu jako druhu umeni i o jednotlivych fazich pri jeho tvorbe.

Dalsi dulezita kniha, kterou jsem si nekoupila, ale mela ji celou dobu pujcenou z knihovny, se jmenuje Romans graphique, 101 propositions de lecture des années soixante à deux mille (Graficky roman, 101 navrhu , co cist, od sedesatych let do prvniho desetileti) od Josepha Ghosna.V kvetnu bylo v Muzeu setkani s autorem (viz obr.), kde vysvetloval, proc a jak knihu napsal ( on sam pise o vsem moznem, nejen o komiksu). Vybral jen komiksy ve francouzstine nebo ty, ktere francouzsky vysly, tim je jeho vyber limitovan. Take priznava, ze jeho volba je ciste subjektivni, odpovidajici jeho vkusu. Ale pro nekoho jako jsem ja, kdo se v komiksovem mori stale rozkoukava, je to moc uzitecna vec.

* * *
Dohanim spolecensky zivot, tudiz mene pracuju.
***
Do kin ted pry prichazi hrany film Les petits ruisseaux (Potucky) podle komiksu Pascala Rabaté, o nemz jsem tu psala.
***
Dneska jsem psala "bilanci" pro francouzske Centrum knihy, instituci, ktera mi dala stipendium na zdejsi pobyt. A tak se pokousim bilancovat i sama pro sebe.
Je dost mozne, ze uz toho mate dost, jak tady porad pisu, jak je to tu skvele, jak to vsechno krasne funguje, kolik zajimavych veci je tu k videni a jak mili tu vsichni jsou. Kladu si tedy otazku, kterou jsem take polozila ostatnim autorum - jake to tu ma nevyhody? At premyslim, jak premyslim, jsou to nevyhody ciste subjektivni - nejsem tady doma a nemluvi se tu cesky.

Stara znama vec, kdyz je clovek delsi dobu pryc, vidi svou rodnou hroudu s vetsim nadhledem, vic kriticky, ale zaroven i s vetsi laskou, tohle asi znate. I ten Jenicek s Marenkou vedeli, ze musi vylezt na nejaky vysoky strom, aby se v tom temnem lese zorientovali.

A tak jen lituju, ze je nas tak malo, Cechu, a ze ta nase mila cestina slouzi tak malemu kmenu. Potom si ale vzpomenu na indiany Camakoky z Gran Chaca, krajany meho hrdiny Cerwuise, a rikam si, ze by mohlo byt hur.

Tohle je zpev, ktery jsem Cerwuisovi slozila (uz davno):

Moje mila zeme
jestlipak porad jsi
Nekde v dalce
Jestlipak jeste uvidim
Kvest bile kebraco
a stoupat vodu v rece?
(...)
Jsem smutny
Jako ptace vypadle z hnizda
Smutny
Ma zeme
Jestlipak jeste jsi?

Anketa

2010-06-15T18:01:00.043+02:00

Polozila jsem autorum v Maison des auteurs sest stejnych otazek:

1. Na cem prave pracujes? (Titul, cernobily nebo barevny, pocet stran, nakladatel?)
2. Zasahuje ti nakladatel do prace? Jak?
3. Prosim tri jmena tvych oblibenych komiksovych autoru.
4. Co je pro tebe pri praci na komiksu nejtezsi?
5. Ma pobyt v Maison des auteurs nejake nevyhody?
6. Znas neco/nekoho z vychodoevropskeho komiksu?

Alfonso Zapico
Spanel, 29

1. Pracuji na graficke novele Dublinane, 220 stran, cernobile, sede lavirovane. Nakladatel: Astiberri, Spanelsko.
2. Ne, jen je pro me zavazny format knihy.
3. Pffff... Tardi, Sfar a Baudoin.
4. Pro me je nejtezsi napsat scenar a rozvrhnout vsecky postavy, situace, vytvorit dialogy, vety, najit presna slova. Kresba pak uz jen vicemene naplnuje ten obsah.
5. Hmm... Problemem je rec, ktera vytvari dost silnou barierou. Ale to se casem zlepsuje.
6. Po pravde receno, neznam. Ale ja jsem dost velky ignorant, co se tyce evropskeho komiksu. A vlastne stejny ignorant jsem, i co se tyce komiksu spanelskeho, moc jsem toho neprecetl.

Catherine Ferrier
Francouzka, 42

1. Pracuji se svym scenaristou na druhem dilu naseho komiksu pro deti Podivny hotel (Hotel étrange, éditions Sarbacane).
2. Ne, muj nakladatel mi do prace nemluvi.
3. Shigerou Mizuki (Nonnonba), Peyo (Johan a Pirlouit), Tove Jansson (Muminci).
4. VSECKO je pro me jako ilustratorku tezke.
5. ???? Nerozumim Tve otazce, protoze na moznosti pracovat v MDA vidim jen same vyhody.
6. Ted znam Ancu a Pepika!

Lorenzo Chiavini
Ital, 42

1.Pracuju na komiksu, ktery bude mit asi 130 barevnuch stran pro nakladatele Futuropolis.
2. Moc ne, alespon doposud.
3. Crumb, Ware, Bernet, Trondheim, Loustal, de Crecy, Blain, Peeters... Ale stale se mi to meni!
4. Nejtezsi je zustat objektivni!
5. Nevyhoda zadna, naopak spoustu vyhod!
6. Myslim, ze ne.

Sébastien Chrisostome
Francouz, 30

1. Zrovna jsem zacal pracovat na jednom projektu, takze o tom jeste moc nemohu rict. Nejspis bude mit tak padesat stranek, cerno-bily, nakladatele jeste nevim.
2. Kdyz nakladatele jeste neznam, nemohu odpovedet, ale ocekavam od nej, ze me bude v mem tvurcim procesu provazet. Ze bude mit nejaky nazor na mou praci a na to, jak ma kniha vypadat - format, razeni stranek, druh tisku...)
3. Lewis Trondheim, Jack Kirby, Hergé.
4. Prekonat vlastni obavy a jednoduse se pustit do prace. Opustit obrazovku pocitace ve prospech kresleni u stolu.
5. MDA mi poskytuje cisty a prazdny prostor, kde se mohu soustredit.
6. Ne, moc toho z vychodoevropskeho komiksu neznam.

Thomas Gosselin
Francouz, 31

1. Pracuju na scenari "Lutte des corps et chute des classes", pro kreslire Françoise Henningera, pro nakladatelstvi l'Association, asi 110 stran.
Kreslim a pisu album "Les pénultièmes ménestrels" pro nakladatelstvi Atrabile, cernobile, asi 50 stran.
2. Ne.
3. José Muñoz, Gébé, Rick Trembles
4. Kresba!
5. Nezda se mi.
6. Revue Stripburger a Octobriana.

Martin Romero
Spanel, 28

1. Bajecna dobrodruzstvi mysky Taciturne, 240 stran, cernobile. Nakladatelstvi Apa Apa (Spanelsko)
2. Ne.
3. Chester Brown, Daniel Clowes, Jason
4. Nejtezsti je pro me napsat dialogy, najit presna slova pro kazdy okamzik, takova, ktera by pusobila prirozene.
5. Nemyslim si...
6. Znam casopis Stripburger.

Valentina Principe
Italka, 30

1. Pracuji na nekolika ruznych projektech, potrebuji delat vic veci najednout, protoze me to stimuluje. Muj hlavni projekt je cestovni denik ze tri mest - Hildesheim (Nemecko), Angoulême (Francie) a Pavie (Italie). Vyjde u Comité des Jumelages (Vybor pro partnerstvi mest) v Angoulême, meste, kde pracuji. Podstata toho projektu je partnerstvi techto tri mest.
2. Mam v tomto pripade uplnou svobodu rozhodovani, mohu pracovat, jak chci.
3. Sergio Toppi, Gipi, Mike Mignola , ale taky spousta dalsich...
4. Ted delam hlavne ilustrace, ale driv jsem take kreslila komiksy. Pro me je myslim nejtezsi pripravit storyboard, vypraveni pribehu. Je to k smichu, vzdyt vypraveni pribehu je tim podstatnym v komiksu a... no, pro me je to to nejtezsi!
5. Jak jsem uz rekla, pracuji v Angoulême. Pozadala jsem o rezidenci v MDA a vyslo mi to. Je mnoho duvodu, proc tady pracovat: muzu si vymenovat s ostatnimi autory zkusenosti, take radsi sdilim atelier s ostatnimi, nez kdybych mela pracovat sama doma, je to podnetnejsi, pri tomto druhu prace si clovek obcas muze pripadat sam... Francie je zeme velmi otevrena vuci vsemu co se tyka obrazu, takze tu mohu stale objevovat pro me dosud nezname zdroje... Potkala jsem tu mnoho lidi, coz mi zase prineslo moznost podilet se na dalsich projektech. Na konec taky dost podstatna vec, tri publikace behem jednoho roku! To je dobre, ne?
6. Diky pobytu v MDA jsem taky potkala Lucii Lomovou, pro me prvni kreslirku z oblasti vychodoevrpskeho komiksu. Je to prvni prilezitost zacit se seznamovat se svetem, ktery vubec neznam. No, jsem stale na zacatku!

Ninie
Francouzka, 34

1. Kreslim ted komiks, ktery se jmenuje "Kruta Joëlle" (pozn. - ne kruuta, ale krutaa) podle scenare italskeho autora Davida Caliho, pro nakladatestvi Sarbacane. 48 barevnych stran. Vyjde priblizne na podzim 2010.
2. Posilam svemu nakladateli a scenaristovi vzdycky tak 8 az patnact vybarvenych stranek najednou a oni se vzdycky spolu poradi, nez mi nakladatel rekne, co o tom soudi. Mela jsem udelat nekolik mensich oprav, jako treba opravit vyraz obliceje jedne postavy, ktery se mu nezdal dost presny. Ale vestsinou zasahuje do toho, jakou naladu maji vyjadrovat barvy. Pozadal me treba, abych barevne odlisila ruzna prostredi, a dodala tak pribehu rytmus, abych obrazky vice prohloubila, aby nepusobily tolik placate. Pridala jsem pak stiny a zacala vic premyslet o svetla a stinu, hrat si s komplementarnimi barvami...
Pri praci na obalce me primel, abych se pri rozvrzeni stranky pustila dal na pole typografie. Vzdycky me upozornil na to, co neni v poradku, ale nerekl mi, jak to mam presne vyresit, coz bylo dobre. Zustala mi tak svoboda. A kazda ta oprava byla nutna a komiks vylepsila, jsem rada, ze mam scenaristu a nakladatele tak "ostre".
3. Tri jmena? To je tezke, jmenovat jenom tri. Tak rekneme, ze pri praci na tomhle komiksu me nejvic ovlivnili Joan Sfar a Pénélope Baguieu. A pak jsem bezvyhradny fanousek Claire Brétécher.
4. Vsecko je tezke! Zda se mi, ze komiks je tou nejtezsi veci, kterou jsem kdy delala ( tohle je muj prvni)! Ale take veci nejzajimavejsi, nejcelistvejsi a nejvice osobni.
Co je tezke, je pracovat v takovem dlouhem zaprahu. Pracovat na jednom albu devet mesicu, to je hodne dlouho, a je proto nutne vytvorit si urcity staly rytmus. Chce to trpelivost!
Obtizi je spousta, porad se objevuji otazky - jak rozvrhout graficky stranku na jednotliva policka? Co dat do popredi? Vypravim ten pribeh dobre? Je to dost plynule? Atd...
Ale je to vzrusujici.
5. Mozna nejake uplne miniaturni.
Ne, vazne, myslim, ze tu schazi nejaky prostor, kde by se rezidenti mohli kazdodenne potkavat, aby si treba dali kafe. Je tu ovsem bar v suterenu, ale jak naznacuje jeho jmeno, bar v podzemi, neni to tam moc hrejive a nikdy tam nikdo neni. Vic lidi potkavam u kopirky nebo na schodisti. Takze chodim a klepu na dvere.
Ale vsichni se tu v podstate stale potkavaji a mluvi spolu, kazdeho zajima prace tech ostatnich. Je to tu idealni prostredi pro soustredenou praci.
6. Pamatuju si komiksovy kolektiv Stripburger, vydavany ve Slovinsku. Z casu, kdy jsem delala fanziny.
Jedna z mych knizek pro deti byla prelozena do Slovinstiny v nakladatelstvi Avrora.

Zamky a zdi

2010-06-14T13:21:00.040+02:00

Dnes jen par novych fotek - do sbirky Angoulêmeskych zdi pridavam Sales Mioches od Corbeyrana a Berliona (Rue Gambetta, 2003), Un samedi à Malakoff (Sobota u Malakoffa) od Francka Margerina (Av.Gambetta, 2000) a dalsi dve, na kterych je videt, jak na nich pracuje cas, na jejich udrzbu nejsou asi bohuzel penize. Titeuf od Zepa (Boulevard Pasteur, 2005), a jeden z nekolika obrazku v rade s nazvem Realita, nouzovy vychod od Marc Antoine Mathieua (Rue de Beaulieu, 1999).

A jeste dva zamky, oba nedaleko Angoulême. Ten prvni je La Rochandry a neni pristupny, zajimavy je tim, ze z tohoto pohledu vypada jako obrovske velkolepe sidlo, avsak je to jenom klam, z boku je zamecka budova asi tretinova. Na louce pod zamkem se pase velke stado jelenu, patrici zameckemu panovi.
Na druhy zamek jsem se vypravila v sobotu dve stanice vlakem, jmenuje se Rochefoucauld, a take v nem dosud ziji majitele, nepretrzite od 14. stoleti. Polovina je privatni, druha pristupna turistum. Tenhle zamek skutecne velkolepy je, da se sestoupit az hluboko pod zem, do jeskyne v one skale (roche), na ktere jej Foucauldove postavili, a stoupat pak pres zachovalou kuchyni, salony, kapli, knihovny az do podkrovi. Moje zamkova obsese se tady vyradila, protoze nebyla prohlidka s pruvodcem, ale jen s informacnim papirem, takze jsem tam pobyla asi hodinu a pul...

Lomova pedagogem

2010-06-07T22:35:00.025+02:00

Tak jsem se konecne vypravila do pradelny, uz se to nedalo odkladat. Nez se pradlo vypralo a vysusilo, dala jsem si vedle v kavarne male (velke stejne ani nemaj) pivo a nakreslila tenhle obrazek.
Dnes ale pojednam o své cinnosti pedagogické. Minuly tyden jsem mela hodne pracovni, ctyri dopoledne jsem stravila v Muzeu na workshopech s detma, tentokrat ovsem mladsima, osmi az devitiletyma, asi petadvacet jich bylo.
Na zacatku jsem jim zas povedela o sobe, odkud jsem k nim zavitala, co tu pohledavam, promitla jsem svoje veci. Snazila jsem se ukazovat hlavne komiksy pro deti, protoze vzdycky, kdyz jsem rekla, ze je neco pro dospele, udelaly takove otravene "Aach jooo...", francouzsky.
Mely za ukol vytvori strip o ctyrech okynkach, kde by pouzily ruzne druhy barevnosti podle funkce jednotlivych policek. Ty jinak zbarvene obrazky se mely odehravat v minulosti nebo budoucnosti ci v predstavach, proste JINDE, aby pochopily, co barva zmuze.
Slo jim to vselijak, zjistila jsem, ze vetsinou chteji vzdycky nakreslit vsecko, celou scenerii, i kdyby slo o to, ze nekomu pristane na nose moucha, ukazou siroke okoli. Vzhledem k tomu, ze predtistene policko meri tak 4 x 4 cm, neni to snadny ukol. A taky jim bylo vylozene proti srsti neco nevybarvit, nejlip cervenou a zlutou a ruzovou a modrou, a taky zelenou, protoze chtely, aby byl obrazek "jolie", hezky. Dorothée znova vysvetlovala, ze nejde o to, aby byl obrazek hezky, ale aby to cele fungovalo a bylo vyrazne a srozumitelne.
Z jednoho kluka mi bylo uzko, protoze skoro cele dve dopoledne nevedel, co ma nakreslit, tise sedel u stolu jako zarezany, nerusil, koukal do blba, az z nej nakonec vylezl pribeh o tom, ze je nekdo smutny, protoze se mu rozbila televize a sni o tom, ze ma plazmovku...
Ale vetsina tech deti byla rozmila, s velkym zaujetim kreslily a chytre se ptaly. Jeden chlapecek, jménem Guliver, vynikal mezi vsemi svym nametem i tim, jak promyslene s nim zachazel. Jeho strip byl o starem panovi, byvalem vlastnikovi tovarny na lampy, ktery vzpomina na svou karieru. Pak mi rikal, ze jeho maminka pracovala driv pro Thierryho nakladatelstvi, takze zrejme sectele dite inteligentni... Ostatni pribehy pojednavaly casto o smrti psa, kralicka ci krecka, a jak na nej smutny majitel ci majitelka vzpomina.
Pondeli utery ctvrtek to slo dobre, ale v patek bez varovani neprisla Dorothée, odbornice a skvela zena, protoze onemocnela. Takze jsem na deti zustala sama s jejich ucitelem a jeste jakymsi panem, ktery skoro nepromluvil, uplne jsem nepochopila jeho funkci, krome toho, ze deti hlidal a pomahal jim prejit pres silnici, myslim, ze to byl takovy dohlizitel, jako je Polivka v Mikulasovych pataliich. Rano cestou do Muzea jsem je potkala, jak sli poslusne v dvojstupu, vepredu ucitel, vzadu Polivka, tak jsme dorazili spolu, jeste jsem vtipkovala s ucitelem, ze se francouzske skolstvi od dob Mikulasovych patalii zmenilo.
Jenze Dorothée chybela a ukazalo se, ze ucitel nema veci tak uplne pod kontrolou. Kdyz uz hlucely moc, rekl vzdycky takovym hromovym hlasem:"Jedna - dva - tri!!!" Coz sice trochu zabiralo, ale cim dal tim mene. Problem byl v tom, ze nektere deti byly s praci hotove driv nez ostatni, a tak bylo treba je nejak zamestnat. Mela jsem nachystany takovy napad, o barvach, tak jsme se sesedli, ja jsem jim (francouzsky a jazykem Debureauovym) vypravovala o barvach, jak se meni a michaji, a pak ony dostaly ukol. A uz tu byly nove deti, ktere taky dokoncily praci a chtely vedet, co je na programu ted. Tak znova. A znova, jak prichazely dalsi. Takze pak mi ucitel pomahal to vysvetlovat, jenze mezi tim uz ty prvni deti mely hotovy i ten novy ukol, tak jsem jim jeste dala dalsi, a to uz i ty dalsi prisly, ze to maj hotovo a jeste ty nejopozdilejsi se zajimaly o to, co ze se ma ted s tema barvama delat... Zacala jsem pak uz rikat, kresli si, co chces, ano, muzes nakreslit dinosaura, jiste, jestli se ti chce, proc by ne... Kdyz uz vrava dostoupila vrcholu a nikdo uz nevedel nic, prisel za mnou ucitel s navrhem, zda bych na odlehcenou nepredvedla zas nejake kresleni na stojanu.
Tak jo. Vytahla jsem ze sveho arsenalu entertainera tzv. "improvizaci" o panovi, jak jede autem a dejou se mu ruzna nestesti, z nichz se vzdycky zazracne dostane, aby ho vzapeti postihla zase jina pohroma. Improvizace v zavorce, protoze je to trochu manipulovatelne a rafinovanymi zpusoby lze dostat deti ke kyzenemu konci, aniz by ztratily pocit, ze to ony to vymyslely... Tak, ted tady jako hloupy kouzelnik prozrazuju sve finty! Ale myslim, ze muj blog stejne skoro zadne deti nectou, tak to tem svym nerikejte, prosim.
Ale jak to zabralo! Deti ztichly a davaly pozor, radily, hlasily se a nerusily, takze nakonec ma francouzska pedagogicka kariera dopadla docela dobre. Jeste jsem musela nakreslit pro tridu obrazek (Ja, jak sedim cela zelena a kolem me radej (R s hackem a A s carkou) deti, jeden krici pres druhyho a dva mali intelektualove v popredi si rikaj: "No, povidala nam o tom, jak se meni barvy, bylo to velmi zajimave..." - to se to vymysli samo, kdyz je realita dost silna!) a protoze jsem to spatne stihala po tom frmolu, neuzila jsem si poradne zaverecne hodnoceni, kde se kazdy mel vyjadrit, co se mu za cele ctyri dny nejvic libilo. Kdyz deti odchazely, podavala jsem jim ruku a prekvapilo me a uplne dojalo, jak byly vrele, holcicky se ke mne tiskly a rikaly, ze by chtely, abych je ucila kresleni. No, nevim, jestli by to bylo i me prani...

Seth-pohadka-workshop

2010-05-28T14:57:00.026+02:00

Verte neverte, zase meli v pondeli dalsi svatek, tentokrat Pentecote neboli Letnice. Tak jsem zase vyrazila. Do vlaku jsem si s sebou tentokrat vzala Setha, meho oblibeneho kanadskeho autora a jeho knizku It's a Good Life, If You Don't Weaken z r. 1996 - v knihovne jsem objevila knihy v anglictine, slava! Seth a jeho staromilstvi me okouzluji, jeho rozvlacne tempo nikterak nenudi, navozuje atmosferu starych cernobilych filmu, ktere byly taky mnohem pomalejsi. Hraje s detaily, s textem a obrazky, ktere mnohokrat ukazuji neco uplne jineho, nez o cem se mluvi. Pribeh vypravi o az temer obsedantnim sberateli starych komiksu, ktery patra po davno zapomenutem a neuspesnem autorovi, ktery je uz samozrejma davno mrtvy a nikdo o nem nic nevi... Na zazloutlem papire, jednoducha, jista linka a jeden barevny ton.

Bylo krasne, horko, a tak jsme jeli na vylet na zamek Le Plessis-Bourée nedaleko Angers, kde to vypadalo jako v pohadce, jedna se tu pry taky natacela (Osli kuze s Jeanem Marais a Catherine Deneuve, 1970). Pred par lety nahodou odkryli prkna ze stropu v jedne mistnosti a objevili tam malovane kazety z 15. stoleti s vyjevy ilustrujicimi lidove pohadky. Tahle ukazuje, jak zakleta vlcice zere vernou zenu, smela totiz zrat jenom zeny verne svym manzelum nebo tak nejak, a dalo ji to praci takovou najit. Pouceni v tom radsi nehledejte.

Uz mam za sebou dva workshopy v novem Muzeu s detma, ctrnact, patnact let. Skupinka osmi deti z chudeho predmesti, dva cernosi, arab, kluk, co sem pred sesti lety s rodinou utekli z Cecenska (foto), ten byl zrovna moc sikovny a vedel, co chce, jako jediny si sel pracovat k sousednimu stolu, aby ho nikdo nerusil. Zkousela jsem s nim mluvit rusky (leda k tom u snad byly ty rusky okupace dobry), ale moc mi to neslo prepnout z francouzstiny a anglictiny (s cestinou v hlave) do ctvrteho jazyka...
Zasla jsem nad skvelym vybavenim tridy, prvotridni vytvarne materialy, spousta pocitacu , scanery, tiskarny, promitaci zarizeni, animatorske zarizeni a spoustu knih a publikaci o komiksu pro deti. Taky me prekvapilo, ze pred tim prvnim workshopem jsem se sesla s dvema milyma damama z Muzea, s nimiz jsme dukladne probiraly, jak to bude probihat, a pak jsem se jeste sla podivat, jak to tam vypada, abych vedela, do ceho jdu. Maji to opravdu skvele zvladnute, vselijake metodicke pomucky, predtistene ramecky, ruzne hratky na dotvoreni. Deti, ac pry z nuznych pomeru, velmi mile a vstricne, vypadalo to, ze je to opravdu bavi. Jeden ten cernej kluk na zacatku rikal, ze jeste neprecetl zadnou knihu a komiksy ze necte (moc prace a ztrata casu), ale jenom prohlizi. A nakonec udelal docela peknej komiks, tak jsem mu rikala, ze je to unikat, kdyz se stal driv autorem, nez cokoli precet' !
Slibila jsem fotit angoulêmske zdi, tak tady jsou dve dalsi: La fille des ramparts (Maxe Cabanes, 2004, Boulevard Pasteur) a Lucky Luke (Morris, 2001, Avenue Gambetta).

Multikulti

2010-05-22T11:34:00.023+02:00

Od patku do nedele se v Angouleme kona festival worldmusic Musiques métisses, kde vystupuji prevazne hudebnici z Afriky. Program je pestry, kona se to na ostrove na rece Charente a dlouho do noci duni nad mestem zvuky bubnu a jasot obecenstva.
Premyslim o to, jaky skok udelal cely svet od casu Hotentotske Venuse, to byla cernoska z kmene Xhosa s obrovitym zadkem, kterou pred dvema sty lety privezli do Evropy a ukazovali ji jako prirodni zajimavost nahou v kleci. Kdyz za kratky cas umrela, rozpitvali ji, aby prokazali podradnost cerne rasy a jeji kostra byla az do roku 1974 vystavena v Muzeu cloveka v Parizi.
Jak se po dlouhem case ten utlak a brutalita obraceji a byvale kolonie jsou ted strediskem zajmu, inspirace, jsou "in". Spatne svedomi, vetsi informovanost, vypotrebovanost euroamericke civilizace?
K memu stolku prisedly dve "hotentotske Venuse" se subtilni bilou kamaradkou, svitori vesele francouzsky a ladujou se smesici nejakych domorodych jidel, je toho plny stul. Usmejem se na sebe, ja srkam svy pivo a pisu. Holky uz konci, pulku toho vyhazujou, jedna kousla do takoveho kolace, nechutnal ji, tak ho ty druhe taky vyhodily... Jeste pred tim mi to ale nabidly, jestli to nechci...
Vsude plno pestre odenych Africanu, a obecenstvo vseho druhu, od starych hipiku po svatecne oblecene rodiny s babickami a dedecky. Jeden stan je venovany literature, v nekolika dalsich jsou zabavy pro deti, nechybi samozrejme velky stan dobrocinnych organizaci a neziskovek. Kousek stranou je prostor se stanky s pestrobarevym oblecenim a suvenyry a vsim moznym ze zemi 3. sveta.
Skvele bylo vystoupeni bubenicke sestavy Les Tambours de Braza nebo Cirkusu Tinafan Guineje (video), strhujici nepretrzity proud hudby, akrobatickych kousku a tancu. Kdyz show skoncila, hudebnici jeste chvili hrali a na jeviste spontanne vyskocily dalsi cernosky ze skupiny a daly se taky do tance
Na velke scene vystupovala zrovna Hindi Zahra novy objev, berberska zpevacka se sametovym hlasem, co zpiva v tamazighu (berbersky jazyk) i anglicky a prirovnavaji ji k Billie Holliday.

Vacances, vacances

2010-05-16T20:57:00.039+02:00

Francouzi meli dalsi svatek, tentokrat cirkevni, 13. kvetna, L'Ascension neboli Nanebevstoupeni Jezise Krista. Moji francouzsti pratele me vzali na ostrov Oléron k pribuznym. Komiksoveho nic, ale jak uz jsem potrefena, vidim bubliny i v kamenech v pisku...V patek rano jsem se vydala do pristavu a trosku jsem si kreslila. Lovi se tu hlavne musle a ustrice a v tech malickych domkach maji jednotlivi rybari zazemi. Jsou krasne barevne a velmi razovite... Dopoledne byl odliv, takze pristav byl na suchu a kuly, ktere lodim ukazuji pri prilivu , kde je nejvetsi hloubka, byly videt cele.

Cestou ve vlaku jsem si cetla rane dilo Pasca la Rabaté Vacances, vacances (obr.)- cernobily, jeste pomerne malo osobity a vyjimecny pribeh adolescentu, kteri si udelaji o velikonocnich prazdninach vylet k mori, ktery se jim trochu zvrtne.
Pascal Rabaté (*1961) se mi ale libi cim dal vic, také proto, ze se neustale vyviji a zkousi nové cesty a styly. Uzasny je jeho Ibicus (obr.), ctyrdilné zpracovani romanu Alexeje Tolsteho o revoluci v Rusku. Ten je cernobily, vyrazne stylizovany a spis malovany nez kresleny pastoznimi belobou a cerni s velkym rozmachem.
Posledni vec, co jsem od nej cetla, je Nic noveho se zlutou kachnickou (nevim, zda to prekladam spravne - Un petit rien tout neuf avec un ventre jaune), ktere me okouzlilo, obycejny pribeh outsidera ve strednich letech, ktery provozuje obchod s zertovnymi predmety a snazi se vzpamatovat z rozchodu se zenou. Kresleno jednoduchou skicovitou linkou, usporne kolorovano. Pri cetbe tohoto komiksu jsem se na jednom miste tak nahlas smala, az se me deti prisly zeptat, co se mi stalo.
Na konec jeste jeden morsky obrazek - na koupani to nebylo, ale krasne ano.

Do prace a z prace

2010-05-12T17:34:00.032+02:00

Cas se mi tady podezrele rozbehl, ale je mi jasne, ze je to tim, ze stale pracuju; tolik prace jako tady v Praze zdaleka neudelam. Nic me nerusi, teda jenom to, co k sobe pustim. Dneska tedy par obrazku z meho pracovniho dne.
Dum autoru zezdola, odkud se k nemu kazdy den vyskrabu od reky. Na dalsim snimku Dum autoru tak, jak je obvykle fotografovan a kreslen. Z oken se koukame na udoli reky Charente, na nadrazi, stadion, na druhe strane vedou okna na male namesticko, kde jezdi kluci na skateboardech, u stolku kavarny vysedavaji kavarensti povaleci, to namesticko vypada trochu jako byvavaly realisticke divadelni kulisy k nejakemu komedialnimu kusu, ale dnes je zase osklivo, tak nikdo nikde nesedi a nejezdi.

A tohle je moje pracovni misto, fungujou mi uz uplne vsechna zarizeni, a je to radost. Postupne se seznamuju s dalsimi lidmi, mluvila jsem treba s Japoncem Fumio Obatou, ktery dela hezke veci a leta zije ve Velke Britanii, v Londyne studoval a ted se usadil ve Skotsku, ktere si nemuze vynachvalit. Podle nej v Japonsku nema moc sanci se uchytit, kdo kresli jinak, nez je tam zvykem. A zajem o cizi komiksy tam neni vubec, lidi to neznaji a nakladatele to nevydavaji, nechteji si pry sami pridelavat konkurenci, protoze komiks neboli manga, je tam obrovsky byznys. Ten je tu jen na tyden, byl tu nekdy driv na rok, pry bydlel ve stejnem byte jako ja ted. Vsichni se divi, ze jsem tu jenom na dva mesice, vetsina lidi, s nimiz jsem mluvila, tu chce byt co nejdyl a nevi moc, co budou dal delat, tak jako treba autorka z Jizni Koreje Jung-Hyoun Lee, ktera prisla do meho atelieru, predstavily jsme se, dlouze jsme se pak dorozumivaly nad jejimi strankami a ja ji ukazovala moje veci, az z ni vylezlo, ze puvodne hledala nekoho, kdo by ji dal cigaretu.

***
Ve skalnim svahu, kolem ktereho kazdy den chodim, je slavna jeskyne Sv. Cybarda, patrona mesta Angouleme, ktery se narodil nekdy kolem roku 500 v Perigordu v galo-romanske rodine a kdyz prisel do Angouleme, aby se uchylil do samoty a odrikani, vyhledal tuto sluj, kterou si skromne zaridil a v te zil az do smrti. Konal ruzne dobre skutky, jako osvobozovani otroku a uzdravovani, zacal byt uctivan a chodili za nim poutnici. On sam byl vzor askeze, skoro nic nejedl, chodil v reznych hadrech, spal na rohozi, polozene na skale. Pozdeji , kousek opodal, na miste, kde je ted dum CNBDI, vzniklo v r. 852 opatstvi. Znicili ho Vikingove, ale pak se zase vzkrisilo k zivotu atd., doufam, ze jsem to moc nepopletla. Definitivne klaster zanikl behem francouzske revoluce, pak sem vtrhl prumysl, ktery zacal vyuzivat silu reky.
Jsou tu ve skale jeste dalsi dve jeskyne ( jedna castecne zarizena - viz obr.), tak kdyby nekdo chtel prijet v lednu na komiksovy festival a vymlouva se, ze nema, kde by bydlel, chce to jen trochu trempske (nebo poustevnicke) zdatnosti a je to!
Na poslednim obrazku je prave budova CNBDI, kde bydlim, (uz jsem sem davala obrazek z predni strany, v blogu z 1.5. ). Mozna, ze to misto ma nejake svoje poustevnicko - kontemplativni kouzlo...

Maslov, exoti a jine

2010-05-06T11:14:00.016+02:00

6. kvetna

Uz mi funguje tiskarna, skener, i to pero od tabletu, jen ta lampa stale chybi... A tak kreslim hlavne doma, dopoledne, v atelieru pracuju hlavne na pocitaci.

Predevcirem jsem byla poprve v knihovne, pujcila jsem si deset knih, pomalu je probiram, nemuzu se rozhodnout, co driv delat - kreslit nove stranky, vybarvovat stare, cist komiksy, ucit se francouzsky, poznavat mesto, muzeum, muvit s lidma...(Vim, ze tohle rozhodovani je dost prepychove, asi jako kdyz nekdo nevi, jestli ma snist nejdriv, ja nevim, Toblerone nebo Mozartovu kouli...)
V te knihovne jsem precetla Sovetske mladi od Nikolaje Maslova. Loni mi o nem vypravel José Alaniz, americky znalec ruskeho komiksu. Maslov je Rus, narozeny 1954 na Sibiri, ktery pry prinesl ostychave do francouzskeho knihkupectvi Pangloss v Moskve stranky sveho autobiografickeho komiksu, ze by to rad vydal, a vyslo mu to - tak jsem na to byla zvedava.
Bohuzel velké zklamani, neprilis strukturované zaznamy, jak to s nim bylo, co prozil od detstvi do dospelosti, co delal, kde byl, a zakladni téma je, jak je to v tom Rusku hnusny, jaky zabednenci a tupi opilci tam zijou, coz je mozné, ale vse se to nejak moc nese v duchu "podivejte se, co ja jsem vsechno musel snaset, mezi jakymi pitomci jsem byl nucen zit". Pritom, kdyby se clovek chtel dobrat nejake pointy nebo zaveru, neceho, tak se snad nabizi na posledni strance obrazek, kde hrdina rybari s dalsimi milovniky prosteho zivota a nad tim se klene jeho myslenka, ze v zivote je nejdulezitejsi krasa a prostota nebo neco takového.
Vsecky ty postavy jsou vetsinou nakreslene jako takove rozsklebene polozrudy, s vyjimkou krasneho autora a jeho partnerky. Maslov pouzil jednoduchou kresbu tuzkou, takovy usmudlany sedy styl.
Byla jsem na album Maslova zvedava taky proto, ze v MDA pred par lety take byl na pobytu a pripravoval tu svoje druhe album Synove rijna, ktere pry uz takovy ohlas nemelo. Posledni album, ktere vydal letos, opet ze Sibire ( Il était une fois le Sibérie), taky moc ne. Zda se, ze ten kapital, co mel, prvni Rus, co publikuje komiks ve Francii, asi trochu promarnil.

Ovsem, ze mi to pripomina mou situaci, s tim prvnim publikovanim ve Francii atp., clovek nevi, do jake miry se komu libi muj komiks nebo jak moc je to pro ne zajimave tou jinakosti a tim, ze je to autenticky z pro ne exotickeho prostredi. Ale nema cenu to moc zkoumat, stejne chci delat ty veci tak, abych s nimi byla hlavne sama spokojna, tak co s tim... Ja se navic nemusim vratit na Sibir, muzu do Prahy...
Nevim, do jake miry jsem tu exot. Mluvila jsem s Amrutou Patil, indickou komiksarkou - podle toho, co rikala , jsme na tom s komiksem asi tak podobne jako Indove.
Ale v MDA je to jak v Babylonu, takze tady jsou na exoty zvykli.

Tady vedle vidite dalsi wall-painting opet od Juillarda; fotim, kolem ceho jdu, tak pockejte jeste, ja se projdu i jinde, jen kdyby nebyla tak strasna zima porad...

Je toho moc...

2010-05-03T15:23:00.018+02:00

...co bych tu chtela videt a udelat, jeste mi nedali ke stolu lampu a nemam jeste v provozu ani tiskarnu, ani scanner, takze jsem vcera vecer pracovala "doma" - uz tomu tak zacinam rikat. Mam nakreslit autoportret, pro stranky MDA (Maison des auteurs), coz byl trochu orisek, ale doufam, ze jsem se nesetrila. Pod tim na obrazku strana 95 Divochu, prvni, co jsem tu dokoncila. Teda jen cernobile, vse musim jeste barvit.
Vcera odpoledne jsem byla poprve v Muzeu, neni tak velke, jak se zda zvenku, ale zato vyborne usporadane, cast expozice je o historii komiksu, druha o jednotlivych fazich prace - scenar, rozvrzeni do stranek, rozvrzeni jednotlivych obrazku, skica, vytazeni linek, kolorovani...Maji tam spoustu videi na obrazovkach vsude, u kazde z nich by stalo za to vydrzet dlouho, divala jsem se pro zacatek jen na Arta Spiegelmana, protoze je to nechane v anglictine, opravdu strasne sympaticky chlapik! A mezi tim jsou vsude pohodlne sedacky se stoly plnymi komiksovych knih daneho obdobi, ktere si tam lidi muzou prohlizet. (A asi je tu nikdo nekrade...) A v Muzeu je samozrejme taky skvely obchod, neodolala jsem a koupila aspon jednu knihu o autorech kolem Chat noir, toho slavneho kabaretu, vydavali taky stejnojmenny casopis, jeste sem naskenuju ukazku, az mi ten skener bude fungovat.
Dneska jsem byla dopoledne ve skole Beaux arts na prednasce Thierryho o avantgardnim komiksu a skupine Oubapo, jejimz je on mimochodem zakladajicim clenem a ktera je komiksovou variantou experimentalni skupiny Oulipo, zalozene v r. 61, a jejimiz cleny byli treba Raymond Queneau nebo Italo Calvino. Doprovazeno projekci, zajimave, zajimave. Oulipo zkouma formalni moznosti a hranice komiksu, hraje si s opakovanim, variacemi, parafrazemi, parodii. U nas zname veci Lewise Trondheima nabo Chrise Warea - neni to jen francouzska zalezitost.
Dalsi obrazek na zdi, tentokrat André Juillard, kreslir Blakea a Mortimera.

Zapisky z Angoulême

2010-05-01T12:15:00.035+02:00

Konecne jsem se tedy vydala do Angoulême. Pokusim se sem psat nepravidelny denicek, bohuzel bez diakritiky, orientovat se v teto klavesnici mi dava zabrat...

30.4.2010, asi 10,00
Sedim v TGV z Parize do Angoulême a pripominam si, ze ten rychlovlak jede opravdu tak rychle, ze se v nem da psat. A taky kreslit - koukam, ze u vetsiho stolku si nejaky kluk rozklada desky a velke papiry a cosi tam tvori.
Pred tremi lety jsem tudy jela v opacném (vida, dlouhé é Francouzi maji) smeru, ted se vracim na dva mesice, ktere jsem si vybrala, kveten, cerven, dva nejkrasnejsi mesice v roce. Budu pracovat v jednom z atelieru, které tu Dum autoru poskytuje komiksarum, ilustratorum a tvurcum animovanych filmu bez omezeni zeme puvodu a veku. Kde budu bydlet, presne nevim. Tech ostatnich autoru tam bude necela tricitka, jak jsem zjistila na webovych strankach. Italove, Korejci, snad Spanel, Ukrajinec, hlavne ovsem Francouzi. Podle ukazek na webu delaji pekne veci.
Ja se chystam hlavne pracovat, pracovat, mam s Divochama velke zpozdeni. Opatrne si planuju denni rezim a sleduju krajinu za okny, placku placatou jak Polabi, kde se stridaji zaplaty stavnate zelene a zluta repkova pole - jestlipak uz u nas taky kvetou?
Jsem docela unavena, v tom autobuse se neda absolutne spat, z Prahy ve 4 odpoledne, rano ve ctvrt na sedm v Parizi, ted vlakem. Ale koneckoncu nic po mne nikdo ted nechce zatim, vsechen cas mam pro sebe a to je luxus, ktery jsem uz davno nezazila.

1.5.
Komunisti maji ve Francii pry jen dve procenta, ale svatek prace se zde take slavi, takze je vsecko zavrené. Varovana, nakoupila jsem si uz vcera, abych prezila do pondelka. Prvni dojmy byly a jsou skvele: atelier s vyhledem k rece, ktery sdilim se dvema chlapiky, s prijemnym Thomasem Gosselinem a Alfonso Zapicem (toho jsem jeste nevidela), bydlim v rozlehle zarizene garsonce v bocni casti starsi budovy muzea (foto), dostala jsem karticku, se kterou si muzu pujcovat knihy, chodit do kina a do muzea, navstevovat prednasky a jine kratochvile poradane velkorysou instituci, jakou Cité internationale de la bande dessinée et de l’image je. Dalsi karticka je od budovy Maison des auteurs, takze muzu vyuzivat atelier jak se mi zlibi.

Vecer, uz uplne vyrizena, jsem se sla jeste projit pres reku po pesi lavce k nove budove komiksoveho muzea, ktera byla loni slavnostne otevrena, prestavena z byvale tovarny na sudy. Od reky vlaze vane, nikde nikdo, pomalu se seri.
Dneska dopoledne se raduju a jasam, jaky mam skvely rychly pocitac s velkou obrazovkou a tablet lepsi nez mam doma (ten vynalez, co se s nim rovnou kresli do pocitace). Pak uz na me ale zvoni Thierry (Groensteen) a jdeme na obidek. Rada ho po case vidim, musime toho hodne probrat. Pak prohlidka mesta, pusobi uplne jinak nez tehdy v lednu v dobe festivalu, ulice prazdne, mesto tiche a klidne. Thierry vypravuje, co vsechno je tady a v okoli k videni a ja si rikam, ze by bylo lepsi tu byt az po dokonceni komiksu, abych se mohla vic venovat vyletum a spolecenskemu zivotu. Zaroven me ale pada kamen ze srdce, protoze me muj nakladatel uklidnuje, ze je to v podstate na mne, kdy budu s komiksem hotova.

Tohle je Thierry pred obrazem Yslaira (Memoires du XXe ciel) na namesti Saint André. V Angouleme je takovych komiksovych zdi plno, budu postupne pridavat dalsi.

A dole ja u sochy Hergého, Tintinova tatinka, kterou pry vytvoril legendarni Chang, jeho cinsky pritel po jeho smrti. Stoji na namesti, ktere nese Hergého jméno.

Anglické dějiny se řítí dál...

2010-04-19T19:13:00.010+02:00

...v čele s Richardem III, který možná nebyl takový zloduch, jak ho vykreslil Shakespeare. Možná nebyl ani hrbáč, ani nedal zabít své dva synovce (kteří se jmenovali stejně jako on a jeho bratr Edward). Jejich konec je dodnes zahalen tajemstvím. Víme jistě jen, že je na jaře 1483 nechal uvěznit v Toweru, kde je pak od srpna téhož roku už nikdo nespatřil, a že se tam někdy v 17. století při přestavbě pod schody našly dvě dětské kostry, z čehož se dá usuzovat, že to s nimi dobře nedopadlo.
Historické tajnosti vzbuzují dokonce tolik zájmu, že se tato kauza znovu projednávala v r. 1996 v USA a soud shledal Richarda nevinným.
O tom, zda opravdu vykřikl slavnou větu "Království za koně," když byl v úzkých, nic nevím.

Časopis Bridge

2010-03-31T09:10:00.011+02:00

Úvodní obrázek jednostránkového komiksu Pardoner's Tale (Odpustkářův příběh). Celý najdete na stránkách časopisu Bridge, kam od loňského roku dodávám komiksy z anglické historie - tento je výjimečně podle jedné z Chaucerových Canterburských povídek.

Anča a Pepík v podzemí

2010-03-18T00:37:00.007+01:00

Obrázek pro jednu holčičku. Momentka ze života Anči a Pepíka, který nerušeně vedou mimo zraky čtenářů . Letos je jim dvacet čtyři.

"Na tom našem českém dvorečku"

2010-03-08T20:24:00.004+01:00

Přibližně tak nějak znělo zadání pro příspěvky do kratochvilného kalendáře na rok 2010, který vydali sadisté, jak sami sebe kratochvilně označují, neboli časopis SAD, Svět a divadlo. Obsahuje drobnější dílka znamenitých umělců jako jsou např. Iva Klestilová, Petr Nikl, Radek Beran, Viliam Klimáček, Jan Kerbr a mnozí další.
Nehodlám sem dávat staré věci, ale tento Ezop je ještě poměrně čerstvý...

Hledají se kreslíři

2010-03-03T13:43:00.002+01:00

Od října 2009 vedu seminář komiksového scénáře na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Někteří ze studentů své scénáře již dokončují a hledají pro ně kreslíře. Prvním z nich je Daniel Kubec se scénářem Rutinéři, drsným příběhem z blíže neurčené budoucnosti. Pokud byste měl někdo o spolupráci s Danielem nebo dalšími začínajícími scénáristy zájem, napište mi, prosím.

V záběhu

2010-03-01T16:03:00.003+01:00

Zatím jenom na zkoušku... Stále ještě nemám svoje internetové stránky, stále ještě jsem si nekoupila nový foťák, stále nemám dost času, občas ale mám chuť hodit do virtuálního povětří nějaké novinky, obrázky, něco..., a tak zkusmo zabloguji.
Coby patrona pro začátek umístím sem obrázek Čerwuiše Pjošáda Mendozy, smutného hrdiny mého vznikajícího komiksu, který se bude jmenovat Divoši.
Pracuju na něm už asi rok a půl, letos musí být hotovo.
Tento obrázek je ještě černobílý, komiks však bude barevný.
Koncem dubna jedu na dva měsíce do Angouleme na rezidenční pobyt do Maison des auteurs, česky řečeno Domu umělců. Doufám, že tam budu mít dost času nerušeného a udělám hodně práce. Také mám v úmyslu odtamtud posílat zprávy slovem i obrazem, k čemuž se mi i tento blog může hodit.